Jak poznat tu pravou

Příběh mi vyprávěl syn, a moc se při jeho vyprávění bavil, a tak jsem se rozhodla se o něj podělit.

Synův kamarád Jonáš, který právě skončil školu, stále nemá přítelkyni. Ač není ošklivý, nemůže prostě najít tu pravou dívku pro život. Většina kluků z ročníku dávno má svůj protějšek, jen Jonášovi se štěstí v lásce stále vyhýbá. Zkoušel se seznámit také přes internet a další seznamky, ale marně.

Nedávno šel po ulici, kde uviděl na vývěsním místě zajímavou pozvánku na přednášku. Nápis zněl velice slibně: „Jak poznat tu pravou“. Jonáš se zamyslel. V daný den, kdy se přednáška konala, měl čas. Proč se nepřijít na přednášku podívat? Vývěska zvala především studenty, ale i ostatní veřejnost. Určitě zde bude plno mladých lidí. Proč se malinko nepřiučit?

V daný den se vypravil za poznáním. Už při vstupu do kulturního domu, kde se přednáška konala, ho překvapili účastníci. Do sálu vstupovali nejen mladí muži, ale i ženy, dívky a dokonce i úplné páry. Chvilku zauvažoval, jestli je tu správně. Pak si ale všiml vyvěšeného plakátu, a tak vstoupil a zaujal místo. Hned v úvodu ovšem zjistil, že se stále mluví jen o penězích. O žádné lásce nepadlo ani slovo. Ani o ženách nikdo nemluvil. Pořád jen někdo mluvil o ochranných prvcích. Bohužel, šlo o ochranu zcela jinou, než by mohl očekávat.

To už jsem se během líčení syna smála i já. Chudák Jonáš. Vypravil se, aby poznal konečně svou životní lásku, a místo toho seděl v sále a potil se při přednášce o penězích, které stejně neměl. Bylo mu ale trapné opustit sál uprostřed přednášky. Trpěl až do konce

Když šel po přednášce na toaletu, potkal se s mladou dívkou. Mířila ke stejným sociálním zařízením. Když ho míjela, utrousila něco, že to byla velmi poučná přednáška. „Víte, naši podnikají a už se setkali s padělky,“ řekla. „Jistě. Určitě je zapotřebí rozlišit pravou a falešnou…bankovku,“ doplnil Jonáš. Málem se spletl a místo bankovky vyslovil jemu milejší „ženu, dívku“. Usmál se při té představě. Mladá žena to pochopila jinak. Úsměv opětovala. Když vyšel z toalety, viděl ji, jak si prohlíží vyvěšený kulturní program. Tiše k ní přistoupil a předstíral, že ho plán kulturních a divadelních představení také zajímá.

„To může být pěkné,“ řekla dívka a prstem ukázala na jeden z plakátů. Bylo to něco o létání.

„Jistě, to bych taky rád viděl,“ řekl Jonáš a snažil se tvářit zaujatě.

„No a tak v sobotu jde Jonáš s Blankou na to představení,“ uzavřel syn s tím, že snad nic společenským oblekem nezkazí a nebude muset mít svůj vlastní padák nebo letadlo.

Tak si říkám, že možná malý omyl byl k něčemu dobrý a snad skutečně pomohl Jonášovi získat tu pravou. Už pouhá šance je víc, než kdyby to nezkusil.

Pegonela - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete