Hurá na Pustevny, opilý motýl a smyk v cíli...

Poslední dovolená s vnučkami byla opět jiná než minule. Doprovázel nás i syn, otec Ellinky. Děvčata ve věku 5 a 12 let s námi bydlela na jednom pokoji. Chtěli jsme zkusit inovaci, i něco málo ušetřit, což se nám skoro vymstilo. První probuzení bylo jako siréna. Před pátou ráno spustila Elli řev. My ostatní s dekami na hlavách jsme si v tu chvíli přáli být na pustém ostrově. Naštěstí se dítko srovnalo, sic jsme jej každý den pořádně protáhli atrakcemi i výšlapy, aby spala sladce a hlavně dlouho...

Naším domovem byla na týden horský hotel. Počasí nám přálo, chytli jsme snad jediný VIP týden z celého léta. Přivezli jsme sluníčko a zase jej „odvezli“. Jelikož bylo krásně, byli jsme se také vykoupat na koupáku ve Frenštátě pod Radhoštěm.

Kolem poledne na mě volala Sára: „Babí, pojď se podívat na opilého motýla.“ No, jasně, pomyslela jsem si, zase ty Tvé fantazijní výlevy. Vnučka mi vysvětlila, že na plochu vedle bazénu se neustále vrací motýl nasávat z kapek na dlaždicích nějakou tekutinu. Byl nádherný, jenže si našel „bufík“ uprostřed chodníku, kde ťapkaly bosé nohy návštěvníků. Vždy nasál mok, udělal taneček s otočkami nad blízkými keři a šup, už měl zase sosáček na zemi. Sára se jej snažila odchytit do dlaní a přenést na bezpečné místo. Nedařilo se, a tak asi půlhodinu seděla u motýla a hlídala, aby jej někdo nezašlápl. Nakonec jej přenesla na druhou stranu dále od bazénu. Nevíme, zda šlo o kapku vylitého piva nebo o chlorovanou vodu, ale evidentně motýlu chutnala a zaháněl tak žízeň za tropického letního dne.

Pustevny Vyšel nám ještě jeden koupák, pro změnu v Rožnově pod Radhoštěm. Jelikož Ellinka neměla žádnou gumovou záchranu na plavání, vybavila jsem ji u stánku vším potřebným, přidala holkám nějaké plyšáčky a balóny a smutně se zahleděla do splasklé peněženky. Už jsme se pomalu balili k odchodu, když Sára zjistila, že nemá dioptrické brýle, stály téměř 3 tisíce. Zavládl smutek. Poradila jsem jí zeptat se v plavčíkárně a fakt, někdo brýle našel a vrátil. Dobrá zpráva všem přidala na náladě.

Samozřejmě jsme se vydali i na výšlap k Radegastu, tuto trasu vyjde i menší dítko nebo rodiče vytlačí kočárek s miminkem. Se starší vnučkou jsme to protáhly až k Radhošti. Krásné výhledy, ale poměrně dost turistů. Syn si prošel tuto trasu sám večer a záběry zapadajícího slunce všem vyrazily dech. Kam se hrabe Karibik nebo Malta!

Okouzlující Beskydy nás nabíjely celý týden pozitivní energií. Jen jsem si myslela, že nedám kratší sestup kolem rozhledny těsně před cílem. Téměř kolmý sestup otestoval moje kolena i slovní zásobu /nadávek na mou naivní osobu/. Ale zvládla jsem to. Valašská stezka v korunách stromů se děvčatům náramně líbila, inu, ony jako jediné se bez bázně prošly i po skleněné části. Opět úchvatný pohled do daleka a hlavně dolů. Pokud navštívíte tuto kouzelnou část Moravy, připravte se na vyšší ceny všech atrakcí, vstupů. Ale i suvenýrů a jídla v restauraci. Hlavně „frčí“ kyselice, halušky, zelí na mnoho způsobů. Holky se spřátelily s místním kocourem a zdravily se se všemi pejsky ubytovaných turistů.

Už už jsme jásali nad vydařeným pobytem stran počasí a případných úrazů, když se rozhodovalo, zda syn pojede se Sárou lanovkou dolů a zpět nebo by kopec sjeli na koloběžkách. Vnučku jsem přemlouvala, ale nakonec zvolili tu riskantnější verzi. Za necelou hodinu mi syn volal, že Sára spadla z koloběžky. Naštěstí až v cíli na štěrku, podřela si loket a bok. Já osobně se domnívám, že by na těchto velkých koloběžkách měly jezdit děti až od 15 let. Krátká instruktáž a ukázka vozítka nestačí. Navíc ani neznají terén, kudy pojedou. Tak máme ponaučení pro příště.

Moc pěkné zastavení bylo v Rožnově pod Radhoštěm v čokoládovně, kde se prodávají pralinky vlastní výroby. Samozřejmě jsme si nakoupili z těchto dobrot několik kousků. Součástí areálu je i pivovar, čokoládové lázně a pod. Všude to nádherně vonělo a starší vnučka nečekaně prohlásila: „Babí, prosím, prosím, příští dovolenou tady a jen MY DVĚ!“ Jako vtip dobrý, ale v reálu fikce!

Přežili jsme dovolenou ve 4 na jednom pokoji bez větších půtek a bolístek, což je to nejdůležitější. Naučili jsme se navzájem se tolerovat, vtipkovat, pomáhat si a také plánovat průběh dovolené. Domluvili jsme se my dospěláci a také děvčata.

Pustevny nás nadchly, zažili jsme slunce, deštík i mlhu, co by se dala krájet. A ta panoramata, na ta nezapomeneme nikdy v životě. Určitě se do tohoto koutu naší krásné Moravy zase vrátíme.

Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete