Jeseníky - Rejvíz

Bylo krásné ráno, navíc sobota – jak lépe ji využít než k výletu do přírody? Při pohledu do kalendáře se zdálo neuvěřitelné, že je tu podzim: modrá obloha s bílými beránky a sluníčko, které rozdávalo svoje hřejivé paprsky plnými hrstmi. Vypadalo to na krásný „letní“ den... Naše rodinná rada měla o cíli výletu jasno během chvilky. Volba padla na moje milované Jeseníky, které jsme poslední dobou dost zanedbávali.

Auto ukrajovalo kilometr za kilometrem a cesta rychle utíkala. Než jsem se nadála, ocitli jsme se v Rejvízu, kam jsme měli namířeno. Bohužel jsme neměli na výlet celý den, takže tahle varianta byla více než přijatelná. Krásná horská příroda a nenáročná, krátká vycházka lesem k Velkému mechovému jezírku.

Protože už bylo po letní sezoně, mohli jsme bez problémů zaparkovat na placeném a jindy přeplněném parkovišti na kraji obce. Rejvíz je vlastně jen taková malá osada na kopci uprostřed lesů (je částí nedalekého městečka Zlaté Hory); je památkovou rezervací. Jde zároveň o nejvýše položenou osadu v Hrubém Jeseníku. Patří k nejkouzelnějším a nejnavštěvovanějším místům v celých Jeseníkách.

Jestli to tu znáte, pak nemusím popisovat proč. K obdivování tu je řada dochovaných roubených domů převážně z 19. století. Kraluje jim jeden, který nejspíš budete znát (minimálně z obrázků) a který stojí za širší zmínku: restaurace Rejvíz. Je proslavená svými vyřezávanými židlemi, jejichž opěradla představují karikatury stálých hostů. Její nejstarší část je ta, kde je výčep – byla založená už v roce 1795. Výčepem projdete do velké jídelny, která byla vybudovaná díky velkému rozmachu turistiky v roce 1919. V roce 1931 byl pak přistavěn penzion. Chata patřila svého času německým bratrům Braunerovým, kteří jsou také autory zmíněných židlí i další unikátní řezbářské výzdoby. Ve třicátých letech minulého století si tu vlastně bohatí hosté platili za výrobu židle se svou podobiznou – s tím, že při každé návštěvě pak měli právo usednout na vlastní židli. Bohužel po válce chata začala sloužit jako rekreační objekt ministerstva vnitra a velká řada židlí se ztratila nebo byla zničena. V současné době můžete dochované židle vidět v malé místnosti vpravo od vchodových dveří, tzv. vinárničce – je tu malé muzeum, kde jsou vystaveny i další řezbářské unikáty. My jsme si mohli místnost prohlédnout jen za prosklenými dveřmi, protože byla slavnostně vyzdobená a připravená pro svatebčany. Sbírka židlí se díky současnému majiteli opět rozšiřuje o novodobé štamgasty a jak jsme měli možnost zjistit, dokonce si tu můžete nechat na zakázku vyrobit židli i pro sebe. Návštěva restaurace patří snad už k tradici, určitě by byla škoda nechat si zdejší výbornou kuchyni ujít!

V okolí Rejvízu najdete řadu turistických cest a podnikat tu můžete velice nenáročné vycházky i náročnější a delší túry, například na Praděd, Červenohorské Sedlo, Ramzovou, Karlovu Studánku (samozřejmě celá řada tras je vhodná i pro cyklisty). V zimě si tu přijdou na své běžkaři a lyžařské vleky naleznete v okruhu několika málo kilometrů.

Národní přírodní rezervace Rejvíz je se svou rozlohou téměř 400 hektarů největším rašeliništěm na Moravě. Po Pradědu je dokonce samotné Velké mechové jezírko druhým nejnavštěvovanějším místem Jeseníků a podle množství turistů je to vidět i v takto pěkných dnech mimo sezonu. Potkali jsme tu například rodinku, která si vyšla i se staroušky. Jak jsem se dozvěděla, paní, která si to vesele rázovala lesem, oslavila už 84 let... Pokud se rozhodnete zamířit z Rejvízu právě k Velkému mechovému jezírku, půjdete pohodlnou cestou, která téměř celá vede lesem. Z parkoviště vás dovede žlutá značka po pouhém půl kilometru k rozcestí Pod Rejvízem. Dále vede Naučná stezka Rejvíz s mnoha zastaveními, kde se na informačních tabulích máte možnost dozvědět něco hlavně o přírodě této oblasti (typické rostliny a živočichové aj.). K samotnému Velkému mechovému jezírku dojdete brzy, je totiž vzdálené jen 1,7 km od rozcestí, takže jedna cesta od parkoviště až k jezírku je dlouhá necelé tři kilometry. Posledních asi 700 metrů vede po dřevěném slaťovém chodníku, kde je vstup povolen jen pěším. Počítejte ale s tím, že za vstup do rezervace přímo k jezírku zaplatíte drobnější obnos.

Další zajímavé místo najdete za Starým Rejvízem u skalního masivu v lese. Od Apartmánu pod Koberštejnem (posledním domem v osadě) je vzdálený necelých 500 metrů. Jedná se o Poutní místo Panny Marie Lurdské, vybudované v roce 1908 ke 100. výročí založení rejvízského kostela a současně 50. výročí známé francouzské Lourdské jeskyně. Jako mnoho jiných ho po nástupu komunistického režimu čekal smutný osud: místo bylo zničeno. Naštěstí díky skupině nadšenců v roce 2006 opět ožilo. My jsme pro tentokrát jeho návštěvu vynechali, takže příště... Jestli máte možnost, určitě si přijeďte krásy Rejvízu a okolí vychutnat!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10