Jak nám soused přejel husu

Proběhl svátek sv. Martina, a tak mi v paměti vytanula vzpomínka na to, co se nám jednou přihodilo. I my jsme chovali husy. Měli jsme jich slušné hejno. Jednoho dne u nás zazvonil soused. Byl pořádně rozrušený. Sdělil nám, že nám zajel jednu husu, a že nám ji zaplatí. Tak jsem ho uklidnila, že mi má husu přinést. Je jedno, jestli ji sníme hned, nebo třeba za měsíc. Husa je čerstvá, zdravá, nic nebrání tomu, abychom ji snědli, a on tudíž nemusí nic platit.

„Kde ta husa je?“ zeptala jsem se nakonec. Soused se zmateně rozhlédl. V rozrušení husu nechal uprostřed cesty. „Tak pro ni zajděte, nebo zajeďte, a přineste ji,“ vyzvala jsem souseda.

Soused odešel. Já mezitím nachystala pekáč a věci na pečení. Za chvíli byl soused zpátky. Že prý tam husa není. Někdo ji asi sebral. Ani jsem se nedivila. Vždyť to byla čerstvá, dobře živená husička. Soused trval na tom, abych si od něj v rámci zachování dobrých sousedských vztahů vzala peníze. Já nic nechtěla, ale když to tak podal, že to prospěje vzájemným vztahům mezi námi, nabízenou částku jsem přijala. A vydala jsem se uklidit pekáč a vše ostatní.

Večer jsem šla zavřít slepice, husy a další zvířectvo, které se páslo a volně promenádovalo venku. Jen tak ze zvědavosti jsem husy přepočítala. Bylo jich 22, stejně jako jsme původně měli. Nikdo v okolí ten rok husy nechoval. Tak jsem si ty naše ptáky důkladně prohlédla. Byla mezi nimi i husička s výrazným vzorkem pneumatik. Dokonce v jednom místě přišla o peří. Byla ale celá, živá a zdravá, nic jiného jí nescházelo. Husa doslova vstala z mrtvých. Sousedovi jsem druhý den peníze vrátila.

Ona přejetá husa žila ještě dlouho. A trvalo nějaký čas, než se svého vzorku po pneumatikách zbavila. Možná jí to prodloužilo o nějaký čas život, protože jsme ji pro její výjimečnost nechali až na konec. Ona se totiž husa, která žije dvakrát, jen tak nevidí.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10