Pes není jenom nejlepší přítel člověka!

Tento příběh, který sem píšu, se stal, když jsme byli na procházce s naším, dnes už čtyřletým voříškem Benem. Procházky miluje, proto jsme si mysleli, že to bude jako vždycky. Ano, u rybníku probíhalo vše jako kdy předtím.
Jenže potom se začal divně ošívat a najednou štěkal. Nechápali jsme to. Možná šel někdo jiný se psem. "Ale ne!" Vykřikla jsem. Vysmekl se nám z obojku a vodítko táhl za sebou. Utíkal někam pryč. Všichni jsme dostali strach, aby se neztratil a podobné myšlenky nás hodně znervózňovaly. Taťka za ním běžel, jak nejrychleji mohl.

Přiběhla jsem já s mamkou a vtom slyším  volání o pomoc. "Mami! Tady někdo je! Někomu se něco stalo!"  Mamku to však moc nezajímalo, snažila se chytit psa. A už to vidím. Někdo se topí v zamrzlém rybníku. To už slyšel i taťka. Neuvědomil si, že má na sobě bundu a kalhoty... Skočil do rybníka a toho nešťastného člověka, který si chtěl jenom zabruslit, vytáhl. Byl celý promáčený, tak jsme ho vzali domů k babičce. Půjčili jsme mu ručník, uvařili teplý čaj a ptali se ho, odkud je, jak dlouho se topil, jestli by nebylo třeba ho zavést pro jistotu do nemocnice a tak.
Nechali jsme ho u sebe zahřát asi hodinu a potom se ho zeptali, kde bydlí. Bylo to ve stejné vesnici, kde jsme zrovna trávili víkend jako vždycky. Zavezli jsme ho tedy domů, kde už na něj čekala celá vystrašená manželka. Všechno jí vyprávěl a tak nás pozvali dovnitř. "Zachránili jste mi život," řekl. A já jsem jen potichu řekla: "Poděkujte Benovi, ten vás zachránil... "  Najednou se nás zeptal: "Posloucháte rádio?" "Ano," odpověděli rodiče. "Tak dneska, asi v pět večer, poslouchejte rádio."
Vůbec mi to nešlo na rozum. Proč bychom měli poslouchat rádio a ještě takhle přesně?  Dojeli jsme k nám domů a protože bylo za pár minut pět hodin, pustili jsme rádio Čas. Během minuty dohrála jedna písnička a potom volal někdo, někdo, koho jsem po hlase poznala, ale nevěděla, kam ho zařadit. Ten hlas říkal: "Chtěl bych nechat zahrát pro jednu rodinu, která mi zachránila život, jakoukoliv písničku."  A už na to přišli i mamka s taťkou. Byl to náš nový kamarád, kterého jsme zachránili z rybníka. Celkem nás to dojalo. A už hrála písnička... Na tohle nikdy nezapomenu! :)