Poznávání Polska - Helská kosa

Součástí našeho poznávacího zájezdu byla také návštěva HELSKÉ KOSY. Helská kosa (polsky Mierzeja Helska) je výběžek pevniny do Baltského moře. Někdy bývá nepřesně nazývána Helským poloostrovem. Kosa je spolu s Puckou zátokou, kterou odděluje od Baltského moře, součástí Gdaňského zálivu.

Je dlouhá 35 km. Začíná u severopolského města Władysławowo a táhne se východním směrem, kde na jejím konci stojí město Hel, podle něhož je kosa nazvána. Nejužší místo výběžku má šířku jen 150 metrů a nejširší je až na svém konci v Helu, kde se šířka pohybuje mezi 2 a 3 kilometry.

Helská kosa vznikla působením mořských proudů a větrů. Původně bylo na jejím místě v moři spousta malých ostrůvků, které se postupně slily do souvislého pásu. Poté, co byla kosa ve 20. století narušena silnými bouřemi a válečnými událostmi, byly její břehy zpevněny a osázeny vegetací. Po celé kose můžete vidět nádherné, zejména borovicové, lesy.

Poznávání Polska - Helská kosa Z Władysławowa vede po celé kose až do Helu silnice. Dostat se sem můžete také vlakem po železnici. Jak jsme zjistili, lze sem přijet přímým vlakem až od nás, z Čech. Když jsme projížděli kosu až na její konec, všimli jsme si, že podél cesty v lese vede krásná cyklostezka. Na samotném konci kosy stojí město HEL. První zmínky o Helu jsou z 12. století, kdy býval rybářskou vesnicí. Ve 13. století byla vesnice významným obchodním centrem s rybami a mohla konkurovat samotnému Gdaňsku. V době vlády Řádu německých rytířů byla Helu udělena městská práva. Město mělo za druhé světové války silný strategický význam. Byla zde také základna, kde se trénovaly posádky ponorek. Po válce tento vojenský význam značně poklesl a dnes je Hel oblíbeným turistickým a rekreačním místem. Nicméně ve městě jsou památky, které dokladují tuto vojenskou minulost. Můžete zde vidět různé pomníky nebo navštívit Skanzen námořní obrany nebo Muzeum obrany pobřeží.

My jsme se vydali k jiným cílům. Šli jsme na nábřeží, cestou kolem sochy sv. Petra, patrona Helu a kolem kotvy ze 17. století, až jsme došli k soše Neptuna. Za ní jsme viděli nejstarší stavbu Helu, gotický kostel sv. Petra, ve kterém je nyní muzeum rybářství. Poté jsme sešli po nábřeží s výhledem na divoké Baltské moře. Došli jsme až k nejnavštěvovanější atrakci Helu, FOKÁRIU. Foka je polsky tuleň. A fokárium je záchranná stanice, kde se starají o zraněné tuleně. Atrakcí pro turisty je jejich krmení. Bohužel jsme z časových důvodů krmení tuleňů neviděli, jen jsme se na ně zašli na chvíli podívat. Tuleni plavou hlavně pod vodou, tak se nám nepodařilo udělat jedinou fotku. Jen jsem stihla zachytit na video, jak jeden vylezl z vody na břeh a odhoupal se do druhého bazénku.

Dalším navštěvovaným místem je MAJÁK. Byl postaven v r. 1942 na místo původního, který byl v době bojů vyhozen do vzduchu. V roce 2001 prošel rekonstrukcí a slouží turistům jako rozhledna s nádhernou vyhlídkou na Hel a na moře. Výška jeho věže činí 41,5 m. Od majáku jsme se vraceli zpět uličkami na pobřeží. Prošli jsme se mezi stánky se suvenýry a na památku (a hlavně pro našeho chlapce) jsme koupili jednoho plyšového tuleně.

Naším druhým bodem programu na Helské kose bylo město JURATA. Jurata je přímořské letovisko, které je administrativně součástí města Jastarnia. Svůj název nese podle bohyně Juraty – královny Baltu. Velice mě zaujala legenda o Juratě, kterou nám průvodce v autobuse vyprávěl, takže se ji pokusím reprodukovat tak, jak jsem si ji zapamatovala. Bohyně Jurata sedávala na svém jantarovém trůně a rozprávěla se svými hosty. Jednou pozvala ostatní bohyně na návštěvu a promluvila k nim. Řekla, že na břehu moře žije jeden rybář, který plení moře. 100 bohyň vyjelo na 100 lodích, aby nalákaly rybáře do moře a utopily ho. Sama Jurata se do něj ale zamilovala a začala se s ním každý večer setkávat na skále a stala se jeho milenkou. Dozvěděl se to Perun a ze zlosti rozbil Juratin jantarový palác na tisíce kusů. Jurata utekla pryč. Perun se ale postaral i o rybáře, rozlomil mu loď a rybáře utopil. Říká se, že proto je Balt plný jantarů. Jantar má vysokou hodnotu. Dříve se za něj platilo zlatem a stříbrem. Obchůdků s jantary a šperky s jantary je po celém pobřeží spoustu.

Jurata leží v úzkém místě kosy, proto od hlavní cesty můžete zvolit procházku buďto na jednu stranu na pobřeží otevřeného moře. A nebo jít na opačnou stranu, kde se dostanete do Pucké zátoky, kde je také dřevěné molo. V této zátoce je moře klidnější a využívají jej rodiny s dětmi. My jsme neměli tolik času, takže jsme se samozřejmě šli podívat na sochu bohyně Juraty a pak se vydali k otevřenému moři. Na chvíli jsme smočili nohy do moře. Nečekali jsme, že vlny jsou tak vysoké, a tak jsme se vraceli k autobusu s mokrými nohavicemi. Počasí se změnilo, bylo krásně, svítilo sluníčko, tak jsme věřili, že rychle uschneme.

Den na Helské kose se nám moc líbil, ale panu průvodci jsme řekli, že jsme na ni měli málo času. Obzvlášť v Juratě, kdy bylo hezky, bychom rádi zůstali o hodinku déle, abychom mohli obléknout plavky a na chvíli si v moři zaplavat. My jsme ale museli odjet včas, abychom totiž stihli plavbu lodí v Gdyni. Získali jsme tam u moře jeden poznatek, že odpoledne doprava hodně zhoustne a dostat se z jednoho bodu k cíli je někdy velmi problematické. Proto i náš řidič autobusu musel počítat se zdržením a nemohli jsme si dovolit zůstat v Jurtě déle. Škoda! Možná na náš popud průvodce přidá k zájezdu 1 den navíc a další účastníci už budou mít na Helské kose víc času.

Do Gdyni jsme přijeli tak, že jsme plavbu lodí po přístavu stihli. Ještě před tím jsme měli nějaké volno. Moc jsem chtěla navštívit místní mořská akvária, ale ta by byla časově náročnější. Tak jsme se vydali podívat na plachetnici Dar pomorza. Byla to zajímavá prohlídka lodi, která bývala školící lodí. Je to třístěžňová fregata, přes 100 let stará, kterou v roce 1929 zakoupila námořní škola pro výcvik navigačních důstojníků. Tato loď urazila přes půl milionu námořních mil, obeplula mnohokrát svět a její palubou prošlo přes 13000 studentů. Od 80. let je součástí Národního mořského muzea. Z lodi jsme měli také výhled na celý námořní přístav, do kterého jsme se později vydali na výletní lodi. Tato okružní jízda byla také velmi zajímavá. Po celou dobu jsme měli výklad v polštině nebo v angličtině.

Po vyčerpávajícím programu dne jsme se už unaveni vraceli zpátky do hotelu a těšili se na nějakou tu polskou dobrotu k večeři a také na další den.

Palka - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete