Španělská farma v Andalusii

Ve Španělsku jsme procestovali oblast Andalusie, která se rozkládá od Středozemního moře až k pobřeží Atlantského oceánu a od východu k západu ji protíná dlouhé údolí řeky Guadalquivir, ohraničené pohořím Sierra Morena na severu a Sierra Nevada na jihu. Po Alpách je to nejvyšší pohoří v západní Evropě s nejvyšším vrcholem Mulhacén 3497 m. Název pohoří ve španělštině znamená sněžné hory a je to ráj lyžařů.

Slunečné pobřeží je ze severu chráněno pohořím, které zabraňuje přístupu chladného vzduchu a deště. Je zde vhodné klima na pěstování citrusů, oliv, manga i avokáda. Moře s teplými vlnami a horkým pískem medové barvy je úžasné, ale také chceme poznat, jak tu žijí lidé na venkově. Po několika dnech koupání a slunění jsme si udělali výlet do vnitrozemí na farmu. Cesta byla příjemná a zanedlouho jsme mohli obdivovat jiné krásy Španělska. Příroda je úchvatná a všude se pohybují zvířata. Na farmě jsme jich viděli spoustu a jako první nás uvítal čáp, který tady hnízdí.

Čápi jsou obecně považováni za ptáky nosící štěstí. Nechybí krásné koně, býci a samozřejmě jsme se dozvěděli i něco zajímavého. Koně jsou zde považováni jako velice ušlechtilá zvířata a věnují se jejich chovu s velkou péčí. Andaluský kůň patří mezi teplokrevná plemena. Společně s arabským plnokrevníkem a berberským koněm se podílel na vývoji světových plemen. Dlouhá staletí byl známý pod názvem španělský kůň, ale konečné jméno dostal podle oblasti chovu, slunné Andalusie. Mezi obvyklá zbarvení těchto koní patří hnědá a bílá různých odstínů a kombinací, typická je například kombinace bílé srsti a tmavé hřívy. Koně jsou mírní a nechají se pohladit, ale býky pozorujeme raději jen za ohradou. Práce farmářů je náročná a my můžeme jen obdivovat, co dokáží.

Z býků nám na farmě nabídli různé pokrmy a kvalita masa je výrazná, jako delikatesu nám připravili i býčí oháňku. Španělská kuchyně je velmi pestrá, ale vcelku jednoduchá. Ve velké míře se používá česnek a olivový olej, mnoho ovoce a zeleniny. Na pobřeží se jedí zejména ryby, plody moře a saláty. Ve vnitrozemí převažují masité pokrmy a husté polévky. Španělská kuchyně je směsí kuchyní jednotlivých častí země - katalánské, baskické, kastilské, galicijské a andaluské. Galicijská kuchyně je ve Španělsku nejznámější a tradičním pokrmem je la empanada - piroh plněný masovou nebo rybí směsí s cibulí a tradičním zákuskem je mandlový dort.  Ochutnali jsme pravou iberskou šunku, ta pochází z prasat, která jsou chována v jihozápadní části Iberijského poloostrova v Extremadura.

Volně žijící vepři s černýma nohama se přizpůsobili pastvinám s dubovými lesy, kde se vydatně živí žaludy a ty přispívají ke kvalitě masa. Další specialitou farmy je Cecina de León, šunka z hovězího masa, která se podává nakrájená na velmi tenké plátky na porcelánovém talíři, aby vynikla její typická třešňová až granátová barva. Na stole nesmí chybět sýr a tady dostanete Cabrales s modrozelenou plísní, vyrábí se ručně ze směsi kravského, ovčího a kozího mléka. Kravské mléko dodává sýru kyselou, kozí pikantní chuť a ovčí typické aroma a máslovou konzistenci. Po celodenní práci si Španělé umí užít večeři, je to jako slavnost, zábava a smích.

Na farmě je příjemně, ale je čas pokračovat  v cestě. Brzy ráno, ještě než slunce rozpálí zem, se vydáme na jih za dalším dobrodružstvím.