Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější receptyBezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty Rybízová marmeláda - nejoblíbenější receptyRybízová marmeláda - nejoblíbenější recepty Bílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chutiBílý a červený rybíz – zdravé ovoce výrazné chuti
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 23.06. 2018
Dnes má svátek Zdeňka
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Křtiny po italsku

16. 07. 2015 | Vaše příběhy

Křest narozených dětiček je už i u nás celkem běžnou záležitostí. Chtěla bych vám povyprávět, jak probíhal křest mého druhorozeného synka, tento den se pro mne, ač ateistu, stal totiž opravdu nezapomenutelným...

Nebudu předbíhat, pěkně popořádku. Některé z vás mne znají a vědí, že jsem se vdala do jižní Itálie. Tedy oblasti, kde katolická víra má velkou váhu a je neodmyslitelnou součástí každodenního života lidí. Já sama jsem měla pouze civilní svatbu, k velké nelibosti italské rodiny. Přišlo by mi nepatřičné a určitým způsobem podvod, slibovat lásku před Bohem, ve kterého nevěřím. Pokřtít děti, to už je jiná. Chci, aby měly stejný základ jako jejich vrstevníci, samy si pak v dospělosti utříbí své spirituálno.

Křest staršího synka proběhl jako každý jiný. Svolali jsme příbuzenstvo, objednali dort a restauraci, připravili dům na nocležníky přicestovalé na tu slávu z české domoviny, nastrojili se do slavnostního, synka pokřtili a pak si na oslavu nacpali pupky. Křest mladšího už mě nevyvedl z klidu, vím už přece, do čeho jdu. Omyl!

křtinyNěkolik dní před tou slávou obě děti začaly kašlat. Nic závažného. Přijela první  vlaštovka z domova, má sestra, chceme si ji užít, vidíme se tak málo. Další den ale děti už kašlou tak, že nejedí, malý dokonce zvrací. Voláme doktora. Astmatická bronchitida oba dva, spoustu léků a k tomu třikrát denně inhalace trvající půl hodiny, krát dvě děti, to jsou tři hodiny čistého času pouze na inhalátoru, návštěvu si opravdu „užíváme“.  Přijíždí česká babička a zbytek pozvaných. Děti kašlou, navzdory palbě léčiv, stále stejně. Křtiny jsou zítra, pozítří musí sestra zase odjet, uložíme tedy děti a pěkně posedíme a popovídáme, tak málo se sejdeme v takovém složení. Uléhám po půlnoci. Miminko v postýlce hrůzostrašně astmaticky dýchá. Beru si ho raději k sobě, kdyby se mu mělo ještě přitížit. Zbytek noci strávím pozorováním prcka a zvažováním, je-li větší zlo nechat ho tak dýchat do rána, nebo vyrazit do nemocnice se všemi riziky zdejší lékařské „péče“. Jistě mne odsoudíte jako hroznou nezodpovědnou a riskující matku, nikam jsem nejela. Jelikož píšu o křtu, nechci zabředat do popisu jihoitalského zdravotnictví, to by vydalo na několik článků a stejně, kdo na vlastní kůži, co hůř, kůži svých dětí nezažil, neuvěří.

Konečně se rozednívá a dům se probouzí. Rozdám pokyny k přípravě snídaně a vrhám se do boje s prachem, pylem a roztoči. S manželem během dopoledne vygruntujeme ložnici včetně vypraných záclon, umytých oken, vypraných veškerých pracholapů, lůžkovin, plyšáků, matrací z postelí, vymytý a ze všech stran omytý veškerý nábytek. S dílem spokojeni, jdeme se oblékat. Křest má začít přesně v poledne, hodiny nemilosrdně ukazují něco po jedenácté. Manžel zjišťuje, že nezapne připravenou košili. Odbíhám od oblékání dětí a ještě v pyžamu se zjevem čarodějnice, honem žehlím košili jinou.

Chlapská část rodiny připravena, manžel narychlo odjíždí navést ke kostelu zbytek české rodiny z hotelu a postarší italské tetičky, kterým byl na poslední chvíli odmítnut předem domluvený odvoz  někým jiným z rodiny. Klasické rodinné zmatky, za ta léta mne taková prkotina nevykolejí, to už prostě patří ke sváteční atmosféře. Hlavně že oslavenci se ráno dýchá mnohem lépe a dokonce má apetit. Napapaného, nastrojeného uložím do kočárku, aby si dal šlofíka a byl v kostele miloučké miminko, usměvavé sluníčko, jako on je prakticky neustále. Spinká v kočárku v obýváku, jak totiž právě zjišťuju, venku je vichr a plískanice jako na podzim, počasí ničím nepřipomíná začátek května. Běžím se obléknout.

Rána jako z děla, příšerný pláč. Starší ochomýtající se, od rána se nudící syn, se zavěsil na madlo kočárku, vysypal miminko hlavičkou na dlažbu jak písek z korby náklaďáku... To už mi praskají nervy, ječím jak siréna, velmi nepedagogicky na starší dítě, zatímco se snažím zjistit, jestli tentokrát už opravdu letět do špitálu  s otřesem mozku nebo frakturou lebky, když astma jsme zahnali svépomocí. Prcek se po chvíli uklidní, znovu se na nás usmívá a nemá ani bouli.

Asi andělíček strážníček, jiné vysvětlení nemám. První syn příšerně pláče, lekl se sám, co provedl a já ho ještě tak dořvala. Vchází naondulovaná nalíčená tchyně a významně hledí na hodinky. Je za deset minut poledne. Já v pyžamu, doma bitevní pole. Ve zkratce vysvětluji události uplynulých dvanácti hodin a letím se strojit. Vlasy prohrábnu hřebenem, místo makeupu  si alespoň bleskově vyčistím zuby. Manžel už je konečně taky ve dveřích připravený odvézt nás. Dvě autosedačky a čtyři dospělí v malém autíčku, pro nečekané rozmary počasí se pěšky ke kostelu ve slavnostním oblečení jít nedá. A taky už je pozdě. 12:05.

Přijíždíme ke kostelu. Letně odění hosti ve vichru a dešti se mačkají pod uzoučkou římsou chrámu. Kostel je zamčený. Voláme faráři. Je půl jedné a farářův telefon  je stále nedostupný. Několik hostů se auty vydává pátrat po faráři. Do zbývajících vozů se ukrýváme před počasím my ostatní. Tchyně usazená v našem autě mi spílá, že nepodporuji rodinu k nedělním návštěvám mše, to proto na nás farář naschvál zapomněl. Krom toho jsem oslavence neoblékla do oblečku, který mu darovala, přes mé ujišťování, že obleček mám po starším a kupovat nový jen pro tu chviličku, mi přijde jako nekřesťanské vyhazování peněz. Po probdělé noci s nemocným miminkem a šoku po nehodě s kočárkem si opravdu užívám  ještě její lamentování. Nálada ve voze houstne, oslavenec začíná dávat důrazně najevo, že čas oběda už dávno pominul a on má bříško stále prázdné. Nedá se nic dělat, připravená kašička je studená.

Pátrající hlásí ostrov projetý křížem krážem, farář stále nezvěstný. První dobrá zpráva, natrefili na faráře jiného, který slíbil pokřtít v jiném kostele, v jiné části ostrova, pokud se náš farář nenajde. Jsou dvě hodiny a náš farář přijíždí. Omlouvá se, opravdu zapomněl, byl na jakémsi kongresu farářů. Odemyká kostel a  jde si do sakristie na rifle obléknout talár. Uff, je znát, jak se všem ulevilo.

Malý  oslaveneček, hladový, nešťastný, nemocný, celý křest zoufale pláče a naříká. Farář celý rituál rychle oddrmolil, zkrátil a osekal, předříkal jen ty nejdůležitější formule a ještě během obřadu žertoval, že nekřtí, ale vymítá ďábla, podle toho, jak se malý brání.

Pokřtěno, odjíždíme se najíst a napít. Zaslouženě, jistě sami uznáte. Tak tenhle křest, ten se opravdu zapsal do dějin naší rodiny.


Cudovluc - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10
 



Komentáře
« Předchozí   1   2  Následující » 
Obrázek uživatelky
profil
Lucinko,malý je pokřtěný, vše nakonec dopadlo dobře a na ten blázinec před křtem se brzy zapomene.
Přeji chlapcům hodně zdraví a štěstí, Tobě a manželovi samozřejmě takéSmajlík
Obrázek uživatelky
profil

krásně napsáno - máš můj obdiv, zvládnout toto vše a následně nezařvat na tchyni "držte už klapačku" /asi raději česky/ - to musel být nadlidský výkon - já bych bouchla jako Etna+Stromboli+Vesuv najednou Smajlík
Hlavně,že závěr už byl klidnější, ovšem ten malý brouček musel být hladový a ještě studenou vodu na čelíčku - nedivím se,že křest proplakal.
Až tohle budete vyprávět vnoučatům Smajlík
Všem hodně štěstí, zdraví a životního optimismu SmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Zdravím do Itálie!Smajlík
Moc pěkný,čtivý příběh,plný stresu a napětí,ale hlavně s dobrým koncem.Smajlík
Musím přiznat,že já bych už na to nervy nemělaSmajlík
Přeji malému oslavenci a také celé rodince hodně zdraví,lásky a životního štěstí!SmajlíkSmajlíkSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Tak to je síla Smajlík Máš pevné nervy, já bych to snad odpískala. Článeček o italském zdravotnictví by mě taky zajímal Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezký článek. Smajlík
Konec dobrý, všechno dobré.Smajlík
A o tom jihoitalském zdravotnictví někdy napiš.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles