O cyklostezkách na pokračování

Třeba se někdo zeptá, proč právě o cyklostezkách? Protože umožňují jednoduše a bezpečně vyrazit někam ven – do přírody, za čerstvým vzduchem nebo vyjet si s rodinou na výlet - nasadit přílby, šlápnout do pedálů a na chvilku opustit počítače a televizi anebo vyhledat něco krásné, kde jsme ještě nebyli. Právě cyklostezky zaručují nám, cykloturistům, potřebný komfort a především bezpečnou jízdu na kole, kterou není možné očekávat na silnicích plných aut, kamionů a veřejné dopravy.

Na svých cestách po krajích domácích i v zahraničí jsem projela spoustou cyklostezek tisíce kilometrů. Někdy to byl jenom vymezený pruh podél silnice, ale ty bezpečnější představují speciálně vybudované sítě cyklostezek, vedoucí k turistickým cílům, památkám, nebo za přírodou a její krásou. Ty nejkvalitnější, nejčetnější a nejznámější jsou nadále za hranicemi naší vlasti a dle mého mínění vede Rakousko, pak Německo, Švýcarsko, Itálie anebo Francie. Umožňují projet jednotlivými oblastmi bezpečně a přitom neminout zajímavosti, odpočinout si v přírodě a poznat lidi i krajinu, kterou projíždíte. Rakouskem třeba projedete po cyklostezkách zcela mimo frekventovaný provoz silnic, cyklostezky míjí i centrum velkých měst, kde se cyklista v cizím prostředí hůře orientuje anebo naopak – třeba přes Vídeň si můžete vybrat několik okruhů, které vás bezpečně a jistě provedou celým městem.

Foto č.1

Ale zpět domů - je potěšitelné, že jenom za rok 2009 přibylo dalších několik set kilometrů nových cyklostezek i u nás. Pokud prvotním záměrem bylo vyčlenit cyklisty ze silnic a zajistit jim bezpečnou jízdu na kolech, v současnosti je trend již jasný – vytvořit síť cyklostezek odněkud někam, propojit bezpečně pro jízdu na kole města, zajímavé turistické oblasti nebo umožnit dosažení turistických cílů na kole. Cyklostezky jsou různé – včetně značení, úpravy povrchů i vybavenosti. Ty nejnovější byly již budovány se zřetelem na potřeby turistiky i rodinných výletů – odpočívadla, občerstvení jsou již běžné i u nás, snad jen co do jejich vybavenosti si ještě můžeme brát příklad v zahraničí. Zejména chybí možnost osvěžení pitnou vodou z přírodního pramene a musíme vyhledávat občerstvení nebo restaurace. To nás mnohdy přinutí opustit zákoutí přírody a jet přes město či vesnice.

Foto č. 2

Značení navazuje na již dříve používané, anebo se přizpůsobuje stávajícímu v zahraničí – zejména při spojení delších cyklostezek nebo cyklotras celoevropského významu. Cykloznačení je podobné turistickému – barevný pás mezi dvěma žlutými pásy. Směrové tabule a křižovatky jsou značené černě na žlutém podkladu, většinou s doplňkovým popisem a kilometráží. Někdy by pomohly informační panely s orientační mapkou a přesnější značení přístupu k památkám nebo zajímavostem. Nechci se pouštět do polemik, jestli asfalt patří do přírody, ale méně zkušení cyklisté nebo rodiny s dětmi jej určitě uvítají. Kdo se cítí na víc – vezme horáka a vyrazí do terénu nebo na hřebeny hor, kde si cyklotrasy uchovávají přírodní charakter. Nové cyklostezky stěžejního významu mají i své logo – např. letos nově otevřena cyklo kolem Bečvy, ze zahraničí je známé třeba logo Podunajské cyklostezky, nebo Eurovelo celoevropského významu. K nim patří i Greenways – ty evropské procházejí naším územím, např. Praha – Vídeň, nebo Kraków - Vídeň. Přes naše území vedou i evropské dálkové cyklotrasy – třeba známá Jantarová cyklotrasa.

Foto č. 3

Závěrem – cyklostezky jsou tady pro každého, kdo je ochoten respektovat bezpečnost svou i ostatních uživatelů, dokonce i pejskařů. Je jenom na nás – domluvit se a použít „zdravý selský rozum“ pro pohyb na cyklostezkách. Nejednou mi do cesty vběhlo dítě – maminka se věnovala druhému v kočárku uprostřed cyklostezky. Ve městě je nutné s tím počítat. Horší a nebezpeční jsou pejsci – i když na vodítku, dovedou v loveckém zápalu nečekaně vyrazit bokem a zkřížit trasu cyklistovi. Bruslaři jsou asi nejméně nebezpeční, pokud nejezdí vedle sebe a ponechají dost prostoru pro předjíždění ostatním. Nebezpeční jsou v tom, že jezdí na rytmickou hudbu do sluchátek a okolí neslyší, někdy ani nevnímají, co se kolem nich děje. Vždy je jenom na uživatelích – domluvit se a společně využít hlavní přínos cyklostezek – bezpečnost. A když bezpečnost – tak vždy s cyklistickou přílbou na hlavě.