Zlobí nebo má ADHD?

Nosí Vaše dítě ze školy špatné známky? Chvilku neposedí? Máte pocit, že někdy ani nevnímá, co mu říkáte? Co když není zlobivé, ale má poruchu pozornosti s hyperaktivitou?!
ADHD (z anglického attention deficit hyperactivity disorder) vystihuje hlavní symptomy této poruchy, a to hyperaktivitu a poruchu pozornosti.

U osob s ADHD si však můžeme všimnout i dalších typických projevů:

• Nadměrná aktivita, neustálý pohyb
• Impulzivita
• Nadměrně mluví
• Nedokončuje započatou činnost
• Okolí ho považuje za neukázněné
• Minimální potřeba spánku
• Emocionální výbuchy až agresivita

Děti s ADHD jsou často označovány za „třídní šašky“, zlobivce a drzouny. Prvním krokem k úspěšné pomoci těmto dětem je uvědomit si, že to nedělají schválně.
Vhodná edukace dětí s ADHD vede k celkovému zmírnění obtíží.

Jak tedy upravit proces edukace, aby byl pro děti s ADHD co nejpřínosnější?

• Využíváme pohybu - do výuky zařazujeme pohyb (protažení, uvolňovací cviky atd.), neboť děti s ADHD obvykle trpí nadměrným svalovým napětím. Je důležité vysledovat, jak dlouho se dítě dokáže soustředit a poté mu dopřát chvilku pohybu. Stačí pár minut, poté pokračujeme ve výuce. Ideální je vyučovat přímo pomocí pohybové aktivity, při níž se dítě učí, ale zároveň nemusí klidně sedět na místě.


• Zadáváme jednotlivé kroky - děti s poruchou pozornosti mají často problém zapamatovat si zadání úkolů a pokyny. Proto nejprve popíšeme celý úkol a poté před každým krokem dítěti řekneme, co má dělat (otevři si sešit, napiš dnešní datum atd.). Nedáváme více pokynů najednou.


• Prodlužujeme pozornost - netradičním způsobem výkladu, a to třeba pomocí grafů a obrázků.


• Stanovíme pravidla – a to před započetím práce s dítětem s ADHD. Dospívající děti se na tvorbě pravidel mohou podílet. Plánování a řád přináší dětem požadovanou jistotu a lépe tak zvládají naplánované aktivity.


• Využíváme zpětné vazby – dítěti vždy po dokončení úkolu (a výuky) povíme, v čem bylo úspěšné a v čem naopak chybovalo. Chválíme za konkrétní úkon („Správně jsi vyjmenoval slovní druhy.“), ne obecně („Dnes ti to šlo.“). Za chyby nekáráme, ale citlivě na ně upozorníme a navrhneme řešení, jak se v dané látce zlepšit. Větším dětem dáme možnost, ať samy navrhnou, jak problém vyřešit.


• Nešetříme pochvalou – děti s ADHD mají často nízké sebevědomí, proto se vyvarujeme pochval typu: „Dneska jsi šikovný“, které naznačují, že jindy je dítě špatné. Místo toho vyjmenujeme, v čem přesně bylo dítě úspěšné. Pochvala dítě motivuje a povzbuzuje.


• Využíváme odměn - za každým, byť malým, úspěchem následuje odměna. Dítě je za každým jednotlivým krokem úkolu odměněno slovně – pochvalou nebo alespoň povzbuzujícím přikývnutím.

Dítě s ADHD může dosahovat stejných nebo lepších výsledků než jeho vrstevníci, potřebuje k tomu jen „trochu“ pohybu, trpělivosti a povzbuzení.