Petrohrad - nejvýznamnější památky

Na prohlídku města a okolí jsme měli tři dny. Některé pamětihodnosti jsou připomínkou slavných, ale i tragických událostí, které Petrohrad a jeho obyvatelé zažili. Mezi nejvýznamnější památky z tohoto pohledu patří Petropavlovská pevnost, křižník Aurora a Piskarevský hřbitov.

Petropavlovská pevnost

Stojí na tzv. Zaječím ostrově řeky Něvy téměř naproti Zimního paláce. Připomíná slavné období vlády cara Petra I. Velikého, který Sankt-Petěrburg, tedy česky Petrohrad, v první dekádě 18. století založil. Město bylo sice vybudováno na strategickém místě, ale stavitelé se museli potýkat s všudypřítomnými bažinami a složitou deltou řeky Něvy. Při výstavbě města zahynulo na úrazy a nemoci kolem 100 000 dělníků. Jednou z prvních staveb města byla pevnost na obranu před Švédy – Petropavlovská pevnost (1703).  Nejdříve to byla jen dřevěná stavba. Z té doby se zachoval i Petrův dřevěný domek. Petr sám byl velmi prakticky založený člověk a naučil se například i tesařskému řemeslu. Kamenné hradby, most, Ivanova a Petrova brána a další budovy byly pak stavěny v letech 1706 až 1740. V areálu pevnosti se nacházelo mj. vězení, mincovna a chrám sv. Petra a Pavla, později místo posledního odpočinku členů carské rodiny.

Chrám dosahuje se svojí věží a zlatou špicí výšky 122 metrů a je dominantou Petrohradu. Se stavbou chrámu v „západním stylu“ se začalo v roce 1712. Jde o barokní kostel s nádherným ikonostasem, mramorovými sloupy a pozlaceným oltářem, u kterého se modlívali carové. V interiéru převládá růžová a světle zelená barva a vše tvoří neskutečně krásný celek. Velkou část prostoru zaujímají sarkofágy zde pohřbených carů a jejich rodin. V popředí chrámu při pravé zdi leží nejvýznamnější z nich: Petr I., jeho žena, synové a také vnuk Petr III. se svou mnohem slavnější a významnější ženou Kateřinou II. Velikou, která vládla Rusku v letech 1762 – 96. Vládla tvrdě, ale i osvíceně, a rozšířila carskou říši o mnohá území. Vpravo hned vedle vchodu do chrámu je kaple s ostatky posledního ruského cara - Mikuláše (Nikolaje) II. a jeho rodiny. Ten byl i se svou manželkou a pěti dětmi v červenci 1918 zavražděn bolševiky a dlouho se nevědělo, kde jsou pohřbeni. V roce 1978 byly nedaleko Jekatěrinburgu nalezeny lidské ostatky a bylo doloženo, že se jedná o členy carské rodiny i cara samotného. V roce 1998 byli Mikuláš II., jeho žena a tři dcery slavnostně pohřbeni v Petropavlovské pevnosti, o pár let později i jeho další dcera a syn – carevič Alexej.

Aurora

Nedaleko od Petropavlovské pevnosti na Petrogradském nábřeží kotví křižník Aurora, který dal salvou pokyn k zahájení útoku na Zimní palác v listopadu 1917. Zajímavé je, že křižník už v době revoluce byl mimo provoz. Dnes slouží jako muzeum. My jsme si prohlédli kajuty důstojníků i mužstva, několik děl po obvodu lodi a řadu předmětů připomínající události VŘSR. A samozřejmě, jako všichni turisté, jsme se s křižníkem nechali vyfotit. V blízkosti lodi se prochází i sám Lenin, který vám za pár stovek rublů zapózuje a třeba si s ním můžete pořídit i společné foto.

Piskarevský hřbitov

Na severovýchodním předměstí Petrohradu, v místech bývalé vesnice Piskarevskoje, se rozkládá jedno z nejsmutnějších míst nejen Ruska. Piskarevský hřbitov. Od srpna 1941 do ledna 1944, více než 900 dní, bylo město – tehdy Leningrad – obklíčeno a nepřetržitě ostřelováno německými vojsky. Město bylo izolováno od ostatního světa, od zdrojů potravin a energie. Hitler dal rozkaz město vyhladovět, ostřelováním zničit, vymazat z mapy světa. Odmítal přijmout i případnou kapitulaci, k níž však nikdy nedošlo, protože hrdí Leningraďané by se nikdy nevzdali a byli ochotni za své město zemřít. O nepředstavitelných útrapách těch, kteří blokádu zažili, bez normálního jídla, bez tepla a světla za krutých ruských zim, vypovídají dokumentární fotografie a filmové záběry v memoriálním muzeu u vchodu na pohřebiště. Na hlad, zimu, nemoci a vyčerpání zemřelo kolem milionu obyvatel Leningradu. Přes 500 000 z nich, ať civilistů nebo vojáků – obránců města, je pohřbeno na Piskarevském hřbitově. Člověku je do pláče, když si uvědomí ty hrůzy i to, že pod velkými plochami pokrytými jen udržovaným trávníkem a řadami růží mezi nimi leží pohřbeno město větší než třeba Brno. Na konci aleje stojí pomník - obrovská socha Matky Vlasti - a za ní na zdi verše Olgy Berggolc, končící slovy: Nikdo a nic nebude zapomenuto.  Kolem pomníku leží desítky kytic a věnců, které zde den co den kladou příchozí návštěvníci. Smuteční atmosféru umocňuje hudba ruských hudebních skladatelů, která neustále zní nad hřbitovem.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10