V minulém příspěvku o Národním parku Podyjí jsme navštívili Nový Hrádek u Lukova a vinici Šobes. Dnes vám chci nabídnout trasu, která spojuje putování krásnou přírodou s návštěvou a poznáváním dalších zdejších zajímavostí.

Vzhledem k tomu, že jsme ubytováni ve Vranově nad Dyjí, využijeme místní autobusové dopravy a ranním spojem popojedeme do obce Lesná. Leží sice takřka v rovině, ale ve vranovském panství bývala jeho nejvýše položenou vesnicí. To byl patrně i důvod k vybudování větrného mlýna, který později sloužil jako kovářská dílna a dnes je v něm restaurace. Najdeme ho na východním okraji obce. Přímo při hlavní silnici nelze přehlédnout Muzeum motocyklů.

Lesnou opouštíme kolem kostela sv. Terezie. Vede zde žlutá a modrá značka. My v tuto chvíli volíme žlutou a po 1,5 km přicházíme na lesní mýtinu s drobným, krásně opraveným loveckým letohrádkem zvaným Lusthaus. Pravidelná síť cest, která se zde sbíhá, dává tušit, že zde v minulosti byla obora s obdobnými stavbičkami. Jak vypadala v 18. století znázorňuje obraz na informační tabuli.

Pro další putování bychom se měli vrátit na modrou značku, což lze učinit i tak, že zvolíme neznačenou cestu vedoucí od letohrádku kolmo vlevo ze žluté, po níž jsme sem přišli. Mírně klesáme lesem do údolí, kterým protéká Klaperův potok. A právě kolem něj vede modrá značka, po níž po chvíli přicházíme k malebnému Čížovskému rybníku. Kocháme se pohledem na jeho hladinu i množství poletujících motýlů pod hrází. Po dalších 600 m vyústí naše cesta na silnici vedoucí do obce Čížov. Tam sice směřujeme, ale raději než po silnici pokračujeme po modré značce, která nás vede kolem dalšího rybníka a kolem objektu lehkého opevnění-řopíku, pozůstatku předválečného opevnění Československa. Do Čížova tak přicházíme, jak se říká, přes humna. V sezóně se zde lze občerstvit v hospodě U Švestků.

Místem, které byste určitě neměli vynechat, je návštěvnické středisko správy NP Podyjí, poslední budova na jižním okraji obce. Jsou zde výstavní prostory s expozicí, která seznamuje návštěvníky s přírodou, historií a zajímavostmi v oblasti. K dispozici jsou materiály s turistickými informacemi a hygienické zařízení.

Návštěvnické středisko je umístěno v objektu bývalé finanční stráže a přímo před ním si můžeme prohlédnout zbytky ženijně-technických zátarasů, tzv. železné opony. Nacházela se podél naší západní hranice a původně měla podobu tří plotů z ostnatých drátů, přičemž ten vnitřní byl pod vysokým napětím a mezi ploty bylo zorané pásmo, aby se daly okamžitě odhalit stopy.

Zátarasy byly opatřeny signální soustavou a doplněny železnými ježky, betonovými jehlany, dělobuchy, strážními věžemi (tzv. špačkárny).  Díváme se na pouhou ukázku, je teplý jarní den a přesto nás při vědomí všech historických souvislostí mrazí... 

Pokračujeme asfaltovou cestou k jihu, tedy bývalým hraničním pásmem neboli "zemí nikoho". Skutečná státní hranici je od zátaras vzdálena ještě několik kilometrů. Až tam ale dnes nedojdeme. Po jednom kilometru jsme u rozcestí Na Keplech. Z tohoto místa nám do Vranova zbývá 7,5 km, ale počítejme s delší časovou rezervou, cesta je členitá, krajina krásná a rozhodně se nevyplatí spěchat.

Spolu s červenou značkou se po chvíli vnoříme do lesa, pěšinka nás vede skalnatým zalesněným srázem, v hloubi pod námi poklidně teče Dyje. Procházíme místy zvanými Ledové sluje.  Jde o zajímavou přírodní lokalitu plnou skalních srázů, rozsedlin, suťových polí a jeskyní - nikoli krasových, ale vzniklých zvětráváním horniny. V nich je chladněji než v okolí, proto ten název - Ledové sluje. Z celkem pochopitelných důvodů zde není pohyb návštěvníků mimo značenou cestu možný. Mimo ohrožení unikátní přírody, např. se zde vyskytuje 17 druhů netopýrů, je pohyb ve skalách a suti skutečně nebezpečný. Správa národního parku ale občas do oblasti organizuje vycházky s odborným výkladem.

Závěrečný výstup nás trochu zadýchá a jsme u odbočky k Obelisku. V místě hezkého výhledu do údolí zde byl postaven vranovským Okrašlovacím spolkem v roce 1860 k poctě hraběnky Heleny Mniszkové, majitelky panství.

Přestože Vranov vypadá, že je odtud co by kamenem dohodil, čeká nás ještě pěkný kus cesty. Pěšinka totiž po vrstevnici kopíruje každou zákrutu. Rádi na chvíli spočineme na lavičce u Marhovy studánky, než sestoupíme až na břeh Dyje. 500 m proti jejímu toku a jsme u Hamerské lávky. Je jednou ze tří visutých lávek, s nimiž se při toulkách Podyjím můžeme setkat. Od tohoto místa se do Vranova dá jít po obou březích. Za osadou Zadní Hamry ještě věnujeme pozornost skalním útvarům na levém břehu. Jde o chráněný přírodní výtvor Hamerské vrasy. Mnoho mi neříkají pojmy jako plagioklasy, amfibol či sericit, a tak jen obdivuji modelovaný skalní masiv s girlandami žluté tařice.

A pak už hurá do Vranova, kde jistě navštívíme nějakou zdejší osvěžovnu.

Popisovaná trasa měří celkem 15 km a je až s podivem, kolik různorodých zajímavostí jsme na ní viděli.

Doporučená mapa: SHOCart č. 453 - Podyjí - Thayatal, Vranovská přehrada. Měřítko: 1 : 40 000

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10