Procházka podél řeky Aary a Thunského jezera

Z Thunu se vydáme proti proudu řeky Aary, po asfaltové cestě směrem k Thunskému jezeru. Vede zde turistická a cykloturistická stezka, která navazuje na panoramatickou stezku kolem Thunského jezera. Je dlouhá přes padesát kilometrů.

Podél cesty jsou lavičky a upravené zatravněné plochy se záhonky plnými pestrobarevných květin. Když vyjdeme dále od města, tak se ohlédneme. Odtud je asi nejhezčí pohled na hrad Thun a protestantský kostel v jeho blízkosti. Pokocháme se tedy tím pohledem a pokračujeme dál. Po hladině řeky občas projede nějaká menší loď, plavou si zde kachny a labutě. Panuje tu úžasný klid a pohoda. Potkáváme skupinky lidí, kteří se tu procházejí. Občas nás mine nějaký cyklista. Na protějším břehu řeky jsme viděli kostelík. Nikde jsem ale o něm nezjistila žádné informace. Řeka se pomalu rozšiřuje a ani nepoznáte, kde vlastně začíná Thunské jezero.

Při výtoku řeky Aary z jezera je na jižním břehu moc hezký zámeček Shadau v neogotickém slohu. Postaven byl v polovině devatenáctého století pro bankéře z Neuchatelu. V zámeckém parku je letohrádek a Wocherovo panorama z let 1809-1814. Toto panoráma je nejstarší dochovalou kruhovou malbou na světě. Tématem je pohled na okolí města Thun zachycující uličky města a vzdálené vrcholky Bernských Alp. Malba je od roku 1957 zapsána na seznamu Švýcarského kulturního dědictví.

Na protějším břehu jezera jsou vidět zalesněné srázy a v dálce hory se zasněženými vrcholky. Další část stezky se upravuje, tak musíme poodejít od jezera a míjíme platanovou alej. Nyní tedy jdeme podle silnice, která je dost frekventovaná. Ale nadá se nic dělat. Na chvíli se nám jezero ztratí z dohledu. Zato vidíme krásné staré dřevěné domy typické pro tuto oblast. Jsou trochu upravené pro současný život, ale přesto sem patří více, než zděné vilky. A už míjíme zámek Hünegg, který se tyčí na kopci nad námi. Pochází z devatenáctého století a navrhl ho architekt Schmied v secesním stylu. Uvnitř jsme nebyli, ale slyšela jsem, že je interiér zachován tak, jako kdyby obyvatelé sídlo opustili teprve nedávno. Nyní zde je muzeum, které nám ukazuje život v devatenáctém století. Konají se tu i různé výstavy. Nedaleko je kostel. Bohužel v době naší návštěvy byl uzavřen a nic jsem tedy o něm nezjistila.

Po cestě dlouhé zhruba šest kilometrů jsme dorazili do Oberhofenu. Zde jsme si odpočinuli v parčíku ve stínu stromů. Dívali jsme se na vstupní bránu hradu Oberhofen a rozmýšleli se, jestli půjdeme dovnitř. A jak jsme se rozhodli, o tom až příště.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10