Nemilkov – zámek v ohrožení?

Před pár dny jsme zavítali opět na krátkou dovolenou do našich oblíbených šumavských končin. Rádi se vracíme na mnoho míst a jedním z nich jsou Velhartice. Hrad už byl nyní po sezóně sice zavřený, ale procházku přes malý skanzen v jeho bezprostřední blízkosti jsme si nemohli nechat ujít. A když už jsme byli ve Velharticích, rozhodli jsme se podívat se do nedaleké vesničky Nemilkov – byli jsme totiž zvědaví na místní zámek, o kterém jsme se náhodou dozvěděli před naším odjezdem na Šumavu.

Nemilkov je malá obec, která spadá pod Velhartice (nachází se zhruba 2 km od nich, na levém břehu řeky Ostružné). Z fotografií na internetu jsme věděli, jak zámek vypadá a že snad nebude problém ho najít. To se nám naštěstí po příjezdu do obce potvrdilo. Koncem listopadu už bylo venku liduprázdno a my jako jediní turisté jsme tak mohli bez problémů zaparkovat přímo u zámečku. Okukovali jsme zámek od otevřené vstupní branky – vládl tu čilý stavební ruch - a neodvažovali se vstoupit dál a rušit. K našemu překvapení jsme byli pozvaní dál. A tak jsme se nakonec o zámku dozvěděli přímo od jeho současných majitelů více, než jsme původně očekávali… Nechtěli jsme se (a hlavně je) zdržovat dlouho, ale přesto nám ochotná paní majitelka ukázala část přízemí zámku a povyprávěla o jeho pohnuté historii. A já tyto informace ráda předám vám.

Zámek je renesanční, jednopatrový, několikrát přestavovaný a částečně podsklepený. Původně tu stála zemanská tvrz, která byla poprvé zmiňovaná v roce 1382. Vystřídalo se tu několik majitelů a koncem 16. století nechal tvrz přestavět na renesanční zámek jeho nový majitel – Jan Bohuchval z Hrádku. Poté se tu opět vystřídala celá řada dalších majitelů, až ho v roce 1800 nebo 1802 získal Martin Bartoloměj Schreiner. Rod Schreinerů zde hospodařil nepřetržitě celých 150 let a po tuto dobu se na zámku vystřídaly čtyři generace. Schreinerovi zámek několikrát přestavovali, upravovali a dostavovali. Jako správní hospodáři se starali také o okolní pozemky a hospodářské budovy. Tehdejší majitel statku Adolf Schreiner provozoval v části zámku malý pivovar a současně tu v další budově fungoval lihovar. Protože výroba lihu byla lukrativnější, pivovar nakonec svou činnost v roce 1905 ukončil a jeho prostory začal využívat lépe prosperující lihovar. Z něj dnes bohužel zbyl jen komín – v roce 2012 totiž sušický odbor památkové péče povolil demolici lihovaru včetně jeho technického vybavení. K zámku dále patřil park, který sloužil z větší části jako lesní školka. Na nádvoří zámku je zatím také neopravená kamenná kašna. Na vstupním portálu najdete letopočet 1798 – má to být rok, kdy rodina Schreinerů přišla na nemilkovské panství.

Zámek Schreinerové vlastnili až do konce II. světové války. Jak jsme se dozvěděli od nynější majitelky, po skončení války byl poslední majitel zámku Georg Schreiner obviněn z kolaborace s nacisty a několik dní vyslýchán a vězněn v Klatovech. Kolaborace mu nakonec nebyla prokázána, ale přesto musela celá rodina Schreinerů zámek ihned opustit, aniž by si mohli alespoň vzít své věci… Rodina po odsunu do Německa na svůj potupný odchod a ztrátu domova a celého majetku nikdy nezapomněla a bohužel se brzy rozpadla. Pan Georg Schreiner – otec rodiny – se po násilném vystěhování prý psychicky naprosto zhroutil a brzy zemřel. Dnes ještě žije jeho dcera, které v době odsunu bylo deset let. Současná majitelka ji kontaktovala a posléze se s ní i v Německu sešla, nicméně prý je z ní vzhledem k okolnostem velmi zahořklá stará paní. Restituci zámku odmítla, na místo svého dětství už se prý nikdy nechce vracet. Ve stínu dávných příkoří zanevřela na všechny Čechy.

Po odsunu rodiny Schreinerů zámek a přilehlé objekty připadly do vlastnictví nemilkovského MNV a poté JZD. Ne překvapivě nastala klasická situace: zámek byl poničen a také hospodářské budovy začaly pomalu, ale jistě chátrat. Po sametové revoluci v roce 1989 měl zámek několik vlastníků, ale nikdo z nich se nezasloužil o jeho opravu nebo zpřístupnění veřejnosti. Teprve v roce 2016 ho zakoupili současní majitelé, rodiny Kaplanova a Hagerova. Jak nám paní majitelka sdělila, koupila zámek se svým manželem a přestěhovali se sem s rodinou z Prahy. Ona i její manžel se vzdali svých zaměstnání a natrvalo přesídlili do nemilkovského zchátralého zámku. Oni a další členové rodiny jsou dle jejích slov „blázni“, co žijí obnovou zámku 24 hodin denně a plní si svůj sen.

Zámecký areál je dnes zapsaný na seznamu kulturních památek v ohrožení a jeho obnova je běh na dlouhou trať. Pro veřejnost je zámek otevřen s poznámkou „vstup na vlastní nebezpečí“, ale nemusíte se bát: Kaplanovi a Hagerovi se vás ochotně ujmou a nebezpečí vám tu opravdu nehrozí. Do budoucna by měla být podle plánů majitelů přímo v zámku malá kavárna a jedna z hospodářských budov má sloužit jako penzion. Sami majitelé zvou: vstupte a poznejte kousek historie...

Co říci závěrem?

V létě tady na zámku poprvé uvítali pomoc dobrovolníků – a nebylo to prý naposledy, jejich pomoc si pochvalovali. Sama jsem jako studentka dříve jezdila na podobné akce, tenkrát pod záštitou Hnutí Brontosaurus. Bylo v tom kus dobrodružství, romantiky a pocit, že jste někomu a něčemu dobrému pomohli. Pokud jste milovníci památek a Šumavy, třeba byste mohli pomoci i vy. Věřím, že nejen díky této pomoci zámek Nemilkov dávno není v ohrožení.

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete