Pražské zahrady

Poslední dubnový pátek se opravdu vydařil. Byl to příjemný slunečný, skoro letní den, a já jsem se po delší době zase ocitla v Praze. Po dopoledním vyřizování se mi vůbec nechtělo zpět domů. Památky v Praze mám už několikrát prošlé - jsou nádherné, a tak mě tentokrát lákalo něco úplně jiného - chtěla jsem se projít svěží jarní přírodou a zůstat přitom v Praze. Praha má spoustu krásných zahrad a parků, které jsou navíc v této době ještě hezčí rozkvetlými stromy a záhony jarního kvítí.

Svoji procházku jsem začala v dolní stanici lanovky vedoucí na Petřín. Nikdy se mi neomrzí ten zážitek, když lanovka stoupá nahoru a před vámi se začne rozevírat výhled na celé město a hlavně na Malou Stranu a Pražský hrad. Vše teď na jaře ještě přes kvetoucí stromy petřínských zahrad. Z horní stanice lanovky jsem se pak vydala Strahovskou zahradou směrem k Strahovskému klášteru a Hradu. Prý je to nejkrásnější vyhlídková trasa v Praze. S tím naprosto souhlasím – celé Hradčany vám zde doslova leží u nohou, obejdete je ze dvou stran a na začátku procházky jste v úrovni věží chrámu sv. Víta. Prostě nádhera. Pomalu jsem sestupovala dolů, minula jsem Strahovský klášter a ulicí Úvoz jsem se dostala k rampě před hradem s proslulou vyhlídkou na Prahu. Kolem postávaly stovky turistů a všichni se snažili zachytit aspoň na fotkách malebné střechy malostranských domů, kopuli mikulášského chrámu a dál a dál město pod sebou. Do areálu hradu jsem nešla, ale sestoupila jsem hned do zahrady Na Valech, kterou se dostanete ke Starým zámeckým schodům.

Zahrada Na Valech je vlastně spíš jen alej podél nového hradního paláce po levé ruce a vpravo s výhledem na Prahu. Po Starých zámeckých schodech, na kterých je mj. i pamětní deska známého pražského písničkáře Karla Hašlera, jsem seběhla na Klárov a odtud jsem pokračovala tramvají směrem na Břevnov ke Královské zahradě.

Zahradu založil habsburský císař Ferdinand I. v 16. století. Jednou z několika bran jsem vstoupila hned do nejhezčí části zahrady s letohrádkem královny Anny – zvaným Belveder - a francouzskou zahradou před ním. Uprostřed ornamentálních záhonů stojí známá Zpívající fontána. Když přiložíte ucho ke kovové nádrži fontány, máte dojem, že slyšíte zvony. Chvilku jsem se tam posadila na jednu z laviček a odpočívala. Za pár minut, co jsem tu seděla, sem přišly dva novomanželské páry a nechaly se v tomto romantickém prostředí vyfotografovat. Královská zahrada dál pokračuje anglickým parkem se vzácnými stromy a oranžerií. Kolem ní jsem přišla k renesanční budově Míčovny, která dnes slouží k pořádání výstav a koncertů. Po levé ruce jsem měla po celou dobu výhled na Hrad a především na svatovítský chrám. Když jsem pak vyšla z Královské zahrady ven, mohla jsem si zvolit cestu buď vlevo do Hradu nebo  vpravo zpět na tramvaj a do města.

Času na vlak mi už moc nezbývalo, a tak jsem musela chtě nechtě nasednout na dvaadvacítku a nechat se dovézt na Národní třídu. Nechtěla jsem si totiž nechat ujít ještě jednu z pražských zahrad. Tam v centru Prahy, mezi Jungmannovým a Václavským náměstím, je ukrytá ještě jedna hezká zahrada - Františkánská, patřící dříve ke kostelu Panny Marie Sněžné. Od středověku sloužila františkánům jako užitná zahrada, kde mniši pěstovali zeleninu a bylinky. Dnes je to příjemná oáza klidu se záhony růží, pergolami a stinnými zákoutími, kde se můžete na lavičce začíst do knížky nebo se jen tak dívat kolem sebe. V nedaleké pasáži si můžete koupit výbornou zmrzlinu nebo si nechat zabalit pár obložených chlebíčků a v klidu si na nich v zahradě pochutnat ...

Do odjezdu vlaku mi zbývala už jen půlhodina. Nezbylo mi tedy než se zvednout a přes Václavské náměstí utíkat zpět k hlavnímu nádraží.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10