Povydřím trochu jinak

Zvát šumavské návštěvníky v hlavní sezoně do Povydří lehce zavání sadismem. Tenhle nádherný úsek řeky Vydry, mezi Antýglem a Čeňkovou pilou, patří k nejfrekventovanějším trasám, ale poněvadž ne každý, kdo sem přijde, je obeznámen se základy slušného chování a ochoten respektovat pravidla (nejen) ochrany přírody, může vás čekat i řada nepříjemných zážitků.

Abychom jim předcházeli, jezdíme na dovolené mimo sezonu a spíše do klidnějších lokalit. Na druhou stranu, proč bychom si kvůli „takyturistům“ měli návštěvu některých míst definitivně odpírat?

A tak koukám do mapy ve snaze vymyslet okruh, který by odpovídal našim představám a začínám se usmívat, neboť na trase nebo v její blízkosti se nachází řada „zvířátkových“ názvů. Zvu vás tedy na výlet zvířátkový. Nevěříte? Srní, Vydra, Jelenov, Medvědí, Liška...a i na nějaký živý exemplář jistě dojde.

Výchozím místem je Srní, po modré značce sestoupíme do údolí Vydry, do osady Čeňkova Pila. V místním infocentru je v létě možno navštívit malou vodní elektrárnu s expozicí Šumavská energie, věnovanou plavení dřeva a hydroenergetice na Šumavě; aktuální informace doporučuji ověřit na internetových stránkách.

Překročíme most přes řeku Vydru, ale místo abychom se vydali vpravo proti proudu, zamíříme po silnici směrem na Rejštejn, vzápětí ji opustíme a neznačenými cestami vystoupáme do strání nad řekou k samotě Jelenov (Hirschenstein). Osadu o několika staveních roztroušených nad údolím zmiňuje Karel Klostermann v povídce Ohnivé snopy nad Hirschensteinem. Hezký popis zdejšího nelehkého života najdeme v knize šumavské rodačky Marie Malé „Šumava, putování časem“. Paní Malá se narodila v roce 1939 v Předních Paštích, zde na Jelenově žila v letech 1947-1958. Je tu nádherně, ale jen stěží si dokážeme představit, jak se odtud v té době docházelo a dojíždělo do práce, do školy, na nákupy...

Mineme pěkně opravenou chalupu s věžičkou, obnovený křížek a umrlčí prkno a otvírá se nám krásný výhled na protější kopce, především Křemelnou a Sedelský vrch. Kochat se můžeme z lavičky, která potěší i tím, že je přikryta kusem lina, po posezení zase lavičku zakryjete a další příchozí tak sedí na suchém.

Při první příležitosti odbočíme cestičkou vlevo a vystoupáme na zpevněnou dřevařskou cestu. Procházíme liduprázdnými lesy, v mapě je návrší pojmenováno Medvědí. Poslední šumavský medvěd byl zastřelen v roce 1856, že ho tady nepotkáme osobně mi zas až tolik nevadí, jen si připíšeme další místní zvířecí název do dnešního seznamu.

Zhruba po 4 km přicházíme do míst, kde stávaly samoty Nový Dům (Neuhaus neboli Bergerhütte) a Hluboká (Tiefenau). Paseka a aleje mohutných stromů dávají tušit bývalé osídlení, při troše snahy nalezneme zarostlé základy bývalých stavení. Pěšina souběžná se silnicí nás přivede na žlutou značku, po které sestoupíme k Turnerově chatě (možnost občerstvení). V prostorách restaurace se tradičně pohybují družné kočky, ale vydra ve výběhu letos chybí a je zde jakýsi mývalovec.

Pokračujeme proti proudu Vydry po úpatí hory Liška až ke Klostermannovu mostu. Ten nahradil v roce 2012 původní lávku u dnes již neexistující Hálkovy chaty.

Máme v nohách už dost kilometrů, takže nad stoupáním nejásáme, ale naštěstí není dlouhé a odměnou nám je pohled na pěkné šumavské chalupy v oblasti Horní Hrádky. Jednu z nich dobře známe z televizního seriálu Policie Modrava, pobývala zde pošťačka Květa (J. Boušková).

Být na dovolené v Srní a nenavštívit vlčí výběh prostě nejde, takže si uděláme odbočku ze žluté značky na naučný okruh zakončený vyhlídkovou lávkou. Zahlédnout ve tříhektarovém zarostlém výběhu vlky je jedna věc, vyfotit druhá. Každopádně je to hezký zážitek a v návštěvnickém centru se pak dozvíme řadu zajímavostí ze života těchto šelem. Třeba že každý vlk má svůj typický hlas a způsob projevu, takže se členové smečky podle vytí vzájemně poznají i na velkou vzdálenost, až okolo 8 km. Označují si tak své teritorium a posilují soudržnost smečky. Používají celou škálu signálů a zvuků, vytí může být výzvou k lovu nebo ke hře, varováním i vzkazem. Určitě je lepší vzít děti na výlet sem, než je oblbovat pohádkou o Červené Karkulce, jejíž následky si často nesou až do dospělosti.

Do Srní, cíle našeho putování, zbývá 1,5 km a tak je načase zmínit se i o něm. Nejvýznamnější stavební památkou Srní je kostel Nejsvětější Trojice, má stěny částečně kryty šindelem a byl postaven v letech 1804-5 místo původního dřevěného kostelíka. Na bývalém hřbitově v jihovýchodním sousedství kostela byli pochováni mnozí příbuzní Karla Klostermanna i postavy jeho povídek a románů. V roce 1984 byl hřbitov srovnán se zemí a změněn na parkoviště hotelu Srní. Dnes je plocha zásluhou zdejšího občanského sdružení pietně parkově upravena.

Malá perlička na závěr: před kostelem si všimněte místní meteostanice, která určuje počasí podle kamene zavěšeného na trojnožce (viz přiložené fotografie).

Srní je dobrým výchozím bodem pro toulání po Šumavě, pokud sem zavítáte, další náměty na výlety naleznete např. zde:

Mravenčí stezka v Srní

Kam ta voda mizí? aneb Filmové toulky kolem Srní

Když na Šumavě prší

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete