Novohradskými horami I. - Na vrcholky hor

Jsem prostě, jak se říká, „ze staré školy“, a do hor jezdím kvůli horám a nepotřebuji mít tam turistické vláčky, diskotéky, laserovou show, vietnamské tržiště nebo třeba pivovar. A pokud namítnete, co dělat, když prší, pomůžu si známou frází, že neexistuje špatné počasí, jen špatné oblečení.

Aby nedošlo k omylu, miluju Šumavu, a pokud to okolnosti dovolí, budu sem jezdit i nadále, ale to, co jsme nacházeli v minulosti na Šumavě, dnes půjdu hledat o kousek dál, do Novohradských hor.

Novohradské hory jsou Šumavě hodně podobné, politický vývoj po II. světové válce, vysídlení původních obyvatel a vznik hraničního pásma způsobily, že zde nenajdeme téměř žádné vesnice. Ale protože sem zatím nepronikly komerční zájmy a masová turistika, není zde ani mnoho značených cest, ubytovacích kapacit ani možností občerstvení. Zato vás čekají rozsáhlé lesy s hustou sítí pěšin a zpevněných cest, kde se můžete celé dny procházet a téměř nenarazíte na živou duši, balvany porostlé mechem, kamenná moře, bizarně modelovaná skaliska, studánky a četné rybníky, v minulosti využívané především k zadržování vody pro splavování dřeva.  

Popisovat vycházku liduprázdnou krajinou bez významnějších turistických cílů je téměř nemožné, a tak se přece jen přidržíme kousku civilizace a dovolím si vás pozvat do obce Hojná Voda. Založena byla jako dřevařská osada v 16. století  Vilémem z Rožmberka, proto se jí původně říkalo Vilémova hora, nebo také Svatá Anna - důvodem bylo objevení léčivého pramene, kolem kterého časem vznikly lázně. Pojmenování Hojná (=hojivá, léčivá) pochází až z roku 1854 od Františka Palackého. Poválečný odsun, zbourání poloviny domů i kostela a zánik lázní zásadně změnily tvář obce. Pro představu - před válkou zde žilo přes 600 obyvatel (z toho 15 Čechů), dnes tu má trvalé bydliště kolem 30 osob.

Hojná Voda je ideálním výchozím bodem pro výstup na Vysokou, Kraví a Kuní horu. Lze absolvovat najednou nebo si rozdělit na dvě příjemné vycházky spojené třeba se sběrem hub.

Obec opustíme na jižním okraji, u kapličky sevřené dvěma lípami, a společně se zelenou značkou začneme pozvolna stoupat zalesněným úbočím Kraví hory. Míjíme pěkné skalní útvary a téměř pod vrcholem pak rádi vydechneme u skály nejvýraznější a nejznámější - Napoleonovy hlavy, která svým tvarem připomíná slavného vojevůdce.

Posledních pár desítek metrů po skalnatém hřbítku či spíše skalní hradbě a jsme na Kraví hoře (953 m). Vrchol je zalesněný a tak jsme rádi, že zde byla vybudována telekomunikační věž sloužící jako (volně přístupná) rozhledna, která umožňuje dokonalý výhled. Stačí vystoupat 130 schodů po točitém schodišti a mít štěstí na počasí.

Po této příjemné zastávce sestoupíme z hlavního vrcholu a zelenou značku vyměníme za červenou. Té se budeme držet až na Kuní horu (925 m). Ze skalnatého úbočí je částečný, ale pěkný výhled směrem na Nové Hrady, na vrcholu (kousek za rozcestníkem) obdivujeme další členitá skaliska. Na rozcestí Pod Kuní horou pak značku opouštíme a neznačenou zpevněnou cestou míříme do Staré Hutě. Jak název napovídá, již koncem 16. stol. za rožmberského panství zde stávala sklářská huť, jedna z nejstarších v Novohradských horách. Dnes jde o převážně rekreační osadu s kapličkou.

Pokud byste chtěli výlet ukončit, můžete se vrátit po minimálně frekventované silnici do Hojné Vody. Jinak pokračujte opačným směrem k samotě Mlýnský vrch. Kolem Mlýnského rybníka a neznačenými cestami se dostanete na jižní úpatí Vysoké a po červeném psaníčku pak vystoupáte na 1.034 metrů vysoký zalesněný vrchol. Je sice bez výhledu, ale i on je poset zajímavými skalními útvary. Severním úbočím nás pak červené psaníčko dovede do Hojné Vody.

Ani se nepokouším spočítat, kolik balvanů a skal jsme při dnešním výletu viděli a těším se, kam vyrazíme zítra (pokračování příště).

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz