Můj syn měl odmalička ve zvyku, když byl ve vaně, patlat na sebe vše, co našel. Dokud byl ještě hodně maličký, tak jsem mu to znemožnila tím, že jsem s ním v koupelně byla a koupala jsem ho.

„Maminko, a můžu tu vodičku, kterou používáš ty, taky vyzkoušet?“ ptával se tak a podobně syn, když v koupelně uviděl něco, co sám nepoužíval. A tak jsem mu vždy stříkla malinko své voňavky, aby nebyl ošizen, nebo nanesla kapku svého šamponu či jiného kosmetického přípravku, který ho nemohl ohrozit. Když byl větší a koupal se už sám, dala jsem všechny nebezpečné přípravky z jeho dosahu. Přesto, koupelna je koupelna a musíte tam mít vše potřebné. A tak se stávalo, k mojí nelibosti, že mi občas spotřeboval celý flakonek drahého parfému. On smrděl jako… a já si musela koupit nové balení. Nastaly i komické chvilky, když přišel náhle do pokoje a byl celý zmalovaný. Tentokrát vzaly za své má rtěnka, tvářenka a často i řasenka, kterou si jednou přimázl i vlásky, protože už nechtěl být blonďáček. Byla to řasenka voděodolná a on si vlasy nerad myl, a tak potom ve vaně křičel, že jsem si myslela, že na mě sousedi pošlou sociálku. Tak veselé to s mým malým synem občas bylo.

Neustále jsem ho ale nabádala, že v koupelně jsou i věci, které by zkoušet neměl. Občas dostal i symbolicky na zadek.

Jednoho dne jsem si koupila vanilkovou depilační pěnu. Krásně voněla po vanilce, a na rozdíl od jiných podobných přípravků skvěle fungovala. Tu jsem umístila na poličku mezi ostatní kosmetické přípravky, protože můj syn už nějakou dobu žádný můj přípravek nepoužil. Chodil už totiž do druhé třídy a poté, co to naposledy přehnal s mou voňavkou a děti se mu pak ve škole smály, používal už jen své dětské přípravky.

Byl večer, syn se šel koupat, jako vždy už chtěl sám, a já ho jen občas přišla do koupelny zkontrolovat. Hrál si s parníkem v bohaté pěně, a tak jsem ho nechala jeho dětským hrám. O chvilku později mi přišel dát pusu na dobou noc. Něco se mi ale na něm nezdálo. Byl to on, a přesto byl nějak jiný. Až pak jsem si toho všimla. Můj malý chlapeček objevil nový poklad v koupelně! Nejdřív si jen přičichl. Už jsem se zmiňovala o tom, že depilační pěna krásně voněla. Jemu připomínala zmrzlinu, ale dobře věděl, že co je v koupelně, to se nejí. Když byl maličký, snažil se totiž takto sníst mýdlo s vůní tutti frutti a pěnil ještě za hodinu. A tak si nebohý chlapeček nanesl pěnu alespoň na obočí a řasy. Pěna zafungovala. Bylo jen štěstí, že si vanilkovou pěnu nenanesl i na své kučeravé vlásky. „Bylo jí totiž málo,“ odůvodnil to později.                                                   

No co, řasy i obočí dorostly a syn od té doby už nadobro věděl, že co je mé, mé také zůstane.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10