Návštěva subtropického Tuniska

Letošní dovolenou jsme trávili na africkém ostrově Djerba. Lépe řečeno, trávili jsme ji v těsném sousedství tohoto ostrova, v hotelu u města Zarzis na severu Tuniska. Zajímavostí je, že jsme přiletěli na letiště na ostrově, které bylo také ve městě pod jménem Zarzis. Djerba je spojena s pevninou silnicí. Silnici v mělkém moři vybudovali už Féničané a Římané, nyní se jezdí po moderním náspu západně od starověké silnice.

Tunisko leží v subtropickém pásu a léto tu je opravdu horké. Byť jsme už zcestovali pár zemí, tady nás překvapilo moře svou teplotou. Tak horké moře jsme ještě nikdy nikde nezažili. Samy hotely pro turisty jsou obehnané plotem a hlídané ze všech stran. Nepřetržitá služba hlídá na hlavní vrátnici, zaměstnanci security hlídají areál od moře, aby byli turisté v bezpečí. Hlídači také vyhánějí z hotelové pláže žebráky, potulné psy a kočky. Na pláž smí pouze turisté a provozovatelé služeb, které jsou povoleny. A tak se přímo u hotelu projedete za poplatek na velbloudovi, koni, pro děti jsou tu poníci. Můžete si zaplatit let padákem přímo nad hladinou moře, či na vodním skútru a dalších atrakcích.

Když budete mít štěstí, naleznete na pobřeží nebo blízko u břehu nějakou tu mušličku pro štěstí. Ty se ale nesmí vyvážet. Stejně tak to je s Tuniskou měnou, dináry.

V zemi je zvykem dávat spropitné, tzv. bakšiš. Ten se dává snad za všechny služby – v hotelích, restauracích, taxi apod. Pokud např. přiletíte na letiště, kde na vás čeká transfer zajištěný cestovní kanceláří, stejně budou připravení poslíčkovat, natahovat ruku a chtít od vás peníze, jinak vám kufr do autobusu nenaloží. Mějte proto u sebe připraveny drobné.

Úředním jazykem v Tunisku je arabština, ale s mnohými obyvateli se bez problémů domluvíte francouzsky. V hotelích jiný jazyk nepotřebujete. S angličtinou moc nepochodíte, jen někteří zaměstnanci hotelu ji ovládají. Tunisko bylo totiž francouzskou kolonií. Nezávislost na Francii získala země roku 1956. Proto jsou turistická letoviska vyhledávaná především Francouzy. V našem hotelu zaznívala ale hodně také čeština, slovenština a polština. Ruština, která bývá v turisticky hojně navštěvovaných zemích tolik obvyklá, se vytratila. Všechny tuniské hotely totiž dostaly zákaz ubytovávat a poskytovat služby hostům z Ruska, jinak by jim hrozilo zavření.

Do Tuniska zasahuje Sahara, největší poušť světa. Proto se při různých výletech budete divit, kudy jedete a jak se řidič orientuje. Už blízko hotelů jsou totiž rozlehlé pláně plné písku, bez silnic. Řidič ale dobře ví, kam vás veze. My jsme si například zaplatili plavbu pirátskou lodí na ostrov, kam smí přirazit pouze jedna jediná loď denně. Koráb, o jehož bezpečnosti jsme chvilkami pochybovali, protože byl námi silně přetížen, a když se konečně dal do pohybu, zajímavě praskal, s sebou vezl pirátskou posádku. Na palubě se tančilo, zpívalo a piráti zde dělali hurónský hluk. Zdálo by se, že chtějí zamaskovat právě praskání trámů. Ti ale chtěli hlavně již zmíněný bakšiš za pobavení turistů.

Měli jsme štěstí. Na palubě bylo asi třicet žen arabského původu. V jim typickém ošacení se plavily s námi, aby oslavily tři roky trvajícího sňatku jedné z nich.

Na ostrově, na který jsme připluli, piráti pro nás připravili oběd. Poté jsme měli volnou zábavu. A tak jsme mohli shlédnout také arabský rituál, kterým se výročí svatby slaví. Ženy zpívaly, máčely se v moři a nahlas provolávaly slávu vdané ženě a jejímu manželství. Bylo to velice zajímavé.

Nedaleko hranic s Alžírskem se nachází nejvyšší vrchol Tuniska Džabal aš-Šánabí s nadmořskou výškou 1 544 m n. m.

Obyvatelé Tuniska jsou k turistům velmi přátelští. Jsou většinou chudí, a s vidinou bakšiše jsou ochotni poskytovat služby úslužně a s ochotou. Většina cen v zemi je smluvních. Pouze ve větších obchodních střediscích jsou ceny pevně dané. Jinde musíte o cenách smlouvat. Jde o tradici.

Zážitek z tradičního tuniského, pestrými barvami hýřícího trhu, je jedinečný, a pokud ovládáte umění smlouvání, jistě si přijdete na své. Jako suvenýr z nezapomenutelné dovolené si můžete přivézt některý z výrobků tradičních tuniských uměleckých řemesel. Vyhlášené jsou například překrásné hedvábné šátky, korálové náhrdelníky, ptačí klece, keramika, kožené pásky a kabelky, tepané předměty z mědi nebo bronzu, pokrývky, vonné esence v malých lahvičkách nebo různé druhy koření.

Na trhu se nedoporučuje platit platební kartou. V Turecku jsme například kartou platili i ponožky. Tady je lepší platit v hotovosti, a to nejlépe v místní měně, protože místní obyvatelé by byli schopni převést vám cenu dinárů na dolary nebo eura v poměru 1:1, což je, samozřejmě, ke kurzu 1 dinár ku osmi našim korunám nevýhodné. Mějte ale na paměti, že směněné dináry nesmíte ze země vyvážet.

Návštěva Tuniska byla velmi zajímavým pohledem do života jiné kultury. Zažili jsme chudé poměry lidí, kteří dokážou být k turistům štědří a pohostinní a náležitě odpočatí jsme se vrátili opět domů.

Djerbu i Tunisko vřele doporučuji jako cíl dovolené. O tom, že jsou u nás velmi oblíbeny, svědčí i hojná návštěvnost země našimi turisty. Rozhodně tato země patří k těm, které v budoucnu ráda opět navštívím.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete