Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
MDŽ nebo Den matek?
Rebarborový koláč - nejoblíbenější recepty
Bylo nám spolu moc krásně. Jako v každém vztahu, který je na začátku. Zhruba po měsíci jsme si řekli, že každý se představíme před rodiči. Když šel k mé mamce, bylo to fajn, mamka vzpomínala na časy, kdy jsem dělala ve škole ostudu. A dopadlo to dobře. Potom jsem přišla na řadu já. Když jsem přišla k jeho mamce, působila na mne takovým zvláštním dojmem. Vykala mi, to je ale v pořádku, skoro po dvou hodinách, co jsme se poznaly, mi nabídla tykání. Žila v pronajatém bytě 3+1.
Žili tam společně s jejím novým manželem Honzou, s mým přítelem Reném, dcerou Nikolou a s vnoučkem Dominikem. Když jsem poznala celou jeho rodinu, byli na mě všichni moc hodní. Asi po dvou měsících našeho vztahu jsem konečně poznala otce Mirka, který překvapivě přijel na návštěvu a už u nich zůstal. Zhruba po půl roce jsem Renkovi oznámila, že mám deset dnů zpožděnou menstruaci. A on na to: Snad nejsi těhotná, já na rodičovství nejsem připravený. Znejistěla jsem, nevěděla jsem, co si počnu. Moc dobře jsem si uvědomila, co jsem udělala za chybu. Nebrala jsem prášky tak, jak jsem měla. Ale bála jsem se to říct. Po deseti dnech zpoždění jsem šla k mému gynekologovi. Už si přesně nevzpomínám, co mi řekl, ale oznámil mi, že pokud jsem nebrala prášky, tak jsem těhotná. Poslal mě za sestřičkou, která mi vzala krev a řekla, že za 4 dny si mám přijít pro výsledky a ať už to dopadne jakkoliv, mám se rozhodnout. Byla jsem šťastná, věděla jsem, že mi něco pod srdíčkem roste, ale moc jsem bála. Asi už jen proto, že moje sestra je matka - samoživitelka. A já nechtěla stejně tak dopadnout.
Ale také jsem si říkala, že co když nás nebude chtít... Tak stejně to nejmilovanější na světě budu mít já. A vlastně chlapa k tomu nepotřebuji. Rozhodla jsem se, že si miminko nechám. Jelikož mám jenom jeden vaječník, nechtěla jsem riskovat to, že jednou nebudu moci mít miminko. Počkala jsem si na pondělí a šla k doktorovi. Doktor mi oznámil, že jsem v pátém týdnu těhotenství. Oznámila jsem mu, že na tom nic měnit nebudu. Domluvili jsme se na dalších krocích. A já šla domů všem tu hezkou novinku oznámit. Moji rodiče a sourozenci mě v tom plně podporovali. Můj přítel přišel domů z práce. A já jsem mu to řekla.
AHOJ TAŤKO. Zarazil se, nevěděl, co mi na to má říct. Začali jsme se o tom bavit jako normálně dospělí lidé. Také jsem mu řekla, že pokud nás nechce, nic po něm nevyžaduji. Ale on ne. Řekl mi, že když si uměl dítě udělat, tak se o něj bude umět také postarat. A šli jsme to říct zbytku jeho rodiny. Nikdo mi to nevěřil, začali být na mě velice nepříjemní. Hned jsem nevěděla proč. S Reném jsme se domluvili na dalších krocích. Odstěhujeme se od rodičů a postaráme se sami o sebe. Moc mě to potěšilo. Takový strach jsem měla a vlastně všechno dopadlo dobře, až na některé výjimky. Moje skoro tchyně mi oznámila, že to nepřipadá v úvahu, abych Reného zabalila a odstěhovala ho. Protože já neumím vařit, neumím prát apod. Je pravda, že v minulosti jsem to nikdy nedělala, protože jsem nemusela. Chodila jsem do školy a když jsem přišla, tak už všechno bylo hotové. Ale všechny jsme byly jednou na začátku. I moje tchyně.
Postupem času jsem se dozvídala od Renka spousty věcí, že má hodně dluhů. A všechno mu postupně exekučně stahují z platu. Moje tchyně se do mě neustále navážela, že jsem blbá, že se jí o jejího syna nepostarám. Moc mi to vadilo, ale nechávala jsem tomu volný průběh. Až na jeden den, šla jsem z pokoje do kuchyně a moje skoro tchyně a švagrová stály zády ke mně. Neposlouchala bych jejich rozhovor, ale bavily se o mně, tak jsem počkala, až si dopovídají.
A pak se otočily, usmály se a dělaly, jako kdyby nic neřekly.
Moc mě to mrzelo, chtěla jsem s nimi dobře vycházet. Ale v takovém případě se nedalo nic dělat. Šla jsem za Reném a všechno jsem mu řekla, že se mi to nelíbí, když mě někdo pomlouvá, nadává na mě vlastně bez důvodu. Jenom proto, že jsem otěhotněla. A on mi řekl celou pravdu.
Že když se dostali do finančních problémů, tak on byl ten, za kterým všichni mohli chodit a prosit ho o peníze. Že vnoučkovi nemají co dát na zadek, že doma nemají žádné pleny. A tak to bylo pořád dokola. On byl jediný sponzor a já jsem jim ho vlastně ukradla. Už jsem té lakomé rodině začínala rozumět. René mi řekl, že to musím vydržet.
A tak moje těhotenství pokračovalo. Moje tchyně byla pořád stejná, někdy mnohem horší. Provokovala i jeho sestra Nikola, nic lepšího ji nenapadlo, než na ty Renkovy dluhy mu vzít počítač na splátky, první splátku mu zaplatí ona a zbytek si bude hradit sám. Když jsem se jí zeptala: proč? Odpověděla mi, že René má narozeniny a to od nás dostane. Tak jsem se s ní začala hádat, že čekáme rodinu a nepotřebujeme hlouposti. Ale ona si trvala na svém. Postupně mi docházela trpělivost, vybuchla jsem. Všem jsem vynadala že si Renka neumí vážit. A že i zvířata se ve výběhu chovají líp než oni. Moje tchyně se urazila, ale jako první mi dala facku a řekla: "Danielo, nejsi moje dcera, ale tu facku jsi si zasloužila. Ty s námi takto mluvit nebudeš." Vynadala mi tam do všeho možného. A vyhodila mě, René se mě tak trochu zastal. Ale já šla. Blížil se mi porod, byla jsem čím dál víc citlivější. A ty dvě kopretiny toho co nejvíc využívaly. Já pokaždé chodila domů s pláčem. Ale v ten osudný den jsme se zase tak pohádaly, že mi praskla voda. A jela jsem do porodnice.
Po 12hodinovém trápení jsem porodila krásného zdravého chlapečka jménem Viktor. Tatínek byl nadšený. Do porodnice za mnou přijely i ty dvě kopretiny ale řekly mi, že mě nepotřebují vidět, stačí to děcko, jenom jestli není černé. Jelikož můj bývalý přítel byl Rom. Myslely si, že mi dítě udělal on, a já chci jen peníze po Renovi. Ale ne, malý má 2 roky, já jsem šťastná, jsme pořád všichni spolu jako rodina, moje švagrová se nemá dobře, karta se obrátila a tchyně se snaží být kamarádka. Ale jednou mi podrazila nohy a udělá to zase. Můžeme si vybrat práci, manžela. Ale nikdy si nevybereme šéfa a ani tchyni.
Autor:bublinecka
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
