V době, kdy nebylo ještě cestování zakázáno, jsem zavítal do Krušných hor. V jejich západní části, zhruba dva kilometry severně od městečka Přebuz, jsem navštívil zaniklou obec Rolava. Zaniklý svět sudetských Němců, z něhož lze ještě na některých místech rozlehlé obce Rolava objevit zarostlé pozůstatky základů a zdí domů vznikl přibližně v polovině 17. století. Vznik obce souvisí s těžbou cínu.

Německý název obce Sauersack byl sice ještě v roce 1947 přeměněn na „Rolava“ podle protékající říčky, ale ne na dlouho. Vzhledem k tomu, že se obec nacházela asi dva kilometry od česko-německých hranic, nebyl zájem na jejím vzkříšení a znovuosídlení.

Z kdysi velké vesnice zůstalo do dnešních dob u říčky Rolavy pouze čtyři či pět domů, které slouží patrně k rekreačním účelům.

Jedná se o místo na severním svahu Ploché hory (936 m n.m.) opředené mnoha mýty a pověstmi, z nichž ale většina je smyšlená bez reálného základu.

Zdejší továrna je spjata s cínovým hornictvím v regionu, jehož počátky se datují do 16. století.

V okolí bylo několik dolů, k jejichž odvodnění sloužila dědičná štola sv. Konráda nacházející se v hloubce přibližně 30 metrů. Po jejím zavalení se začala v roce 1727 razit nová štola Sv. Jiří, která byla hlubší, a jejíž ústí se dochovalo dodnes.

Vytěženou rudu drtili ve stoupovnách a poté odváželi do huti v Nejdku. Roku 1859 patrně z důvodů nerentabilnosti dochází k ukončení těžby na dole Kohlgrube.

Práce zde byla těžká a počet zaměstnanců pojal téměř všechno obyvatelstvo v okolí. Pracovalo zde několik set lidí. V místě, kde je po většinu roku zima a v zimě zde málokdy teplota vystoupá nad nulu, to nebyla lehká práce.

K novým pokusům o těžbu dochází až začátkem 20. století. Záhy však přichází první světová válka, což znamená další útlum v těžbě, a nakonec definitivní uzavření šachty roku 1919. Jisté snahy se objevují v 30. letech, kdy dochází ke střídání majitelů, ale ke skutečnému obnovení těžby rudy dochází až během následující světové války. Myšlenka vznikla patrně již v roce 1939. Následně, v roce 1940, se stává majitelem dolů na Sauersacku společnost Zinnbergbau Sudetenland GmbH se sídlem v Berlíně a celkem rychle zde byl vybudován velký a moderní zpracovatelský závod, který postavila firma Pittel-Brausewetter z Karlových Varů.

Takto velký závod samozřejmě potřeboval dostatečné množství suroviny a tak byly otevřeny dvě šachty. První se nacházela přímo v areálu a dosáhla nejprve hloubky 62 metrů, aby ke konci války byla ještě o 58 metrů hlubší. Druhá šachta byla asi o jeden kilometr dál a její konečná hloubka činila 175 metrů.

Po válce byl důl přičleněn k podniku Rudné doly Příbram, ale těžba se pro nerentabilnost neobnovila. Doly nebyly udržovány a tak došlo k propadům a zatopení. V roce 1947 byly provedeny demontážní práce v továrně a část strojního zařízení odvezena do dolu Nosek v Tuchlovicích. Doly, továrna, štoly i další objekty usnuly věčným spánkem, ze kterého je na chvíli probudil vrtný průzkum v roce 1965 či provádění posudku v roce 1992. A samozřejmě turisté, kterých se na tomto zajímavém místě zastavuje celkem dost. Vypadá to, že se především z hlavní budovy stala turistická atrakce. Někde na nejvyšším místě by měla snad být dokonce „keška“. Alespoň se to vypráví.

V každém případě má toto místo v sobě zvláštní atmosféru a je pro milovníky tajemna jako stvořené.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10