Výlet za babičkou do Ratibořic

Loni v březnu jsem zde měla článek s názvem Babiččino údolí žije. Vyslovila jsem v něm pochybnost o tom, jestli ještě tato akce probíhá. Tak teď to vím – probíhá. Je sice trochu jiná, ale líbila se mi. A protože se z části odehrává na zámku Ratibořice, tak pár slov o něm.

Původně zde stál barokní zámek ve stylu malých italských letohrádků. V roce 1792 ho koupil Petr Biron, vévoda Kuronský a Zaháňský. Po jeho smrti ho zdědila jeho dcera Kateřina Frederika Vilemína Benigna, vévodkyně Zaháňská a princezna Kuronská. Zámek nechala přestavět v klasicistním a empírovém slohu a založila zámecký park. Panství využívala jako letní sídlo. Později sídlo získal říšský hrabě Octavian z Lippe. V rukou rodu Schaumburg-Lippe zámek zůstal až do roku 1945, kdy byl zestátněn. Od roku 1978 je zámek Ratibořice národní kulturní památkou.

Hned v první místnosti zámku se nás ujala klíčnice a seznámila nás se životem paní kněžny. Také nám připomněla, že bychom měli paní kněžnu slušně pozdravit a poklonit se. V další místnosti jsme se seznámili se studentkou hudby, která zde nacvičuje na svůj koncert. Vyslechli jsme ji a pokračovali dále. Klíčnice zavolala namyšleného komorníka Leopolda. Ten se tvářil jako bychom ho vyrušili a nechtěl nás za paní kněžnou Zaháňskou pustit. Klíčnice se ale přimlouvala a tak nás Leopold ohlásil. Paní kněžna byla naší návštěvou potěšena a ještě více pozdravem, který nás klíčnice naučila. Paní kněžna se rozpovídala o svém rodu a o tom, jak ráda v Ratibořicích tráví léto. Poté nás seznámila se schovankou, komtesou Hortenzií. Komtesa nám řekla něco o svém životě v Itálii a o tom. Jak ráda maluje okolní přírodu. Ukázala nám komnatu paní kněžny i svoji. Byla pyšná na obraz, který namalovala. Ráda by si s námi povídala, ale již na ni čekali další hosté, tak musela jít. Vyprovodila nás tedy a doporučila procházku zámeckým parkem.

Zámecký park se rozkládá na elipsovité ploše zhruba 5,58 hektarů. Nedaleko zámku je jezírko s lekníny a altán, najdete zde dřeviny téměř z celého světa. Přes zámecký park vede Bathildina stezka, která spojuje zámecký areál s Babiččiným údolím.

Další naší zastávkou byl Rudrův mlýn, do dnešní podoby byl přestavěn v osmnáctém století. V patře je pokoj Mančinky a mlynáře a takzvaná šalanda, kde se scházeli mleči. V přízemí je mlýnice a různé pomůcky mlynářů.

Před mlýnem na nás čekal mlynář s panímámou a chasou ze vsi v čele s Mančinkou. Mlynář nám vyprávěl o své práci a potom nás zavedl do mlýna. Zde jsme vyslechli vyprávění panímámy o bylinkách. Chasa zazpívala a zatančila. Nahlédli jsme do obydlí mlynáře a potkali vodníka, který prý bydlí v mlýnském náhonu. Nyní je bohužel bez vody, protože ho opravují. U mlýna na dvorku jsme se občerstvili. Nabízeli zde výborné klobásky a samozřejmě i buchty v několika provedeních. Po krátkém odpočinku jsme pokračovali kolem barokní sochy Panny Marie, krátce jsme se zastavili u Sousoší babička s dětmi z roku 1922. Pískovcové sochy znázorňují děti – Barunku, Adélku, Jeníka a Viléma, kteří se s babičkou vracejí z mlýna a hledají na nebi hvězdy.

Za chvíli jsme na Starém Bělidle. Zde je dřevěná chalupa se šindelovou střechou, kterou postavil mlynář Ruder. Nahlédneme do babiččiny světničky a jdeme do zahrady. Zde si hraje parta dětí. Přichází babička a vypráví dětem o svém dětství a spoustu zajímavostí o zdejším kraji. Syn myslivce zahraje na trubku a děti dostanou čerstvý chléb ze mlýna. I nám mlynářka nabídla, byl moc dobrý. Odtud to je už jen pár kroků k Viktorčinu splavu. Původní dřevěný splav je nyní nahrazen kameny a betonem.

Setkání s postavami z Babičky bylo příjemné. Jejich vyprávění se mi líbilo, bylo jednoduché, jasné a vtipné. V době naší návštěvy se tu pohybovalo mnoho dětí, které zde byly na školním výletě. Myslím si, že to pro ně byl asi velký zážitek.

Jaa123 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete