Přikoupená zvířatka

V životě jsem se musela párkrát stěhovat. S každým stěhováním jsme získali zvířátko. Když jsem se vdala, přestěhovali jsme se s manželem i mojí maminkou do malého domku v téže vesnici. Bývalí majitelé měli 10letého podvraťáčka, jmenoval se Šmudla. Nemohli si ho vzít s sebou, stěhovali se do pečovatelského domu a tam zvířátka nesmí. Páníček hodlal Šmudlu utratit. Mně jej bylo líto, tak jsme si ho nechali. Brzy si na nás zvykl. Oplácel nám lásku láskou.

Po dvou letech se nám narodila dcerka Alenka. Začala mít problém s průduškami. Domek byl totiž vlhký. Na radu dětské lékařky, že bychom se měli odstěhovat, jsme přijali nabídku tchyně, abychom se přestěhovali k ní. Nemohli jsme si vybírat, šlo přece o zdraví dítěte. Rozhodli jsme se, že se přestěhujeme do vesničky 50 km vzdálené. Tchyně ale nechtěla psa, že má slepice. No, ale co s ním.

Nakonec sousedka svolila, že si Šmudlu nechá. I když byl problém vyřešen, bolelo nás u srdce, příliš jsme si na chlupáče zvykli. Asi za rok nám sousedka napsala dopis, že zemřel. Možná stářím, možná steskem, kdo ví?

Já jsem začala dojíždět do práce a o děvčata (za rok jsem totiž porodila další dceru Janu) se starala moje maminka s tchyní.

Ale maminka vážně onemocněla a starost o dvě neposedná děvčata ji unavovala, rozhodla jsem se, že budu pracovat na zkrácený úvazek. Ale vlakové spojení stejně bylo špatné, rozhodla jsem se, že dám výpověď a budu pracovat ve vsi.

Ředitel podniku mě přemlouval, až mi nakonec nabídl podnikový byt. Byl to domek o čtyřech místnostech, s dvorkem a malou zahrádkou.

Všichni jsme se do něj zamilovali. Paní, která domek vlastnila, se stěhovala k dceři a tady se slzami v očích mně ukázala malé černé koťátko. Tak jsem ji uklidnila, že si koťátko necháme. Přišlo léto a my jsme se rozhodli, že pojedeme na dovolenou k moři. Jenže maminka skončila v nemocnici a my nevěděli, co s kocourkem, (to mi aspoň tvrdila paní) dala mu totiž jméno Adámek. Sousedka si vzala Adámka na starost a my jsme odjeli na dovolenou.

Byl už konec září, u nás bylo pošmourno, tak jsme se těšili, jak se všichni prohřejeme a opálíme.

Dovolená se vydařila. Vrátili jsme se domů a sháněli se po Adámkovi. Sousedka nebyla doma a Adámek nepřicházel.

Koukám, vyhlížím z okna a vidím sousedku, jak míří k nám a má něco zabalené v ruce. Když dlaň otevřela, bylo tam malé schoulené klubíčko kotěte. Adámek totiž byla Adámka, při porodu zemřela i 2 malá koťátka a zůstal jen tenhle malinkatý tvoreček.

Děvčata se do malého klubíčka zamilovala, ale co s takhle malým koťátkem. Rozběhla se po kamarádkách. Sháněla flaštičku pro panenky a Feminárek.

Rozhodli jsme se všichni, že se pokusíme tohle mláďátko zachránit. Vystlali jsme papírovou krabici termoforem a vatou. Střídali jsme se u koťátka ve dne i v noci. Natahovali jsme si budík, abychom jej nezanedbávali. Po každém krmení, které bylo každé dvě hodiny, jsme koťátku jemně masírovali bříško, aby se vyprázdnilo a z každého hovínka jsme měli radost.

Asi po čtrnácti dnech jsme se vypravili k veterinářce. Ta spráskla ruce a divila se, že se nám podařilo koťátko vypiplat. Naočkovala ho a řekla, že tentokrát je to opravdu kocourek. Děvčata mu dala jméno Ferda.

Ferda rostl jako z vody a dělal nám velkou radost. I několikrát denně nechal na zápraží udlachněnou myš. Byl to venkovní kocourek, ale když jsme byli doma, brávali jsme ho do kuchyně. Nikdy neprovedl žádnou lumpárnu a když se mu chtělo jít ven, stál u dveří a mňoukal.

Žil s námi dlouhá léta.

Jednou po ránu, když jsem šla do práce, vidím na silnici přejetou kočku. Vrátila jsem se domů a potichu, aby to děvčata neslyšela, říkám muži, aby uklidil kocourka, aby to holky neviděly. Jenže ony to zaslechly, nastal velký pláč a Ferda musí mít rakvičku a pochován bude na zahradě.

Tak táta sklepal z prkýnek rakvičku, vykopal hrobeček pod jabloní. Dokonce udělal dřevěný křížek. Když byl s prací hotov a chystal se, že už půjde domů, slyší mňoukání, ohlídne se a na jiném stromě sedí Ferda a celý proces sledoval. Všichni jsme měli velikánskou radost, že je živ a zdráv. Dožil se 9 let a vážil 6 kg.Všichni na něj rádi vzpomínáme...

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10