Noční návrat domů

Rok od základní školy se prostě musí patřičně oslavit. Přitom dnes mě bohužel nenapadá jeden jediný důvod, co bylo příčinou slavení, čeho jsme docílili, co jsme dokázali. Pravým a jediným důvodem byla asi jedině touha se seznámit s alkoholem, který byl samozřejmě mládeži do osmnácti let naprosto, ale naprosto nedostupný.

Mělo to ale jednu velkou nevýhodu - mladý člověk se potom seznamoval s alkoholem o poznání hltavěji, když mu konečně bylo dopřáno. To nebylo jako dnes, že si mládež zajde do večerky koupit pár drobností, které se skládají z piv, vín či tvrdého alkoholu, přičemž patrně prodavač se zahraničním úsměvem dodá: čista čicet a ono je to tři sta třicet jen to mlaskne. Jediným úspěšným tahem bývalo chození se džbánkem pro pivo, ale to tatík většinou hned poznal, že pěna chybí a je upito.

Setkání probíhalo u spolužačky, která měla rodiče na chatě. Domácí bar to jistil a kdo přinesl ovocné víno, byl král večera. Nevím, koho už napadlo připravit těstovinový a čočkový salát, ovšem v kombinaci se zeleně zbarveným alkoholem to opravdu nebyl nejlepší nápad. Hlava se mi motala ještě dříve, než jsem stihnul spočítat, kolik mám přinést skleniček na víno. Míchat alkohol opravdu nebylo to nejlepší řešení. Jedinou výhodou bylo, že jsme byli alespoň již poučeni pro oslavy příští. Jen nemnoho účastníků této divoké párty mělo to štěstí, že se dostalo na jedinou a čím dál více žádanější toaletu. Prostory před domem a celou zahradu okupovali nešťastníci, kteří udělali svému žaludku opravdu divoký mejdan.

Neumím si představit, jak to tam muselo vypadat, když se rozednilo, ale toho jsem se naštěstí nedočkal. Většina z nás dodržela nepsané pravidlo, že ze setkání spolužáků se má odejít, když už není co pít, ale ještě se nezačalo uklízet. Tedy kromě těch, kteří usnuli zamotaní do koberců. Po notných dávkách různobarevných skleniček s různobarevným obsahem - domácí bar skrýval netušená překvapení - jsem se tedy pozdě k ránu vydal zpátky domů. Noční návrat probíhal o poznání pomaleji, než cesta na místo hříchů. Šel jsem spíše ze strany na stranu, takže se to nekonečně prodlužovalo.

Saláty z těstovin a čočky mi prostě nějak nesedly či co, takže jsem měl během cesty několik provozních přestávek. Věděl jsem, že to bylo poučení veliké, protože z tohoto zážitku jsem se vzpamatovával ještě druhý den. A to, že jsem jen tak mimochodem hodil ještě doma šavli z palandy, byla definitivní tečka pro mé další výlety za poznáním na několik měsíců.

Autor:pppeettrr