8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Jiný kraj, jiný mrav, jiné podmínky. Před dvěma lety jsem se dočasně přestěhovala do Řecka. Na cestu jsem se pečlivě připravovala, včetně toho, že jsem se snažila zjistit, jak je to s pojištěním. Internet je totiž plný informací o tom, jak se má člověk na cestu do zahraničí připojistit, aby v případě problémů neplatil spoustu peněz.
První, co jsem zjistila, bylo to, že pro mě neexistovalo vhodné cestovní pojištění. Každé počítalo s opakovanými výjezdy. Nejdelší doba, kterou mohl být člověk v kuse v zahraničí, byla asi 90 dnů – obvykle ale 30 nebo 60. Dokonce i u pojištění, které bylo sjednáno na rok. V případě, že by člověk z pojistky čerpal, mohla by pojišťovna požadovat doklad o tom, že jsem se ze zahraničí vždycky vracela. To pro mě nepřipadalo v úvahu. Tím spíš, že byla velká pravděpodobnost, že v zahraničí otěhotním.
Zjišťovala jsem, jaké jsou moje možnosti, a za co se v zahraničí doplácí. Zjistila jsem, že v rámci Evropského průkazu zdravotního pojištění („kartičky pojišťovny“) mám dvě možnosti. První možností je, nechat si proplácet zdravotní péči podle české legislativy. Znamená to, že pojišťovně předložím doklady o ošetření a ona mi vyplatí stejnou částku, kterou by za stejné ošetření zaplatila zdravotnickému zařízení v České republice. Druhou možností bylo, žádat o proplacení podle řecké legislativy. Na základě české „kartičky pojišťovny“ by mi měli zdravotníci v Řecku poskytnout stejnou péči (a se stejnými přímými platbami), jako občanům Řecka. Pokud by se tak nestalo, mám možnost o proplacení péče podle řecké legislativy požádat svou pojišťovnu.
Necelé dva měsíce po stěhování jsem skutečně otěhotněla.
Zděsilo mě, když jsem zjistila, že naše těhotná sousedka chodí ke gynekologovi,
který po ní chce 150 E za návštěvu a zve si ji 2x za měsíc. Nechala jsem si
tedy doporučit lékaře, který bude „na pojišťovnu“.
Pan doktor byl velmi příjemný. Ordinace měla jakousi přijímací místnost, která byla jako kancelář. Že jsme šli dovnitř s manželem oba, bylo naprostou samozřejmostí. Když mi pan doktor vysvětlil, že si mám odložit a položit se na lůžko vyšetření ultrazvukem, dal mi do ruky velký list papíru, abych se přikryla, a odešel z místnosti. Zavolala jsem ho, až jsem byla nachystaná.
Po vyšetření si pan doktor řekl o 50 E. Poněkud mě to překvapilo, byla jsem přesvědčená, že jdu k lékaři, který má smlouvu s pojišťovnou. Předkládala jsem mu českou kartičku pojišťovny a řekla mu, že bych měla mít stejnou péči jako Řekyně. Vysvětlil mi, že smlouvu s pojišťovnami sice má, ale že těch 50 E platí i Řekyně a že jim je pojišťovna nevrací. Když jsem chtěla potvrzení o zaplacení, řekl mi, že mi ho může dát, ale že Řekyním ho nedává a peníze si účtuje za každou druhou návštěvu…
Péči gynekologa jsem si tedy platila komplet sama. Zjistila jsem, že pojišťovně nic neúčtoval, že fungoval opravdu jen z přímých plateb. Takže kdybych si účty brala, nějaké peníze bych dostala. Narazila bych ale na problém s lékařskými zprávami, jako u porodu – k tomu se dostanu dál. Navíc bych za každou návštěvu platila 50 E, přičemž bych za ni nedostala zpět ani těch 25 E, aby se mi to vyplatilo. Nutno podotknout, že v této částce bylo zahrnuto všechno, včetně toho, že pan doktor vždycky přepnul ultrazvuk na 3 D a vytiskl mi vždycky 2 malé fotečky. Nehraje se tu na platbu za každou maličkost.
Na odběry krve mě poslal pan doktor do biochemické laboratoře. Byla to soukromá ordinace paní doktorky v tomto oboru. Paní doktorka byla opět velmi milá. S pojišťovnou spolupracuje. Vysvětlila mi, že já jí zaplatím, ona mi dá podklady a potvrzení, a já pak dostanu peníze od pojišťovny zpět.
Budiž. Zaplatila jsem za všechna vyšetření 300 E. Na Centru
mezinárodních úhrad jsem vyčetla, že Řekové mají spoluúčast na laboratorních
vyšetřeních 20%. Chtěla jsem zjistit, kolik by tato vyšetření stála v ČR,
jestli je pro mě výhodnější žádat o refundaci podle české nebo podle řecké
legislativy. Na pojišťovně mi řekli, že mi to nemůžou sdělit dopředu. Že
výpočet refundace mi bude proveden, až o něho požádám. Vzhledem k tomu, že
to bylo dost peněz za málo testů, předpokládala jsem, že bude výhodnější dostat
zpět 80 % podle řecké legislativy.
Pojišťovna mi oznámila, že údaje na Centru mezinárodních studií jsou pouze orientační. Potvrzení o platbách zaslala do Řecka, aby jim řecká pojišťovna napsala, kolik by pacientovi za tato vyšetření skutečně zaplatila. Žádné peníze ani informace stále nepřicházely. Pojišťovna mi vysvětlila, že dokud jim Řekové nenapíšou, kolik mi mají vrátit, tak mi nevrátí nic. Ze zákonů a mezinárodních smluv neexistuje lhůta, za jakou musí cizí pojišťovna odepsat. Je pouze stanoveno, že to nesmí zbytečně zdržovat. Ale když to zdržovat bude, nic jí za to nehrozí. Takže po řecké pojišťovně „někdo“ (česká pojišťovna) „něco“ (vyplnění formuláře, kolik je pacientům v Řecku za daná vyšetření vypláceno) chtěl. Řecká pojišťovna z toho nic neměla – jí nikdo nedlužil – a tak s tím nic nedělala. České pojišťovně taky nikdo nedlužil…
Refundace jsem se dočkala po víc než roce a půl, poté, co se do záležitosti vložil zástupce Ministerstva zdravotnictví, protože opakované urgence české pojišťovny nestačily.
Když jsem viděla, že je s proplácením péče podle řecké legislativy problém, žádala jsem u dalších dokladů refundaci podle české legislativy. Narazila jsem na další problém – řečtí lékaři si nelámou hlavu s lékařskými zprávami. Co se týče porodu, mají sazbu: „fyziologický porod“ a „císařský řez“. To bylo pro mou pojišťovnu neakceptovatelné, takže jsem šla k lékaři pro podrobnější zprávu. Vzhledem k tomu, že se mě při pohledu do počítače ptal na váhu dítěte, datum narození atd., bylo zřejmé, že k porodu žádné velké podrobnosti nemá. Výsledkem bylo to, že mi některé „výkony“ do zprávy nezapsal. I díky tomu byla vrácená částka neporovnatelně nižší než částka, kterou jsem zaplatila.
Co se týče samotného porodu, trpí tamní porodnictví podobnými problémy (zbytečné zásahy, nucená poloha na zádech, omezení pohybu při monitoringu,…) jako u nás. Nutno říct, že u nás si ženy už vydobyly víc – míče, sprchu, někdy vanu…
U dětské lékařky jsem dopadla jako kdekoliv jinde – platila jsem bez ohledu na „celoevropsky platnou“ kartičku pojišťovny. Přitom péče o děti je v Řecku bezplatná. Ani od pediatričky nedostávám podrobné lékařské zprávy. Naštěstí se pojišťovna spokojila s doklady: „preventivní prohlídka“. I když na refundaci 30 E se, bohužel, nedostávám.
U zubaře jsem dopadla podobně – přímá platba bez ohledu na pojišťovnu. Doklad jsem dostala. Lékařskou zprávu na vyžádání a to ještě pan doktor netušil, co do ní psát. Zapomeňte na nějakou „mezinárodní klasifikaci nemocí“. I výpočet ceny byl zajímavý – 1 plomba = 50 E. 2 plomby = množstevní sleva = 80 E. 3. plomba = množstevní sleva = 20 E. Je tu prostě všechno naprosto jinak.
Takhle tu funguji jako cizinka – Evropanka – s evropským průkazem. Pro zajímavost: v současné situaci platí přímo u spousty lékařů i Řekové. Chodí pak na pojišťovnu, kde sedí celý den, aby jim pojišťovna něco vrátila. Když platíte pojištění déle než půl roku, dostanete knížku, díky které byste měli mít péči zdarma. Do té doby si péči platíte, i když platíte pojištění.
V České republice není všechno ideální. Není ideální
ani systém pojištění a plateb. Ale poznala jsem, že může být i hůř…
 |
 |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
 |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
