Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024Školní rok a prázdniny ve školním roce 2023/2024 Kdy se letos slaví Den otců 2024?Kdy se letos slaví Den otců 2024? Léto - čas jahodLéto - čas jahod Jak správně pečovat o orchideje?Jak správně pečovat o orchideje?
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
pondělí 03.06. 2024
Dnes má svátek Tamara
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Psí Jekyll a Hyde aneb Záhadné psí proměny

1. 02. 2014 | Vaše příběhy
Onehdy jsem byla s Čoklem na výletě. Když to takhle napíšu, je to známka toho, že je zle. Pro Psa. A koneckonců je zle i se mnou. Jeli jsme jen do sousedního města. Čoklovi byl nasazen na zastávce autobusu náhubek a měl s ním projít kolem řidiče autobusu. Nic víc jsem po něm nechtěla. Pak bych Psa zašoupla pod sedadlo a náhubek sundala. Takový modelkovský špacír kolem porotce - řidiče, jako na výstavním molu. Někdy to vyjde a Psa kolem řidiče protáhnu i s náhubkem.

Většinou ovšem vytvoříme už ve dveřích špunt, přes který nikdo další do autobusu neprojde. Já s tím zatraceným báglem, zaseklý pes, který vříská a pokouší se packama ten krám sundat. A do zad mi funí rozčílený řidič a naštvaní cestující. Konečně sedíme. Náš uražený Pes prokňučel, provyl a prozpíval celou třicet pět minut trvající cestu. A ještě s ním spolucestující Lidé soucítili. V mých očích se proměnil v tu chvíli ze Psa v Čokla. Jeho běsnění pokračovalo i po následném vypuštění z autobusu. Tady zmíním, s čím jsem se táhla. Měla jsem batoh a v něm hlávku ledového salátu, půl hlávky květáku, pět přezrálých až nahnilých banánů, granule, misku a litr vody pro Čokla a asi tak dvoukilový foťák.

psí JekyllLogiku v tom nehledejte, holt nejsem logista, a zdá se mi chvilkami logické přemisťovat věci zbytečně z bodu A do bodu B a zpět do bodu A. ALE VÁŽILO TO JAK KRÁVA. Kromě toho jsem měla kabelčičku. A běsnícího Čokla na laně. Představovala jsem si, jak si pochodím po staré části města a podumám a pomedituji, a někde v klidu sním ten salát a banány, pofotím si kostely, parky a jiné nádhery.

Ve skutečnosti naše příjemná procházka vypadala takto: Čokl zabořil nos do nějakého obzvlášť lákavě páchnoucího místa a odmítl se pohnout. Jemný škub vodítkem. Nic. Zapřel se a čumák nezvedl. Poté se nechal chvíli táhnout po dlažebních kostkách na břiše, aby v nečekanou chvíli zavětřil a vrhl se prudce do strany. Nikdy ne vpřed ve směru, kterým jsme šli. Vždy buď doleva nebo doprava. Aby toho, co táhnu, nebylo málo, ještě jsem si v prodejně zdravé výživy nakoupila pár dobrůtek a na trhu rajčata a česnek. A takto zatížena jsem se ploužila celá zpocená a nenaladěná na vlakové nádraží.

A tam mi Čokl zlomil rameno. Představte si to. Klušete nádražním podchodem k nástupišti, kde je váš vlak připravený k odjezdu. Bágl na zádech, vodítko čokla držíte v pravé ruce. Kvaltujete. Domníváte se, že směr cesty váš a čokla je jasný, běžíme rovně k nástupišti. Jenže, člověk míní, pes se rozhodne jinak. Jeho směr vede pravým úhlem doleva, někam do počurané zdi. Držím pevně vodítko, a v té rychlosti nereaguji na povely, které mi dává pes. Vodítko se napne, a vy přes ten špagát spadnete tak, že zaduníte a zlomíte si rameno. Vlak nám naštěstí neujel, takže jsme do něj nasedli a jeli domů. Čokl zalehl pod sedadlo a spokojeně usnul. Vlaky, to ten náš Čokl miluje.

A já konstatuji, že si umím opravdu užívat. Ale nakonec je vše jako v pohádce, vše dobře skončilo. Paní doktorka mi včera na kontrole po půlnoční rehabilitaci řekla, že ta „ručička“ je už skvělá. Cupitala jsem po náledí, klouzavé botičky na podpatku, čokla na laně a v očích hrůzu, že by se situace mohla opakovat. Ale jinak je ten pejsek fešák přenáramný.


Jantra - čtenářka
ChytráŽena.cz


Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Pejsek už si v autobuse zvyknul, protože musel. Odmalička s námi všude jezdil, nerada ho nechávám doma. Cestování k našemu stylu života patří. Vlaky miluje. Je schopen v pohodě cestovat na dlouhé vzdálenosti. Teď už akceptuje i autobusy. Přestěhovala jsem se totiž na místo, kde ty autobusy používat musíme. Co neakceptuje, to je košík. Pravdu má ten, kdo si myslí, že je z toho košíku vystresovaný. Jako spousta jiných psů. Ovšem povinnost mít náhubek v dopravním prostředku musíme respektovat, oba. Pes má jméno, v internetové komunikaci je neuvádím. Píšu o něm jako o Psovi. Na tom, že se v tomhle článku ze Psa proměnil v Čokla, stojí hlavní myšlenka článku. Asi to chápe každý, kdo nemá amputovaný smysl pro humor. Svému pejskovi Čokle neříkám. Anebo jen zcela výjimečně. Pro ty, kdo mají přebujelý cit pro strádající pejsky: náš pejsek je normální rozchechtaný spokojený pes. Jen nemá moc rád omezování a cokoliv na tlamě. Ale takový už ten psí život je. Patří k němu i to lano, i náhubek.
Obrázek uživatelky
profil
jo to je psisko, 12kg...tak ten má sílu...Smajlík s tím bych na podpadcích tedy nešlaSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Naší Barču bych do autobusu vůdec nedostala,to sem zkusila jednou,chtěla sem jet na zahradu k synovi,odpoledne pro nás měl přijet muž,a nakonec sem musela zůstat venku.Netáhnu jí kam nechce.
Obrázek uživatelky
profil
Někdy je cestování pro pejsky náročnější. V autobuse se mu zřejmě nelíbí. pěkně napsané.
Obrázek uživatelky
profil
Ten pejsek nemá jméno? Nebo se snad jmenuje Čokl??
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles