Prozřetelně jsem před výstupem spolkla prášek na bolest, abych oblbla má porouchaná kolena a držela jsem statečně mužovo tempo. Vylezli jsme z lesa těsně pod hradbami a před námi byl jen prudký kamenný svah plný balvanů i drobného štěrku. Byla to fuška, ale díky povzbuzování jiných výletníků z cimbuří jsme po čtyřech na třetí pokus kamenné pole zvládli. Začali jsme být populární...

Raději jsme se dali na ústup. Cestou dolů jsme si všimli odloženého fotoaparátu na okně, kde předtím seděl chlapec s dívkou. Logicky jsme usoudili, že ho nejspíš zapomněli, když ve spěchu prchali před cizinci. Z okna jsme je zahlédli dole na nádvoří a snažili se voláním upoutat na sebe jejich pozornost. Otáčelo se po nás dost lidí, ale evidentně zamilovaný pár měl myšlenky úplně jinde. Sebrali jsme přístroj a utíkali za nimi. Než jsme seběhli schody, byli fuč. Přeběhli jsme celé prostranství až k pokladně, že se zeptáme, zda již nevyšli z hradu.
Ale to již se za námi s řevem hnala celá banda Němců. Foťák byl jejich. Návštěvníci památky měli ten den díky nám o zábavu postaráno...
Forte - čtenářka
ChytráŽena.cz