Martina Drijverová: Věřím na zázraky

Martina Drijverová, úspěšná česká spisovatelka a scénáristka, četla knížky jednu za druhou už v dětství, jen co se naučila číst. Není tedy divu, že jí láska ke knihám vydržela až do dospělosti. Dnes je, mimo jiné, autorkou mnoha dětských knih (např. Kouzelná píšťalka, Kouzelná zvířátka,Tamarín a pomeranč). V její tvorbě se setkáme jak s převyprávěnými lidovými pohádkami, tak se skutečnými příběhy dětí a mládeže vycházející ze života okolo nás.

Jaké knížky jste četla jako malá holka?
Všechny co mi padly do ruky. K nejmilejším patřily (od 2. do 9. třídy) postupně: Děti z Bullerbynu, Podivuhodné putování Nilse Holgerssona Švédskem, cokoliv od Artura Ransoma (knihy o Vlaštovách a Amazonkách), Verneovky,Tři mušketýři.

Prozraďte nám něco o zrození Vaší první knížky.
Dlouho jsem vyprávěla o tom, jak jsme se sestrou žily bez tatínka, až nakonec můj muž zařval: „Tak to proboha napiš!“ Učinila jsem. (Táta k příštím Vánocům).

Studovala jste na vyhlášené pařížské Sorbonně,tatínek byl Holandaň. Jak vás tyto dvě národnosti ovlivnily?
Paříž mě ovlivnila hodně – hlavně jsem se naučila starat se sama o sebe, což je velice užitečné. Otec, který se zjevil jednou za rok jako duch, mě příliš neovlivnil. Vzpomínám ráda, hlavně na všechny prodělané lásky (několik Francouzů, Američan, Mexičan). Studium mi nepřidalo tak důležité, ale byla jsem vcelku úspěšná.

Nepíšete jen knihy, ale jste autorkou scénářů pro rozhlas i televizi. Šest let jste byla redaktorkou dětského vysílání Čs. rozhlasu. Kterou činnost máte nejraději?
Nejradši píšu knížky, protože ty pak můžu po letech vzít do ruky. Pustit si CD nebo DVD s mým dílem už mě tak nebaví.

Na svém kontě máte kromě knížek pro děti také literaturu pro dospělé. V nakladatelství Motto Vám vyšly dvě knihy zabývající se rodičovstvím a péčí o dítě „ To první a to druhé dítě“ a „Moje miminko“. V čem se liší podle Vás tvorba pro děti a pro dospělé?
 Děti věří na zázraky. (Já taky). Ale většina dospělých ne, to je ten zásadní rozdíl. Proto taky dospělým nemám moc co říci. Leda o dětech.

Kterou svoji knihu pro děti máte nejraději a proč?
 Domov pro Marťany. Protože čekal na vydání 8 let a já už ztrácela naději, že si ho někdo přečte. Přitom mi téma (mentálně postižený sourozenec) připadalo důležité.

Máte nějaké své rituály při psaní knih?
Sedím na židli a u nohou mi leží pes. (V průběhu mé kariéry už třetí).

Odkud čerpáte náměty pro svoje knihy?
Odevšad. Natahuji uši v metru, bavím se s dětmi, oslovuji veverky a krysy…

Vaše knížky byly přeloženy do mnoha cizích jazyků. Který je nejexotičtější?
Exotické jazyky se mi spíš vyhnuly – mé knihy vyšly v angličtině, francouzštině, němčině, ruštině… Že by byla exotická polština? To asi ne…

Dočetla jsem se o Vás, že často zamíříte na besedu se svými čtenáři. Vzpomenete si na nějaký kuriózní dotaz? Na co se Vás děti ptají nejčastěji?
Častá otázka je: „Kolik vám to hází?“ Nejtajemnější otázka (od holčičky z 2. třídy) zněla: „Máte ráda tlačenku?“ Když jsem kývla, dítě zašeptalo: „Tak děkuju…“ Nezjistila jsem, zda šlo o nenáviděné jídlo či zakázanou pochoutku. Možná ta holčička byla řezníkova dcera…

Jaká knížka podle Vás děti zaručeně zaujme?
Ta pravá. Musíte ji ovšem dostat v pravý čas a podle toho, jací jste. Abyste se s hrdiny mohli ztotožnit. (Chlapec z osmé třídy už „Děti z Bullerbynu“ číst nebude).

 Děkujeme za rozhovor.

Na obrázku je poslední autorky vydaná kniha - Kouzelná zvířátka. Knížka vypráví o tom, že zvířátka dovedou pomoci lidem, kteří je mají rádi. Pohádkovou knížku Kouzelná zvířátka ilustrovala Helena Zmatlíková.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout