Po zimě jsem se v sobotu vydala na svůj první téměř celodenní výlet na kole. A nebylo to poprvé, co jsem byla ráda, že žiji na Novojičínsku, v kraji sice kopečkovém, ale rozlehlém, malebném a zajímavém, lákajícím na spoustu památek a poutající mnoha okouzlujícími místy. Dbala jsem přitom na to, abych nepřekročila hranice našeho okresu, i když ne vždy jsem si tím byla jistá. Beru, že na kole se to tak nebere, jaro je jaro a příkazů, zákazů a nařízení máme už všichni dost.

Vrátila jsem se od sestry, která žije v průmyslovém městě a od které je daleko do všech hor, lesů a kopečků, a cítila jsem, že potřebuji přírodu.  Kolo jsem měla po zimě připravené, za což děkuji synovi, který se postaral o jeho nové obutí, seštelování brzd a celkovou generálku.

Byla sobota jak vymalovaná, a tak jsem se rozhodla podívat se po trase z Kopřivnice, kde žiji - směr Rybí – Nový Jičín – Starý Jičín až nahoru k hradu Starý Jičín a zpět.

Po zimě jako by se mi vlila do žil nová krev. Obec Rybí vzdálená od Kopřivnice pouhých 6,5 kilometru je pro mě srdcovou záležitostí. Miluji tuto obec položenou v Podradhošťské pahorkatině. Zve k turistickým vycházkám po krajině prakticky po celý rok. Dohlédnete odtud za krásného počasí, jako bylo právě v sobotu, na Moravskou bránu, Jeseníky, Ostravu, Hostýnské vrchy i Beskydy.

Z obce Rybí je jen kousek do Nového Jičína. Pro nás, kteří žijeme v Kopřivnici, je to stěžejní bod. Právě sem jezdíme vyřizovat důležité věci na bázi okresu.

A jede se dál, až do Starého Jičína. Obec Starý Jičín se nachází v nadmořské výšce 295 metrů. Hrad Starý Jičín je vlastně zříceninou původního hradu. I tak je zde krásně. Výhodou je, že vstup je sem umožněn i nyní, kdy je řada hradů, zámků a dalších památek zavřených a za vstup sem nezaplatíte ani korunu. Počasí mi přálo, a tak jsem po celou dobu, ač jsem přes zimu kolo nechala odpočívat, nezaznamenala známky únavy. Ty se dostavovaly až po návratu do Kopřivnice, kdy jsem v nohách měla už šedesát kilometrů cyklo jízdy. Bylo ale ještě světlo, sluníčko se stále opíralo do řídítek mého jednostopého mazlíčka, a tak jsem se rozhodla dojet ještě na Hukvaldy. Tam chodívám i pěšky se svým psem. Je to necelých deset kilometrů. A tak jsem si na svůj cyklistický účet připsala dalších téměř dvacet jarních kilometrů. Večer jsem byla příjemně unavená a s klidnou myslí jsem si mohla dát i zákusek. Své jsem měla odježděno, nemusela jsem se bát, že přiberu.

Vám, kteří žijete podobně jako já v okrese, který je obklopen přírodou, projížďku takto na jaře na kole, bruslích, koloběžce nebo jen procházku pěšky vřele doporučuji.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10