Je pěkný květnový den a já se opět vydávám na další organizovaný turistický pochod. Tentokrát jsem zvolila Beroun a okolí.

Po příjezdu do města jdu na určené místo startu, které se nachází na Tyršově stadionu. A jsou už zde přítomní turisté - mladí, staří, velcí, malí. Několik pochodníků má s sebou i svého psího parťáka. Ale našlo se i pár takových, kteří měli na vodítku kočku.

Na místě se registruji, vyplním několik údajů, zaplatím poplatek a dostávám plánek s trasou a registračním číslem. Tak a vycházím. Ale jaký je dnešní název pochodu? No ano, jsme přeci v Berouně, takže „Jarním Českým krasem“.

Jdu dle plánku, ale po pár metrech si nějak nevím rady. Je tu ale skupina asi pěti žen, tak se ptám, jestli jsou také na pochodu. Připojuji se k turistkám, ale ne přímo, držím se stranou, nechci rušit jejich soukromí. Mám je tak skoro na dosah, abych viděla a věděla kudy jít. Jedna paní z té jejich skupinky se ke mně přidá, chvíli spolu pokračujeme a dovím se, že na každý týden mají naplánovaný nějaký pěší výlet. Po chvíli se skupinka starších babiček zastavuje. Dělá si přestávku a odpočívá. Já je tedy předejdu, pokračuji v cestě, ale zase tak, abych o nich věděla. Teď je přede mnou pořádně strmý kopec, ale přeci to nevzdám, takových kopců už bylo a bude. Stoupám do kopce, z obou stran hustější les, občas se ohlédnu po bábinkách. Cesta není nikterak příznivá, je tu plno plochých a kluzkých kamenů. Pokračuji a po chvíli se pěšina zužuje a po jedné straně se stromy začínají vytrácet. Rozhlédnu se kolem sebe a mám pěkný výhled na město.

Chvíli se zdržím a kochám se pohledem, kontroluji babičky, ale ty nikde. Vracím se několik metrů zpět, abych zjistila, jak jsou na tom. Po chvilce je uvidím, jak si „štěbetají“. Tak to jsou v pořádku, ale přesto mírně zvednu hlas a zavolám, zda jsou v pohodě. Odpovědí je jejich mávání. Pak mi něco říká, že tu bude určitě už nějaké místečko na odpočinek pro unavené turisty. Pokračuji v cestě a opravdu po chvíli přijdu na kouzelné místečko, které je odměnou pro pěší, aby si zde odpočinuli. Asi mám nějaké vidění, ale to místo tu je. Jsou tu lavičky, přístřešek, památný strom – Dub na Herinkách. Tak se na chvíli zastavím, posvačím a přichází „moje bábinky“. Jsou uťapané, ale šťastné. Zaberou volná místa k sezení, povídají a vytahují dobroty, které si na dnešní den připravily. Ještě se chvíli s nimi zdržím, ale pak pokračujeme každý jinou trasou. Bábinky jdou horem ke Svatému Janu pod Skalou. Dostávám rady, že cesta, kterou chci jít já, je delší a strmější a Svatým Janem pod Skalou budu procházet. Loučíme se a já se vydávám svou cestou, přede mnou jde starší manželský pár se psem, tak se zase nějak jakoby z dálky připojím. Ještě se otočím na bábinky, mávneme si a já vyrážím. Cestička je úzká, nic moc. Jdu dlouho lesíkem a pak se přede mnou objeví prudké klesání. Říkám si: „Kudy půjdu?“ Starší manželé si vyberou cestu oklikou, pak se vrací, že prý zkusí strmý kopec, nakonec to vzdávají a jdou delší cestou, která je pro ně pohodlnější. Já se rozmýšlím, ale pak zkusím tu strmou. Jdu pomalu a opatrně. Chtělo by to nějakou oporu při chůzi směrem dolů. A opravdu, po pár krocích se přede mnou objeví cosi jako pozůstatek kdysi pevného a bytelného zábradlí. Není to sice to, co to bývalo. Nejprve vyzkouším, zda vůbec vydrží a jdu do toho. Pomalými krůčky se chystám využít služby dosluhujícího zábradlí. Je to dobré, drží. Po několika metrech jsem na rovině, otočím se zpět, ta cesta se mi vůbec nelíbí, ale už jsem dole a pokračuji dál směr Svatý Jan pod Skalou. Zde jen projdu vesničkou, koupím malou drobnost na památku a vydávám se na cestu. Všude kolem mě jsou lesy a skály. Je zde jeskyně sv. Ivana a studánka sv. Ivana. Ale to si nechám na jiný den, teď vyrážím směr Hostím. Potkávám turisty, kteří se přijeli pokochat krásou CHKO Český kras a NPR Karlštejn. Je to tady opravdu krásné, je na co se dívat. Já však musím dále, abych včas došla do cíle. Jdu proti proudu Berounky kolem lomu Alkazar, kde je lezecká stěna. Zastavuji se a pořizuji pár fotografií.

Cesta při řece je krásná, na druhé straně řeky se rozprostírá PR Tetínské skály. Je to tu moc pěkné. Volným krokem se blížím k Berounu. Nejdu ovšem podle mapy, ale jak je u mě zvykem, opět si cestu ještě prodloužím. Kochám se krásou domů, domků a domečků, pěkně upravených zahrad a zahrádek. Ale ještě nejdu do cíle. Projdu pod mostem a pak se vydávám do uliček, nahlížím do obchůdků. 

A nyní je čas, abych dokončila svou cestu, ale přesto se ještě v krátkosti zastavím na vyhlášených hrnčířských trzích. Po chvíli se již opravdu vydávám do cíle na Tyršův stadion. Nahlásím se organizátorům a jako odměnu dostávám diplom a razítko za účast na pochodu. Tak se ten dnešní den opravdu vydařil. V nohách mám více než 20 kilometrů, ale jsem spokojená. Teď už mě čeká cesta domů a příprava na další výšlap.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10