Vidimské lávky - romantika se špetkou adrenalinu

Je samozřejmě na každém z nás, jaké máme zájmy, ale ať mi prosím takový člověk neříká, že zná svůj kraj či město skvěle, perfektně, dokonale. 

Turistika a poznávání naší vlasti mě bavilo od malička a čím intenzivněji se této činnosti věnuji, tím více se utvrzuji v tom, že ačkoli naše republika není velká, jeden život na její prozkoumání nestačí. Tolik krásných míst - a tak málo času...

Když se po těchto úvodních větách zeptám, jak dobře znáte Kokořínsko, asi zaváháte. Ale pokud čtete moje články pravidelně, jistě už tušíte, že vás i tentokrát zavedu do míst, která běžnému návštěvníkovi zůstávají skryta.

Obec Vidim leží v srdci Máchova kraje, severně od Liběchova. Stejně, jako ve většině zdejších vesnic, i zde nalezneme krásné roubené chalupy. Poněkud nečekaně působí rozsáhlý areál barokního zámku s anglickým parkem a hospodářskými budovami. V zámku dnes sídlí domov pro seniory. 

Centrum obce tvoří náves s malým rybníčkem a kostelem sv. Martina. Prochází tudy modrá turistická značka, ale ta k našemu cíli nevede, ba co víc, nenalezneme zde ani odbočku nebo jakékoli upozornění.

S trochu nepříjemným pocitem, zda nevstupujeme na soukromý pozemek, procházíme bránou opraveného statku, který přiléhá k zámku, a míříme rovně k lesu. Přímo před námi je v hradbě keřů vyšlapaná cestička, po které sestoupíme na okraj rokle. 

Pískovcová soutěska navazuje na zámecký park, jehož romantické úpravy proběhly na přelomu 19. a 20. století, kdy byl zámek v držení Theodora Grahmanna. Tohoto významného textilního podnikatele, obchodního komorního radu, mecenáše a majitele zdejšího velkostatku, povýšil císař František Josef I. do šlechtického stavu s titulem Edler von Hohenwidim.

Ano, jsme správně - pěšinka pozvolna klesá zalesněným svahem a ve skále je patrná první z lávek. Raději moc nepřemýšlíme, zda se od doby Theodora Grahmanna někdo věnoval jejich údržbě. Zábradlí chybí, beton se drolí a železo koroduje. A pod námi zeje mnohametrová propast. Lávky na mnoha místech prorůstají trávou, je potřeba překonat padlý strom nebo projít bujnější vegetací. Prvotní obavy jsou však rychle zažehnány. Lávky - zatím - drží, akrobatických výkonů netřeba a tak se kocháme a užíváme si stínu lesa, skal porostlých mechy a kapradím, výhledů do rokliny. Zároveň však pečlivě sledujeme každý krok, šlápnout vedle by v tomto terénu opravdu nebyla žádná legrace.

Stezka není dlouhá, po absolvovaní více jak dvaceti lávek se lze po horním okraji rokle vrátit do Vidimi.

My však pokračujeme  dále lesem a mezi skalami sestupujeme do údolí, kterým vede žlutá turistická značka. Chceme totiž prozkoumat skalní průrvu, které místní obyvatelé říkají Ledová jeskyně. Opravdu je zde i v horkém letním dni příjemný chládek a skály jsou tak vysoké, že v zadní části úzké spáry musíme použít baterku.

Poté pokračujeme zhruba kilometr až k rozcestí Pod Horní Vidimí, kde žlutou značku vyměníme za modrou a vystoupáme do obce. 

V Horní Vidimi ještě věnujeme pozornost krásně opravenému novorenesančnímu vodojemu, který původně sloužil jako vodárna pro zámek a jeho hospodářské objekty. Tehdejší majitel panství, již zmiňovaný Theodor Grahmann, nechal v roce 1902-3 provést vrt až do hloubky 212 metrů. Voda, vyčerpaná do vodárny a vodojemu pak byla rozváděna do zámku, zahradnictví, stájí a pily.

Pokud vám krátká vycházka nestačila, můžete se vydat po modré turistické značce ke zřícenině Starý zámek. Pravděpodobně byl postaven ve 13. století a dodnes se dochovaly ve skále vytesané světničky. 

Výlet do tohoto kouzelného, romantického kraje, jako už mnohokrát, nezklamal. Další náměty pro jeho poznávání naleznete např. zde:

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz