Byl to slavný den, když paní přijela a v košíku přivezla chlupaté pejsánky, vypadali jako barevná klubíčka, jedno bylo hnědé, jedno černé, další černé s bílou hlavičkou. Dcera si vybrala to úplně černé, pro ni to bylo nádherné štěně. Když přišel manžel domů z práce, tak se k jeho nohám motalo černé klubíčko, tak si to myslel v první chvíli, ale taky se do pejsánka zamiloval.

Letos už oslavil s naší rodinou 12 let, a já se mu už několik let věnuji sama, občas ho manžel vyvenčí, dcera odrostla a odstěhovala se a občas nás navštíví a pejsek ji vidí rád. Je to vlastně, když se dcera odstěhovala a má svoji rodinu, další dítě, protože když chce, je tvrdohlavý jako mezek, ale zároveň je pozorný a hodný, i když už to nebývá tak často. To dělá to stáří. Doufám, že se mnou a mým mužem tu bude ještě dlouho, protože se stal právoplatným členem naší rodiny. Neumím si představit, co se stane, až tu nebude, ale nemůžu říct, že si dalšího pejska nepořídím, až ten okamžik nastane. Míša je náš druhý pejsek, po tom prvním byl s námi pouze krátce, jsem se půl roku rozhodovala, jestli si nějakého pořídit nebo ne, ale dcera mě nakonec ukecala.
LenkaK1111 - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz