Naučná stezka Stebnický potok (Karlovarský kraj)

Naší první zastávkou je obec Doubrava, vesnická památková rezervace se statky chebského typu s hrázděnými konstrukcemi a barevnými šachovitými vzory ve štítech. Budovy bývaly postavené do čtverce; obytný dům, špejchar, stodola a chlévy tvořily uzavřený dvůr, bylo to praktické i bezpečné. Nejstarší je Rustlerův statek z roku 1751. Vzhledem k tomu, že se nacházíme nedaleko státní hranice, a mnoho zdejších vesnic a osad v dobách „železné opony“ zaniklo, je s podivem, že Doubrava přežila.

 

Když se dostatečně pokocháme touto pohádkovou kulisou, sestoupíme po nové polní cestě do údolí Stebnického potoka. Vodní energie byla využívána již ve starověku, k dopravě i k pohonu mechanismů. I zde od prvního osídlení vznikaly mlýny, pily i kovárny, respektive hamry. Poválečný vývoj a vznik hraničního pásma znamenal jejich zánik. A tak si představu, jak zdejší stavení i jejich zařízení vypadala, můžeme udělat jen z obrázků na informačních tabulích. Přímo v terénu pak objevíme základy budov a zarůstající náhony.

Přicházíme k soutoku s Hamerským potokem. Z informační tabule se dozvídáme, že zdejší část území kdysi náležela do tzv. oblasti Frais. Název pochází se staroněmeckého slova fraison, což může znamenat strach, obavy nebo též právo na soud a trest smrti. Jednalo se o území osídlené Chebany i poddanými kláštera Waldsassen, tudíž si na něj činily nárok obě strany - vedly se spory o hranice, cesty, daně, dávky, robotu, trhy, honitbu, rybolov, právo na vaření piva i právo soudní a hrdelní. V průběhu staletí se nacházela různá řešení, například, že při hrdelním soudu budou soudit obě strany společně, další příměří stanovilo, že vyšší soudní pravomoc bude vždy v červenci přecházet střídavě na Cheb a Waldsassen. To platilo až do definitivní úpravy hranic mezi Rakouskem a Bavorskem a rozdělení této oblasti.

Nedaleko cesty, v kamenné jímce zastřešené altánem, vyvěrá pramen slabě mineralizované vody. Je znám již od roku 1588, byl využíván lázeňskými hosty z blízkého Bavorska. Uvádí se, že jde o železnatou sírano-uhličitano-chloridovou sodnou kyselku, a mě napadá, že bych ráda viděla kreativce (copywritera), který by tento údaj dokázal zahrnout do reklamního sloganu...

O stáčení minerálky se dlouhodobě hovoří, ale projet dosud realizován nebyl.

Zdatnější turisté mohou pokračovat podél hranice na nejvyšší vrchol Českého lesa Dyleň (940 m), s nepřístupnou věží - vysílačem.

Naučná stezka Stebnický potok bohužel není okružní, takže pokud se nechcete vracet stejnou cestou, můžete zvolit zpáteční trasu přes Palič ev. Horní a Dolní Lažany.

Nějaký ten kilometřík jsme našlapali, ale den ještě nekončí. Popojedeme pár kilometrů směrem na Cheb a zastavujeme u poutního areálu Maria Loreto. Na návrší nad Starým Hrozňatovem byl vystavěn v letech 1664-1689 chebskými jezuity, ve druhé polovině 20. století však zcela zchátral.   K jeho obnově došlo na přelomu tisíciletí za česko-německé spolupráce. 

Vstupujeme branou v dominantní věži se zvonicí. Na vnitřním čtvercovém nádvoří se nachází ústřední kaple Panny Marie Loretánské  (Svatá chýše). Nádvoří, tzv. rajský dvůr, lemují ambity se čtyřmi nárožními kaplemi a kostelem sv. Ducha, stěny zdobí 26 barokních nástěnných maleb. Kolem poutního areálu se nachází meditační zahrada s kamennými plastikami a poslední zastavení křížové cesty. Poutní areál Maria Loreto není jen krásným místem, ale i symbolem smíření a porozumění.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz