Už si ani nevzpomínám, kam tehdy směřoval cíl mé cesty. Muselo to být ale daleko, protože jsem cestovala přes noc, abych nad ránem vystoupila v Praze. Do vlaku jsem nastoupila v pozdní noční hodinu, usedla na svoje místo u okna (to si pamatuju přesně) a protože v kupé bylo zhasnuto, lehce jsem podřimovala.
Cesta daleká, za oknem se míhala tu a tam světýlka, občas vlak zastavil a lidé vystoupili a nastoupili. Po nějakém čase už se mi ani spát nechtělo, tak jsem se porozhlédla po kupé. Pár lidí se na zastávkách prostřídalo, jen mládenec naproti mně se taky nudil a tak jsme se dali do řeči. Byl to vojáček základní služby, bažant, jak se jim říkalo, a vracel se zpátky z opušťáku. V té

Stala jsem se mu na onu noc takovou tichou vrbou, všemu rozumějící a soucitnou. Jak jsme si tak povídali, jeho sympatie přerostly v nabídku, ať s ním jedu dál. Když jsem s díkem (a nutno podotknout i s mírnou lítostí) odmítla, začal mě ukecávat. Lehce jsem mu připomněla, že jsem o nějaký ten rok starší než on. Nevěřícně kroutil hlavou, že mu to vůbec nevadí. Ale já věděla své. Přijde ráno, rozednění a po nočním okouzlení nastane vystřízlivění nad krutou realitou dne.
Když mládenec zjistil, že mě neumluví, zmlkli jsme. Pomalu se blížila Praha a začalo se rozednívat. Přicházející paprsky odhalily detaily našich tváří a také náš věkový rozdíl. Na vojáčkovi bylo vidět, jak se stydí. Kdyby v kupé nebyli lidé, asi bych ho pohladila a vlepila mu takovou správňáckou maminkovskou pusu, aby se mu zlepšila nálada. Nedokázal uvěřit svým očím, jak ho mohly v noční tmě tak šálit, v té tmě jsem pro něj musela být krásná přinejmenším jako Popelka Libuška Šafránková pro prince Pavla Trávníčka. S rozedněním přišlo i vystřízlivění z okouzlení, které nakrátko dokázalo vyčarovat duševní souznění dvou neznámých lidí.
Přesto jsem na tu cestu vlakem nikdy nezapomněla.
monkee - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz