Výlet na Sedlčansko

Loni byly ještě zakázány hromadné turistické akce, mimo jiné i pochod Praha - Prčice. To nám bylo s mojí kamarádkou moc líto. Ona je podobně jako já „postižena“ turistikou, tak jsme se rozhodly, že si alespoň část oficiální trasy soukromě projdeme.

Volba padla na úsek ze Sedlčan do Vysokého Chlumce, je to asi 8 km, a ještě stihneme navštívit další naší známou, která bydlí v Sedlčanech.

Brzo ráno jsme nasedly na autobus a vystoupily za krásného, nepatrně mrazivého rána, na autobusovém nádraží v městečku Sedlčany. Byl začátek listopadu, a předpověď počasí slibovala hezký den.

Trochu jsme se zorientovaly, kudy na túru nastoupit, a využily jsme i toho, že půjdeme kolem Penny marketu, kde jsme koupily rozpečenou kaiserku na cestu. Jako vždy jsme podlehly klamu, že když sníme za dopoledne jednu malou housku a budeme poctivě pochodovat, nějaké deko naší váhy shodíme. Samozřejmě se to ještě nikdy nestalo!

Hned na počátku trasy jsme šly pod tzv. Šiberným vrchem okolo malého lyžařského vleku - ani jsme nevěděly, že něco takového město Sedlčany má - je v délce asi 200 metrů a o převýšení 30 metrů. Spíš taková cvičná loučka pro děti, vlek je starý kotvičkový a funguje jenom při větším množství přírodního sněhu.

Pak už jsme se ponořily do polí a lesů, cestou necestou kolem vesničky Ústupenice se pomalu blížíme k samotě s tajemným názvem: Poušť svatého Marka. Je to v podstatě kostelík založený roku 1549 majitelem vysokochlumeckého panství a vysvěcený přesně na svátek svatého Marka. Vedle kostelíka byla postavena i poustevna, kde žil opravdu poustevník, který areál udržoval a spravoval. Proto se dodnes zachoval zajímavý název tohoto místa. Roku 1786 byl kostel zrušen a pak přestavěn na myslivnu. Současný stav budov je jedním slovem tragický. Vše je zchátralé a v hrozném stavu. Dřívější věhlas tohoto poutního místa připomíná už jen kamenná kazatelna zazděná do zdi jedné budovy. Ta prý původně stála pod širým nebem, kde se také konaly venkovní poutní mše.

Pokračujeme dál se smíšenými pocity, je nám líto této zničené památky, ke které se asi nikdo nehlásí.

Do městysu Vysoký Chlumec máme už jen 2 kilometry, zámek už nás pomalu vítá. Projdeme kolem skanzenu vesnických staveb, trochu na nás dýchne nostalgie dob minulých. Do zámku se nedostaneme, je v soukromých rukou, otvírá se jen na bohoslužby Božího těla, kdy je tam i zároveň místní poutní slavnost.

Tak už jen počkáme na autobus a vracíme se do malebného městečka Sedlčan a vymýšlíme, kam se podíváme příště.

Gebena - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete