Enuréza - nemoc dětí?

Náhled na problematiku nočního pomočování se liší dle různých zemí a etnik. U nás je společnost poměrně přísná. Řada rodičů si myslí, že se tříleté dítě již pomočovat nesmí.
V jiných zemích, např. ve Skandinávii, jsou rodiče tolerantnější. Skandinávci čekají déle na odeznění nočních příhod u svých dětí - mluví se o pátém nebo dokonce šestém roce. Avšak ve výjimečných  případech se můžeme setkat i s pomočováním u dětí starších či dokonce dospělých.

 

Pomočování dospělých

Enuréza se vyskytuje asi u 20 % pětiletých a přibližně 10 % šestiletých dětí. Mnoho dětí se ještě ve školním věku ráno probouzí v mokré posteli; je to přibližně 7 % sedmiletých a 5 % desetiletých školáků. U adolescentů se výskyt enuretických případů snižuje údajně až na 3 % u dvacetiletých. Některé studie však uvádějí čísla vyšší.

Noční pomočování postihuje 1 % dospělých. Nejde přitom o inkontinenci, ale o skutečnou enurézu. Všechny údaje u dospělých je nutno brát s rezervou, protože mnoho případů zůstává utajených i před lékařem pro ostych postižených. Pro rozlišování je dobré připomenout, že mimovolný únik moči v bdělém stavu se nazývá inkontinence a nikoli enuréza. Dospělí enuretici se samozřejmě většinou nepomočují tak často jako děti. Typickým příkladem jsou dospělí muži „pivaři“, kteří se po větší konzumaci piva přes nucení na močení neprobudí. Svou roli určitě hraje nejen velké množství vytvořené moči po vypití několika půllitrů, ale také vliv alkoholu na vylučování antidiuretického hormonu (vasopresinu), který moč koncentruje, a tím snižuje její množství. Hormonu se vylučuje po konzumaci alkoholu méně, a moči je tedy více.

 

Příčiny enurézy

 

Genetika

V dnešní době pokroků molekulární genetiky se badatelé samozřejmě snaží najít nějaký gen, který by byl za enurézu odpovědný. Zdá se to logické, protože se ví, že enuréza je v rodinách často dědičná. Skutečně se zjistilo, že enuréza je vázána na některé chromozomy. Konkrétní gen, který by byl zodpovědný pouze za enurézu, ale nalezen nebyl. Pro zvládnutí problému proto genetika nemá v současnosti bohužel praktický význam.

 

Jiné než genetické příčiny monosymptomatické (nekomplikované) enurézy

Pouze v některých případech hraje roli dědičnost. Za prokázané se ale považuje, že
u enuretiků je porušeno spojení mezi močovým měchýřem a centrálním nervovým systémem (CNS). Přenos zprávy od močového měchýře do mozku o tom, že močový měchýř už je plný, nefunguje tak, jak by měl. To stejné platí také o zpětném signálu vyslaném z mozku do močového měchýře, aby ani za této situace nedošlo ihned k vyprázdnění měchýře.

Dlouhá léta se diskutuje o tom, zda nemají enuretici hlubší spánek. To se ale odborníkům nezdá pravděpodobné. Při snímání aktivity CNS a rozsahu, resp. stupně bdění / spánku pomocí EEG se ukazuje, že enuretici jeví během spánku jiný záznam než děti bez enurézy.

 

Léčba enurézy
Léčba enurézy se pokouší ovlivnit tři základní problémy:
1. snížit množství moči produkované během nočních hodin ( léčba uměle vytvořeným hormonem desmopresinem)

2. vytvořit podmíněný reflex mezi maximální náplní močového měchýře a procitnutím dítěte (tzv. enuretické alarmy);

3. snížit dráždivost močového měchýře, aby v noci „udržel více moči“ (speciální léky ovlivňující vegetativní nervový systém);

4. ovlivnit CNS enuretiků (tricyklická antidepresiva – imipramin).

 

Používání enuretických alarmů většinou vyžaduje speciální vyšetření funkce močového měchýře. V poslední době je léčba antidepresivy na ústupu, užití imipraminu může při náhodném použití vést k závažné otravě.

 

Převratný objev DDAVP

Desmopresin (DDAVP) je uměle připravený preparát s obdobným antidiuretickým účinkem jako má vasopresin (hormon produkovaný tělem). Desmopresin jeví významnou schopnost zahušťovat moč a tím snižovat její množství. Preparát je jako lék velmi účinný a navíc, má při správném použití jen minimum nepříznivých účinků. V léčbě enurézy se používá úspěšně již více než 30 let. Desmopresin DDAVP je dnes k dispozici ve formě nosního spreje nebo klasických či rozpustných tablet, které se nemusí polykat. Efekt léku je po podání velmi rychlý, počet pomočení se většinou významně snižuje. Naši pediatři desmopresin dobře znají a dlouhá léta jej široce s úspěchem používají.

 

Většina české populace je dobře informována o tom, že prvenství v objevu kontaktních čoček získal Čech, profesor Otto Wichterle. Málokdo ale ví, že desmopresin (DDAVP) je také českým objevem a otcem tohoto preparátu je 82letý Ing. Milan Zaoral, DrSc. Tady naše média ještě dluží české veřejnosti informace o tak důležitém objevu, který vysoce ocenila Světová zdravotnická organizace (WHO). Objevitel DDAVP je bohužel více znám v zahraničí než u nás!

Čtěte také:

Potíže s nočním pomočováním dětí II.díl - léčba

Potíže s nočním pomočováním dětí

 

Zdroj: Noc v suchu.cz

DanielkaZ

ChytráŽena.cz