Stezka korunami stromů Lipno

První a jediná stezka v korunách stromů v České republice byla vybudována během května a června r.2012 na vrchu Kramolín u Lipna nad Vltavou podle německého architekta Josefa Stögera. Tento architekt vyprojektoval podobnou stavbu u Neuschönau v Bavorském lese.

Velice jsem si přála uvidět stavbu, o které jsem slyšela jen samá superlativa. Naplánovali jsme si letošní dovolenou na Šumavu.

Z našeho dočasného působiště jsme vyjeli ráno, pokračovali přes Stachy, Vimperk, Volary, Horní Planou a  Frymburk do Lipna nad Vltavou. Po absolvování asi 100 km jsme dojeli na rozsáhlé parkoviště, v pokladně si zakoupili vstupenky nejen na Stezku, ale i na čtyřsedačkovou lanovou dráhu, která nás měla dovézt na vrch Kramolín. Všude se doslova valily spousty turistů, hovořícími různými světovými jazyky. Na lanovku jsme si vystáli asi  30minutovou frontu. Konečně jsme nasedli a dojeli na vrchol Kramolína, kde Stezka v korunách stromů začínala.

Nejprve jsme si prohlédli její okolí. Mezi stromy byla vybudována restaurace, stánky s občerstvením a suvenýry,  děti si mohly pohrát ve velice pěkném dětském koutku, kde byla rozestavena zvířátka vyrobená ze dřeva, měly možnost se vydovádět v menším lanovém centru, na prolézačkách  a skluzavce. Pro páníčky, kteří přijeli se svými miláčky zde byl vybudován psí útulek. Na Stezku mají psíci vstup zakázán! Stezka je citlivě začleněna do krajiny v okolí Lipenského jezera. Je 675 m dlouhá, 40 m vysoká, podpíraná 75 sloupy. Dřevěná lávka stoupá mezi korunami smíšeného lesa do výšky 25 m, dále pokračuje do devítihranné vyhlídkové věže o průměru 24 m.  Odtud do výšky 37 m vede točitá lávka, která je zakončena schodištěm s 19 schody a končí ve výšce 40 m.

Vycházeli jsme z vrcholu Kramolína a postupně jsme obdivovali stromy od kořenů až do výšky jejich korun. Smrky byly ověšeny zelenými šiškami, některé stromy pokrývaly různé druhy lišejníků a mechů. Vyrušili jsme ptactvo, hnízdící v korunách stromů. Během celé prohlídky se návštěvníkům nabízí 11 různých, adrenalinových zastávek. Já jsem např. vstoupila na pohyblivá prkna, špalíky, pohyblivé talíře, lana, řetězy, kde bylo nutné udržovat rovnováhu. Všechny prvky byly zespodu jištěny. Děti si mohly zahrát na dřevěné hudební nástroje. Dřevěnou tyčí se snažily vyloudit tóny na dřevěném xylofonu nebo trianglu. Stavba je naprosto bezpečná a cesta bezbariérová. Potkávali jsme rodiče s kočárkem, ale i vozíčkáře. Nejvýraznějším zážitkem je nejdelší suchý tobogán v České republice v délce 52 m, který prochází středem věže. Byla bych ráda tuto atrakci absolvovala, ale odradil mě místy zoufalý křik a jiné, nepříjemné zvuky malých i velkých návštěvníků projíždějících tunelem tobogánu.

Po zdolání Stezky až na samý vrchol se nám naskytl krásný výhled na hladinu Lipenského jezera, kde se na vlnách pohupovaly loďky, jel výletní parník a plachetnic jsme zahlédli nepočítaně. Nad hladinou se na padácích pohupovali parašutisté. Proti nám se rýsovaly Novohradské hory a Šumava.  Je-li obzvláště pěkné počasí, jsou prý odtud vidět i vrcholky Alp. Vůbec se nám dolů od úchvatného pohledu nechtělo. Když jsme opět stáli na pevné zemi, cestu dolů na parkoviště jsme absolvovali pěšky. Cesta vedla lesem, po kořenech stromů. Kvůli velkému suchu byla velice prašná. Dole jsme si ještě prohlédli okolí Lipenského jezera a před večerem jsme se vrátili zpět na Churáňov.

Všem, kteří si přečtou můj článek, bych vřele doporučila tento nevšední zážitek!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10