Nahota pod peřinou

Každý člověk na světě pořád hledá tu svou pravou polovičku. Ale než člověk pozná, že je pravá, aspoň lepší polovičku. A než ji najde, někdy to trvá spoustu let a vztahů.

Na některé vztahy člověk vzpomíná rád, jiné by nejraději vypustil z hlavy. A nejen vztahy, ale i některé zážitky. Při jednom takovém hledání se mi stala nepříjemná věc.

Chodila jsem ještě na střední školu, měla jsem za sebou pár neúspěšných vztahů. Ve škole jsme měli hodiny výpočetní techniky, což u nás znamenalo hraní her a surfování na internetu. Podala jsem si na internetu inzerát na seznámení. Ozvalo se mi pár kluků, nejvíce se mi zamlouval Tomáš. Psali jsme si emaily, byl takový sympatický, aspoň tak na mě působil z těch e-mailů. Druhý byl Martin, ten nebyl ničím ani tak zajímavý, normální kluk, ale ten na to šel mazaně, chtěl se co nejdřív sejít. Po dlouhém váhání jsem na to přistoupila. Dali jsme si sraz v mém městě v centru, byla jsem nervózní, nevěděla jsem, co čekat. Když jsem vystoupila z autobusu, čekal již tam. Žádný švihák to teda nebyl, vlasy v copku, brýle, šusťákovka, zrovna můj typ to teda nebyl. Procházeli jsme se parkem, Martin nebyl moc výřečný, a jelikož nemám ráda ticho, raději jsem vymýšlela různá témata a mluvila, mluvila. Říkala jsem si, že ten pro mě není. Původně jsem ho nikdy už ani nechtěla vidět, ale osud to chtěl jinak.

Jelikož mě čekala za chvilku maturita a její součástí byla i matematika a Martin v ní byl dobrý, nabídl se, že mi s ní pomůže. Jak tak na mě tlačil, jestli teda spolu budeme chodit, přistoupila jsem na to. Dokonce se kvůli mě i ostříhal nakrátko, protože se mi dlouhé vlasy nelíbily. 

Jednoho dne se mi stala taková choulostivá věc. Po učení jsme se tak milískovali a já jsem jak na potvoru zapomněla zamknout dveře. Leželi jsme pod peřinou polonazí, byla tma a k mojí smůle musela něco zrovna chtít moje maminka. Už nevím, co chtěla, nebo jsem se to možna ani nedozvěděla, ale otevřela dveře a řekla pohoršeně jediné slovo, moje jméno. Tuhle scénu nepřeji nikomu zažít, bylo mi tak hrozně a trapně, sice nás nenachytala přímo při tom, ale už jenom tohle stačilo... Ten večer jsem ji už neviděla, vyhýbala jsem se jí i pár dnů nato, ale nikdy jsme o tom nemluvili. Už jenom ta scéna byla potupná a ještě k tomu o tom mluvit, to bych se už hanbou propadla. 

Jak to s námi nakonec dopadlo? Odmaturovala jsem, s Martinem jsem šla ještě na maturiťák, ale tam už jsem se rozhodla, že se s nim rozejdu. Hodně lidí si myslelo, že jsem ho jen využila, ale to není pravda, svou láskou mě mučil, běhal za mnou jako pejsek a nenechal mi žádný prostor, abych mohla dýchat. Nenesl to moc dobře, ale žádné scény mi nedělal. Ani jsem mu vlastně neřekla přesný důvod, proč se s ním rozcházím. Kdysi jsem neuměla říkat věci na rovinu. Teď už jsem na tom rozhodně líp. 

A Tom? Samozřejmě jsme se sešli, je takové sluníčko:-) Byly taky choulostivé scénky, ale už jenom u něho doma, ale moc dlouho to netrvalo. S workoholikem je to těžké. Za pár měsíců jsem mu ještě psala, že bych to chtěla zkusit znovu dát dohromady, nemohla jsem na něho zapomenout, ale už bylo pozdě, měl přítelkyni...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10