Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna? Školní rok 2020/2021Školní rok 2020/2021 Jarní prázdniny 2021 - termínyJarní prázdniny 2021 - termíny Hrajte s námi SUDOKU online! - 3 obtížnosti i pro chytré ženyHrajte s námi SUDOKU online! - 3 obtížnosti i pro chytré ženy
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Středa 03.03. 2021
Dnes má svátek Kamil
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Na skok do Prahy

17. 01. 2021 | Česká republika

Snad není nutné psát, že Praha je město nekonečných možností. Přijdou si v ní na své milovníci historie, architektury, starých pověstí, kultury, koncertů, divadel a spousty jiných radovánek. Také my uvítáme každou příležitost se do Prahy podívat. A protože do ní nejezdíme často, snažíme se pokaždé vymyslet jiný program.

Před dvěma lety mě oslovila jedna z mých kamarádek, se kterými si dopisuji, že bychom se mohli sejít v Praze. Měli být s rodinou na dovolené u svého tatínka, který bydlí u českých hranic a napadlo ji, že když už budou tak blízko, že bychom se mohli poznat osobně. Bylo to pro mě příjemné překvapení. Píšu si již několik let s děvčaty z různých evropských zemí, ale ještě jsem se s žádnou neviděla osobně. A bylo to překvapení zvláštní tím, že s Andy jsem si psala oproti ostatním velmi krátce. Po pár e-mailech jsme se domluvili na společném termínu. Jen mě mrzelo, že chtěla přijet jen na skok… opravdu na skok, jen na jedno krátké odpoledne. Co jí z té Prahy za těch pár hodin budu schopna ukázat? Manžela jsem nemusela dlouho přemlouvat, aby jel se mnou. Poprosili jsme rodiče, aby pohlídali mladšího kluka v sobotu i neděli. Ano, zatímco moje kamarádka chtěla přijet jen na skok, my jsme si chtěli návštěvu našeho krásného hlavního města užít a prodloužili jsme si ji o jeden den.

na skok do PrahyKdyž jsme nasedali v Ostravě do vlaku, měla jsem deníček popsaný svými tipy na výlety, s otvírací dobou, vstupným, ať nás nic nepřekvapí. V batohu jsem tahala také svůj německý a anglický slovníček, protože jestli jsem se něčeho bála, tak to byla konverzace. Dopisy se píší dobře, je na to dost času, po ruce je vždycky nějaký ten slovník nebo google překladač. Ale jak to zvládnu v reálu? V němčině jsem byla stále začátečník, anglicky to snad zvládnu. Manžel si těžkou hlavu nedělal. Byl přece jen doprovod. Ve škole vyrůstal jen na ruštině, základy němčiny dávno zapomněl. A tak spoléhal na mě.

V Praze jsme byli brzy dopoledne a Andy se svými chlapci měla přijet až v poledne. Abychom se příliš nevzdalovali od nádraží, měla jsem v plánu navštívit „něco poblíž“. To něco byla Jindřišská věž, na které jsme nikdy nebyli. Dopoledne bylo šedivé, mrholilo, a tak jsme se rádi na hodinku do oné věže schovali. A stálo to za to.  Jindřišská věž je původní zvonice kostela  svatého Jindřicha a svaté Kunhuty. Stojí mezi Jindřišskou ulicí a Senovážným náměstím. Je vysoká 65,7 m a je nejvyšší zvonicí stojící v Praze. Věž má přízemí, 8 pater, podkroví a vyhlídku. V některých patrech se konají různé výstavy. Ve věži je také restaurace a bar. V podkroví je úžasná zvonkohra.  Je umístěna od roku 2003 v původním unikátním krovu Jindřišské zvonice. Zvonkohra hraje v každou celou hodinu předprogramované skladby. Ale je možné ji ovládat také ručně a skladbu si vybrat. Podkroví se tak pro Vás stane malou koncertní síní. Je to velmi příjemné. Také vyhlídka z jednotlivých oken nabízí pohled na různé části Prahy.

Po krásném zážitku jsme se vydali na nádraží naproti našim německým přátelům. Ač si vždycky vše dobře zorganizuji, tady jsem něco nedomyslela… Když jsme si psali, kde se sejdeme, napadlo mě, že se sejdeme u Památníku rozloučení v průchodu hlavního nádraží. Měla jsem jeho fotku z poslední návštěvy Prahy, takže jsem ji Andy poslala, aby věděla, jak vypadá. Nenapadlo mě, že se jim bude to místo tak špatně hledat. Čekali jsme půl hodiny a nikde nikdo. Už jsem začínala být nervózní. Ano, tady jsem něco udělala špatně. Nenapsali jsme si na sebe žádná telefonní čísla. Vlastně jsme se viděli jen na fotkách. Už jsem měla strach, že to špatně dopadlo, ale nakonec jsme se přece jen sešli. A Andy mi říkala, že se vyptávala lidí a nikdo jí nebyl schopen říct, kde ten Památník stojí!          

Ano, vzpomněla jsem si na to, když jsme my hledali před rokem sousoší Nicholase Wintona a zachráněných dětí. Také nám nikdo neporadil, až v infocentru. No, dobře to dopadlo. Seznámila jsem manžela s Andy, seznámili jsme se s jejími kluky a vyrazili jsme na procházku.  Andy se chtěla opravdu jen projít  po Praze, nechtěli nikam  metrem, chtěli vidět jen historickou část Prahy. Šli jsme tedy pomalu od Wilsonova nádraží až na Václavské náměstí a cestou si povídali. Ano, povídali. Sice jsem měla pocit, že dělám v každé větě nějakou chybu, ale rozuměli jsme si, a to bylo hlavní. Mluvili jsme anglicky, občas jsem klukům řekla něco německy, protože mladší Tommy s angličtinou teprve začínal a nerozuměl nám. Samozřejmě Andy klukům vše, co chtěli, přeložila. Prošli jsme Václavák od sochy až dolů, podívali jsme se na trhy na Havelském náměstí. Zašli jsme se naobědvat a pak jsme pokračovali samozřejmě na Staroměstské náměstí. Bohužel jsem jim nemohla ukázat chloubu Prahy. Orloj byl zrovna v rekonstrukci, a tak jej kluci viděli jen na obrázcích venku. Bylo mi to líto, ale co se dalo dělat. Navštívili jsme barokní kostel sv. Mikuláše a vydali jsme se na Karlův most. Z Karlova mostu jsme krásně viděli na kopec, kde se tyčil chrám sv. Víta a Hradčany. Chvilku jsme pokoukali na lodě na Vltavě a byl čas se otočit a pomalu se vracet zpět na nádraží. Doprovodili jsme je až na nástupiště. Rozloučili jsme se a já jsem klukům slíbila, že až přijedou příště, tak budu umět líp německy.

Poté jsme se šli s manželem ubytovat a na chvíli si odpočinout. Přece jen jsme byli na nohách od brzkého rána. Trošku jsme se osvěžili, zašli jsme si na svačinu a vydali se na toulky po Praze. Znovu jsme šli na Karlův most, prošli jsme jej celý až na Kampu. Bylo už pozdě večer, muzea už zavírala, takže jsme jen sbírali tipy na příští výlet do Prahy. Prošli jsme se po Malostranském nábřeží k mostu Legií. A po Smetanově nábřeží jsme se vraceli ještě jednou do historického centra. I pozdě večer bylo stále ještě všude živo. Koupili jsme si něco k večeři a odebrali jsme se už na pokoj odpočívat, abychom měli dost elánu na můj připravený nedělní program.

Naše první cesta vedla na Resslovo nábřeží, kde jsme navštívili Národní památník hrdinů heydrichiády a pravoslavný kostel sv. Cyrila a Metoděje. Toto zastavení ve mně zanechalo spoustu podivných pocitů. Především úctu k těm, kterým je památník věnován, mrtvým parašutistům, kteří bojovali proti nacismu. Také obdiv k těm, kteří památník připravili. Nikde jsem ještě nedočetla všechny popisky a informační tabule tak poctivě jako tady. A bylo mi z toho nepříjemně, smutno. A přesto jsem byla ráda, že jsem jej zařadila do našeho programu. 

Po té smutnější části nás čekala veselejší část našeho programu. Věděla jsem od kamarádky, že v Tančícím domě je výstava kostýmů a rekvizit k filmům a seriálům od 70. - 90. let. A přiznám se, jako velký fanoušek českého filmu jsem si ji pořádně užila. Výstava byla perfektně připravená.  Nebyla vůbec odfláknutá. Byla rozprostřena do tří pater domu. Každý film měl své místo. Všude byly popisky kostýmů i předmětů. Některé filmy byly doprovázeny svou filmovou hudbou či písničkou nebo byly nainstalovány obrazovky s ukázkami z filmů. U každého filmu byly cedule se jmény tvůrců filmu, s historií vzniku toho filmu a jinými zajímavostmi. Opravdu jsem si výstavu užila. Třešničkou na dortu byla vyhlídka ze střechy Tančícího domu. Normálně za výstup výtahem do posledního patra zaplatíte drahé vstupné, pokud si ovšem nedáte whisky v baru v posledním patře, pak máte vstup na vyhlídku zdarma. My jsme ji měli v ceně vstupenky. A stálo to za to. Pohled dalekohledem až na nádvoří Pražského hradu, vyhlídka na všechny strany opravdu potěšila.

Už nám po všech těch zážitcích kručelo v žaludku. A tak jsme se vydali na oběd na Betlémské náměstí, kde jsem měla v plánu poslední zastavení před odjezdem domů. Po obědě jsme se šli podívat do Náprstkova muzea. Očekávala jsem, že uvidím expozice věcí, které pan Náprstek propagoval jako šicí stroj a podobně. Ale ne. Zrovna jsme přišli v období, kdy byla v celém muzeu instalována výstava o amerických Indiánech. Bylo to velkolepé. Opravdu rozsáhlé, jak exponáty, tak informacemi. Musím se přiznat, že už toho bylo za celý den dost. Tady už jsem nebyla schopna číst všechny informace, ale i tak jsem návštěvy muzea nelitovala. Bylo to totiž opravdu zajímavé.

A to byla poslední tečka našeho krátkého výletu do Prahy. Nastal čas odejít zpět na nádraží, abychom stihli náš vlak domů.  Naposledy jsme prošli centrem a různými uličkami až zpět k Hlavnímu nádraží, odkud jsme jen neradi z Prahy ujížděli zpět domů.



Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Na skok do Prahy:

Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
Na skok do Prahy
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
moc pěkné Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
moc pěkně jsi článek napsala. Bydlím poměrně blízko Prahy, ale zjistila jsem, že ne všechno, co v článku popisuješ, jsem viděla.

Věřím, že se tam ještě podíváme.
Také fotky jsou pěkné.SmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
všem Vám děkuji za pěkné komentáře.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Pavli stretnutie s kamarátkou v Prahe bolo určite fajn Smajlík a ty si šikovná keď vieš komunikovať v nemčine aj angličtine Smajlík.
Veľmi pekne si popísala čo všetko ste za takú krátku dobu stihli navštíviť a vidieť.

Tiež sme chodili radi do Prahy, ale preto že to máme dosť ďaleko, vždy sme sa tam vybrali najmenej na 3 - 4 dni. Chodievali sme s partiou, tak mal každý za úlohu vopred si povedať, čo by chcel v Prahe vidieť alebo kam by chcel ísť, aby sme si vedeli spraviť program.
Teraz som už v Prahe nebola skoro 4 roky, snáď sa mi to ešte niekedy podarí.
Obrázek uživatelky
profil
...Smajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles