Zaniklé šumavské obce: Dolní Cazov

Milovníci Šumavy (nebo možná i ti, kteří toto pohoří navštívili pouze jedinkrát) mají povědomí o obcích, které zanikly po II. světové válce. Jednalo se o pohraniční obce, osídlené z velké části německým obyvatelstvem. To bylo po válce vysídleno a další osudy příhraničních vesnic a vesniček si pak byly velmi podobné: většinou začátkem 50. let minulého století byly zbořeny…

O mnohých z nich jsem tu již psala. Dnes bych se chtěla zmínit o dalším místě s takto pohnutým osudem.

Pouhé čtyři kilometry jihovýchodně od obce Strážný bývala osada Dolní Cazov (také Dolní Zasov, německy Unter Zassau), pro tentokrát náš výletní cíl. Dostanete se sem pěšky nebo na kole, v zimě samozřejmě také na běžkách. Buď přímo ze Strážného, nebo odbočkou z křižovatky Strážný – Hliniště a dále po silničce směr České Žleby, kde zhruba po půl kilometru narazíte na odbočku, která vás po cyklistické (v zimě běžkařské) trase navede na 1,5 kilometru vzdálený Dolní Cazov.

Cazov Výhodou této trasy je, že není turisty tolik vyhledávaná (respektive není tak známá), takže si tu můžete opravdu užít klid, protože tu téměř nikoho nepotkáte. Společnost vám dělají cvrčci, různé druhy zpěvných ptáků a my jsme k našemu údivu narazili dokonce na tetřeva. Cesta je asfaltová, bez větších převýšení, vhodná i pro kočárky. Z malé části nás vedla lesem, jinak mezi šumavskými loukami. Od odbočky ze silnice jsme se po půl hodině chůze (včetně kochání a fotografování) už ocitli na křižovatce cest a místě bývalé osady Dolní Cazov.

Jak uvádí informační tabule, v roce 1727 vydal kníže Adam František ze Schwarzenbergu povolení ke stavbě nových osad na panství Vimperk. Mezi ně se zařadil právě i Dolní Cazov. Na pravém břehu řeky Řasnice na přelomu let 1734/35 začínají vyrůstat první domky. K nim přibyla v roce 1875 na křižovatce cest do Strážného, Radvanovic, Mlaky a Bischofsreutu také kaple Nanebevzetí Panny Marie. Kaple měla půdorys tvaru osmiúhelníku, jehož pět stěn bylo plně vyzděno, zbylé tři pak zabíral větší částí okrouhlý vstupní oblouk dveří a dvě boční okna, která měla v kulatém horním oblouku barevné výplně. Obě horní půle vchodových dveří sestávaly z prosté laťové mříže, aby vzduch mohl volně pronikat ven i dovnitř. Do přední strany osmiúhelníku byl vestavěn oltář s oltářním stolem a stupni k němu. O půvabné vesničce ležící v záplavě zelených luk a věncích olšoví psala i Eliška Krásnohorská.

V roce 1910 v Dolním Cazově stálo 24 domů se 171 obyvatelem (všichni německé národnosti). Od roku 1923 se oficiálně místo německého názvu Zassau používalo jméno Cazov. Po 2. světové válce a po vysídlení německých obyvatel byl Dolní Cazov ještě krátce obydlen. V roce 1951 vyrostla podél státní hranice železná opona, osadníci byli vystěhováni a vesnice rozbořena. Dne 31. května 1955 prý dorazila na místo kolona automobilů a muži, kteří v nich přijeli, vyložili dovezený náklad sudů s benzínem. Jím polili kapli i zbylá stojící selská stavení kolem a všechno zapálili… Na informační ceduli se dozvíte i to, že v roce 1968 byl nedaleko odtud zastřelen při útěku za svobodou vojín Milan Čepek svým kolegou ze stráže. Smutná doba jde ruku v ruce se smutnými osudy – je potřeba na tuto část naší historie nezapomínat.

Bývalou osadu dnes připomínají už jen základy domů, kamenné zídky a ovocné stromy. V současnosti se hospodaří pouze na přibližně 16 % celého území (pozemky jsou využívány především jako pastviny, v menší míře jako louky). V prostoru Dolního Cazova se vyskytují četné zvláště chráněné a významné druhy rostlin - např. oměj šalamounek, tolie bahenní, prstnatec Fuchsův, prstnatec májový, prha arnika či všedobr horní.

Z Dolního Cazova se můžete vrátit stejnou cestou zpátky, ale lepší je pokračovat dále po červené turistické značce do 4 kilometry vzdálené obce Strážný. Zmiňovanou trasu jsme si ale nechali na příště vzhledem k upozorněním, že v této oblasti hrozí nebezpečí pádu stromů a vstup sem je pouze na vlastní nebezpečí. Na dalších místech byl zakázán vstup kvůli elektrickým ohradníkům. Slunce pálilo a my jsme se rádi uchýlili do stínu stromů. Ale už se těšíme zase brzy na shledanou!

Uznevim - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete