Muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka

Kdo by v dětství neměl rád vláčky a mašinky?

Myslím, že většinu z nás bavilo mávat projíždějícím vlakům a se zájmem sledovat lomozící stroje uhánějící v dáli ještě dříve, než jsme o nich začali číst pohádky a jezdit s nimi na výlety. Přitahovaly nás snad pro svou velikost a sílu, snad pro pomíjivost okamžiku - jen se kolem nás mihly a byly pryč.

Možná si dodnes, i přes pokrok a modernizaci, stále železnici spojujeme s romantikou a vůní pražců, a třeba vlakům závidíme relativní volnost, když se řítí vpřed, tam kde se v dálce koleje sbíhají, zatímco my, za volantem automobilu popojíždíme po pár metrech ve věčných kolonách.

Ať je váš vztah k železnici jakýkoli, určitě neprohloupíte, když vyrazíte na výlet do Muzea ČD v obci Lužná na Rakovnicku. Nachází se zde největší železniční muzeum v České republice. Bylo založeno v místě bývalé výtopny Buštěhradské dráhy, která vznikla v roce 1871, několikrát byla přestavována a ve 20. století sloužila jako depo parních i moderních lokomotiv.

Můžete sem přijet vlakem (železniční stanice Lužná leží na trati Praha-Kladno-Rakovník) nebo autem a zaparkovat hned u muzea, resp. nádraží.

Při plánování výletu je vhodné nahlédnout na webových stránkách muzea do Kalendáře akcí, neboť se zde několikrát ročně konají nostalgické jízdy parními vlaky, setkání modelářů apod. Při takových příležitostech je návštěvníků více, ale nemusíte mít obavy, areál je rozlehlý. Jeho další výhodou je, že na mnohé exponáty lze sahat, případně do nich vstoupit.

K vidění jsou parní, motorové i elektrické lokomotivy, osobní i nákladní vozy, salonní vůz prezidenta T. G. Masaryka.

V kryté hale si můžete prohlédnout signalizační a zabezpečovací techniku, modely vlaků a další exponáty související s historií železnice.

Nadšené jsou nejen děti. Muži všech věkových kategorií, ověšeni fotoaparáty, balancují mezi kolejemi a výhybkami, s leskem v očích okukují mohutné stroje a obdivně vykřikují technické parametry.

Mě spíše zajímá, jak přicházejí lokomotivy ke svým přezdívkám. Třeba přezdívku „Brejlovec“ si lokomotivy řady T 478.3 vysloužily díky přesahující obrubě čelních skel, zvýrazněné barevným lemováním.

Menší posunovací elektrické lokomotivě se podle barvy nátěru říkalo „Pomeranč“ či podle tvaru „Žehlička“ . Další lokomotiva byla z podobných důvodů označována jako „Hrbatá“ nebo „Velbloud“.

Někdy je přezdívka odvozena z čísla konstrukční řady: „Jednička“, „Dvojka“, „Trojka“ nebo její původ nalezneme v označení pojezdu stroje - Bo´Bo´- ze kterého vznikla „Bobina“. Její menší verzi se pak říkalo Malá Bobina, kapesní Bobina nebo Bobinka.

„Laminátka“ a „Plecháč“ vycházejí z použitých materiálů.

Mezi parními lokomotivami najdeme „Kafemlejnek“ , „Všudybylku“, „Ušatou“ , „Rosničku“, „Papouška“ nebo „Heligon“.

Když si všechny ty nádherné parovozy prohlížíme zblízka, vzpomeneme Antonína Dvořáka, který prý řekl, že by dal všechny své symfonie za to, kdyby vynalezl lokomotivu.

Pokud by vám při prohlídce kolejových vozidel vyhládlo, máte možnost se občerstvit v jídelním voze. Nechybí malé dětské hřiště a možnost svezení na okruhu úzkorozchodné dráhy (o rozchodu 800 mm).

Muzeum Českých drah v Lužné u Rakovníka je přístupné od května do října a je ideálním výletním cílem pro milovníky železnic a rodiny s dětmi.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete