Maďarské lázně Harkány

V maďarských lázních Harkány jsem byla dvakrát. Poprvé jen na 15 dní, ubytování v nevelkém hotelu jsem si zařídila prostřednictvím jedné české CK. Bylo to koncem v května v tom roce, kdy jsme se od 1.5. začlenili do Schengenské smlouvy a už neprobíhaly dřívější kontroly na hranicích. Sice nepiji alkohol vůbec, taky kvůli vysokému tlaku - ale bylo příjemné moci přivézt synovi i svým známým dobré maďarské víno i nějakou tu jejich pálenku.

Vyjela jsem večer přes náš blízký hraniční přechod do Bavorska a dále dolů na jih k městu Passau. V noci jsem cestovala vždy nejraději, kolem půlnoci už jsou dálnice poloprázdné - stačily mi 2 -3 hodiny odpoledního spánku a do rána jsem stihla zvládnout velký kus cesty. Krajinu kolem Passau znám dosti dobře, před pár léty tam byl manžel v lázních, já ho tam odvezla i jezdila jsem za ním. Brzy na to jsem již uháněla po rakouské dálnici, kde jsem na jednom odpočívadle zastavila ke krátkému odpočinku a ráno jsem si dopřála dobrou snídani. Vídeňská káva i jablkový štrúdl jsou v celém Rakousku výborné. Ráno po vydatné snídani jsem vyjela na delší cestu, ovšem - jak bývá mým zvykem - jsem si popletla směr a jela jsem zase zpět.

Maďarské lázně V noci jsem si ani nevšímala, kolem kterých uháním a zmátla mne cedule od odpočívadla, která ukazovala na Vídeň a mne nenapadlo, že je to zároveň i směr k rakousko-maďarským přechodům. Takže jsem ujela přes 20 km zpět a vjela do předchozího města na dálnici. Byla sobota brzy ráno, skoro žádní chodci na chodnících, naštěstí z jednoho dvora právě vyjíždělo auto autoškoly a na můj dotaz mne řidič poslal zpět a vysvětlil mi, že se musím dát směrem na Vídeň a pak dle ukazatelů přijedu přímo k hraničnímu přechodu. To se mi podařilo a v době oběda jsem už seděla v půvabné zahradní maďarské restauraci a poručila jsem si jejich perkelt. Zde se musím zmínit, že ten se blíží svou konzistencí našemu guláši, kdežto maďarský guláš je řídký jako česká gulášová polévka.

Pak jsem celý den pomalu jela dolů na jih, Harkány leží nedaleko chorvatských hranic a mají téměř středomořské klima. Tudíž tam už koncem května všechno kvetlo. Ta cesta přes dlouhé vesnice, kdy všechny domy lemují hlavní cestu, se mi zdála nekonečná. Vždy aspoň 3 km jet pomalu padesátkou, pak chvíli sedmdesátkou a opět dlouhá vesnice. Kolem cest po obou stranách kvetly statisíce vlčích máků, to byla opravdu nádhera. Pokud jsem si nebyla jista, zda jedu správně - vždy jsem se zaměřila na někoho bělovlasého, protože všichni starší lidé tam hovoří i německy. Automapou jsem se sice taky řídila, ale dá se jet dolů nejméně třemi různými směry. V Maďarsku mají nádherně černou úrodnou zeminu, na některých polích byla čerstvě zoraná, protože už jarní plodiny sklidili.

Večer jsem dorazila k hotelu a ubytovala jsem se, v recepci rovněž hovořili německy. Můj pokoj nebyl situován příliš šťastně, byl sice v druhém patře, ale na boční straně hotelu, neboli přímo nad kuchyňským vchodem a s okny do dvora s kontejnery. Protože jsem vášnivý čtenář, všude s sebou vozím několik knih a čtu dlouho do noci - ale tam mne v ranní době přímo nekřesťanské budilo vyprazdňování kontejnerů, pekařská auta a přicházející personál, který se hlučně bavil, tudíž jsem neustále pociťovala nedostatek spánku a snažila si to vynahradit odpoledne na lehátku v okolí bazénů s minerální vodou.

Tato léčivá voda má teplotu od 32°-36°C, jsou tam i bazény s vodou chladnější a veliký bazén s vodou nepředehřívanou. Léčivé prameny se používají k léčbě od r. 1923 a jediné na světě obsahují síru v plynné podobě, která se rychleji vstřebává přes póry. Jezdí tam statisíce pacientů, hlavně z okolních zemí - v hlavní budově jsou desítky masážních salonů, sauny, lékařské ordinace - objednala jsem se k německy mluvící lékařce, která mi předepsala rehabilitační procedury, úplně nahoře byl prostor s jakuzzi a perličkovými koupelemi, opět sauny, bazén pro plavce. Areál lázní je vlastně obrovský park, je tam spousta stánků s občerstvením, kiosky se zmrzlinou - tak dobrou v 15 druzích jsem dlouho nejedla, žádná zmrazená barvená voda. Maďarská kuchyně je velmi dobrá, hlavně jejich drůbeží játra, omáčky s kachním masíčkem, k tomu malé nočky nebo hranolky či brambory s husími játry. Rovněž jsem ochutnala i pár nezvyklých kombinací, jako je grilovaný losos se špenátem, treska v koprové omáčce atd. Městem protéká řeka, na jejímž břehu je několik rybích restaurací, na promenádě v městečku je bar vedle baru, cukrárny s ohromně dobrými zákusky a dorty, tiramisu tak skvělé chuti, že to, co je k dostání nyní, je jen slabý odvar. Taky dělají na každém rohu výborné palačinky s různými náplněmi. Vedle parčíku uprostřed Harkány na velké ploše se konají denně trhy, kde je možno koupit téměř všechno a v porovnání s ostatní Evropou s cenami skoro polovičními. Dodnes nosím několik kousků oděvů a pro vnučky tam bylo tolik krásného oblečení, až oči přecházely. Pochopitelně na okraji města je několik supermarketů a spousta vinných sklípků - protože kolem roste na jižních stráních velké množství vinné révy.

Vstupné do lázní bylo sice dosti drahé, ale vyplatilo se zakoupit si vstupenky na celou dobu pobytu a taky denně od 14 hodin už byla na denním vstupném velká sleva. Denně jsem chodila na různé procedury, hlavně pak do těch teplých bazénů, kde jsme dopoledne i jednou odpoledne měli možnost si dvacet minut zacvičit dle hudby z amplionů a podle zdravotnického personálu, kdy nám muž nebo žena předcvičovali cviky z vyvýšené plošinky. Na tohle jsem se zvláště těšila, tělo v té teplé vodě bylo nebývale pružné, až jsem se divila, jak lehce mohu cvičit. Ty bazény jsou venkovní, ale zároveň jejich část je zastřešena se spoustou lehátek, sprchami, kabinkami k převlékání i občerstvením a spousta lehátek se nachází i v dalších dvou patrech, kde pacienti po procedurách relaxují. Vždy jsem byla v lázních půl dne a zbývající část dne jsem věnovala výletům po okolí.

Asi půl hodiny jízdy od Harkány je město Pécs, velmi blízko je Villány a Siklos. Město Pécs leží na úpatí pohoří, říká se mu taky „Brána do Středomoří“, je tam velmi teplo a v parcích rostou a kvetou rostliny, typické pro subtropy. Patří k nejstarším a nejzajímavějším městům Maďarska, první stopy osídlení se datují již od doby „říše římské“, nachází se tam i nejstarší univerzita, která byla dobudována nedlouho po Karlově univerzitě v Praze. Velký zlom nastal po prohrané bitvě Ludvíkem Jagellonským u Moháče, kdy se tam usídlili Turci a přebudovali kostely na mešity, vybudovali turecké lázně, bazary a školy koránu.

Se skupinou turistů, kteří z Prahy přijeli autobusem a byla s nimi i průvodkyně, jsem se zúčastnila skvělého výletu k několika pamětihodnostem v okolí. Večer jsme vše pak završili výbornou večeří na objednávku v jedné nedaleké restauraci, uprostřed koňských stájí a rukodělných řemeslných výrobků. Tak skvělou zábavu jsem snad ještě nezažila, nejenže bylo jídlo vynikající, ale následující doba do půlnoci s harmonikářem a lidovými písněmi byla přímo kouzelná. Servírovali každému z účastníků půlku pečené kachny, k tomu zelí bílé i červené, brambory a bramborové knedlíky, pivo i víno a na závěr palačinky. Vyměnila jsem své víno za další talíř palačinek, příští den jsem nemohla ani snídat. Harmonikář byl už senior a znal takovou spoustu českých i slovenských lidovek, dokonce i ruské častušky - seděli jsme všichni u jednoho dlouhého stolu a zpívali z plna hrdla. Snad se mi to zdálo, ale skupinka německých turistů u vedlejšího stolu hned po večeři odešla zřejmě proto, že neuměli žádnou z našich písní a zdáli jsme se jim příliš hluční?? Po půlnoci nás odvezli do našich příbytků, byl to opravdu nezapomenutelný zážitek, na který dodnes s úsměvem vzpomínám.

Po uplynutí patnáctidenního pobytu jsem odjela, opět až večer, k rakouským hranicím a tentokrát bez zbytečné zajížďky, jen s malým odpočinkem jsem s plným kufrem nápojů i výborných maďarských uzenin po ránu dorazila do bavorské vesničky, kde jsem dvakrát týdně hlídala manželovu vnučku. Hned jsem jim darovala pár suvenýrů a část potravin i vína a k večeru jsem pak dorazila domů, kde jsem překvapila syna tím množstvím vína. Měl za měsíc narozeniny, mohl pozvat několik přátel a měl je čím pohostit. Jen konstatoval, že ta známá maďarská „Barácz pálenka“ nebyla vůbec dobrá, ale všechny druhy vína byly vynikající.

MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz

článek vyšel také na stránkách autorky

Tento článek také můžete