Řeka hučí v klínu rozervaných skal. Od dohořívajícího táboráku se tlumeně nesou tóny písničky doprovázené kytarou a blízká řeka hučí svoji věčnou píseň v hlubokém údolí. Končí den, nepatrný okamžik v životě přírody.

Rudý míč nad kopcem se blíží k vrcholkům stromů, stíny jsou stále delší. Letité stromy nekonečného lesa se noří do tmy a ticha.Ztichl ptačí zpěv,jen chvílemi se ozve slabé pípnutí usínajícího zpěváčka.Pomalu se probouzí noční obyvatelé lesa.

Bzukot včel vystřídal cvrkot cvrčků a šelest křídel nočních můr. I bystré a veselé ranní bublání potůčku jakoby se přes den unavilo a vlnky teď jen tlumeně pospíchají přes ohlazené kameny a bystřina se skoro nesměle vlévá do hluboké tmavé řeky. Ta si za tisíciletí vyhloubila mohutné koryto na dně hlubokého údolí a nyní už jen jako stará dáma shovívavě naslouchá žertování vlnek lesního potůčku.

Soumrak už pomalu ovládl celý kraj. Staré, všelijak pokroucené tisy vzbuzují svými stíny milé i strašidelné představy, měkoučký mech svádí k odpočinku jako polštářek z prachového peří. Skály nad řekou vyrostly do nedohledna, klikatá pěšinka se ztrácí v šeru mezi vzrostlou travou. Les a jeho obyvatelé odpočívají po celodenní práci, aby se zase ráno probudili čilí do nového dne, aby sluneční paprsky, které první proklouznou mezi větvemi, našly své přátele a přírodu veselé a spokojené.

Vám všem tímto přeju, abyste všichni našli místečko, ať už doma nebo v přírodě, které Vám bude nejmilejší a budete na něj s láskou vzpomínat nebo se tam vracet.

Alimraj - čtenářka
Chytrá Žena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout