S rodinou na cestách - 2. část : Chamonix a ledovec

Pan majitel nás již očekával, dokonce volal už během naší cesty, aby se ubezpečil, zda jsme v pořádku a že skutečně přijedeme. I když jsme neměli v hotelu objednanou stravu, dovolil nám jíst naše přivezené jídlo v jídelně a dokonce nám sám nabídl, že můžeme používat bez obav hotelové příbory, talíře, sklenice a hrníčky, což si myslím, že by se v našich hotelech asi ani nemohlo stát.

Po ubytování jsme se tedy najedli a vyrazili na krátkou procházku po městečku.

Městečko Chamonix leží v departmánu Haute-Savole v regionu Rhone-Alespod pod nejvyšší horou Evropy, Mont Blancem. Jeho rozloha je 245,5 km² a má více než 9 000 obyvatel.

Jakmile přijedete do Chamonix, máte pocit, že jste se ocitli v kouzelné krajině obklopené vysoko se tyčícími horami. Je to jedinečné turistické středisko především zimních sportů, kde se v roce 1924 konaly první zimní olympijské hry.

První zmínka o Chamonix pochází z roku 1090, kdy bylo toto údolí darováno benediktinskému řádu, který zde postavil klášter, okolo kterého později vyrostly další stavby. Až na přelomu 18. a 19. století začalo být městečko základnou rodící se horské turistiky a výchozím bodem k vrcholu Mont Blanc.

Za zakladatele horolezectví je považován švýcarský aristokrat, přírodovědec a geolog Horace-Bénédict de Saussure, který vypsal odměnu za nalezení výstupové cesty na Mont Blanc a sám na horu vystoupil v roce 1787.

Ale jako první 8.8.1786 vystoupili na „střechu“ Evropy pánové Jean-Jaques Balmat - horal z Chamonix a Michael-Gabriel Paccard - místní lékař.

Chamonix je velmi sympatické alpské městečko s velkým kulturním dědictvím, množstvím hotelů a ubytoven, obchůdky, restauracemi, cukrárnami, středisky sportu, lyžařskými školami, ale i s kostely a budovami ve stylu Art deco. V centru Chamonix se nachází Alpské muzeum, které jsme bohužel z časových důvodů nestihli navštívit.

Protože jsme byli všichni velmi unaveni po procestované noci, dlouho jsme venku nepobyli a šli brzy spát.

Když jsme se ve čtvrtek ráno probudili, pohled z okna nás moc nepotěšil. Pršelo a hory nebyly vůbec vidět. Při snídani jsme přemýšleli, co podnikneme a rozhodli jsme se zajít do městečka navštívit turistické informační centrum, kde dokáží s velkou přesností předpovědět počasí na 2 - 3 dny dopředu a také jsme chtěli zjistit, v jakých intervalech jezdí lanovky, kterými jsme plánovali jet.

V infocentru pro nás neměli dobré zprávy. Hlásili déšť na nejbližší dva dny. Chodili jsme po městečku, nakukovali do výloh obchodů a zvažovali co podnikneme. Vzhledem k tomu, že jsme neměli příliš na výběr, jelikož sedět, ležet nebo spát v hotelu jsme opravdu nechtěli, kvůli tomu jsme nepřijeli, rozhodli jsme se, že navzdory dešti pojedeme na ledovec. Konec konců bylo jedno jestli mokneme na procházce městečkem nebo na ledovci.

Koupili jsme si tedy lístky a nastoupili na zubačku, která nás asi za 20 minut dopravila do konečné stanice nad ledovcem Mer de Glace (moře ledu) - na Le Montenvers, nacházející se v nadmořské výšce 1913 m.

Pohled dolů na ledovec mě osobně trochu zklamal, lépe řečeno, představovala jsem si ho jinak - jako pěknou čistou, bílou ledovou „řeku“, v trhlinách tyrkysovou (tak jsem si pamatovala ledovec ve Švýcarsku, kde jsme byli v roce 1995).

Bohužel Mer de Glace vlivem globálního oteplování taje, přičemž se obnažují nezatravněné části svahu, ze kterého se na ledovec sypou hlína a kamení.

K samotnému ledovci jsme se částečně dostali kabinkovou lanovkou a následně pěšky dolů po cca 400 schodech. Na skalách kolem schodů jsou tabulky s údaji, do jaké výše ten který rok ledovec dosahoval. Bohužel, pokud tání bude pokračovat, za několik let ledovec úplně zmizí.

Odměnou za sestup nám byla uměle vytvořená ledovcová jeskyně, každoročně obnovovaná. Tady se nám všem velmi líbilo. Jeskyně je osvětlená světly měnícími barvu, což je velmi působivé. Hned u vchodu nás „vítal“ ledový medvěd a v jeskyni byl z ledovce vytesán krb, kuchyně, barový pult, stůl s lavicemi, na kterých se dalo chviličku (protože navzdory dekám položeným na lavicích, to bylo přeci jen „studené“ sezení) posedět.

Teplota uvnitř ledovce je -2 až - 5°C a podlahy jsou pokryté kobercem, takže úraz smeknutím nehrozí.

Po prohlídce jeskyně nás čekal výstup po schodech k lanovce, která nás vyvezla spět k Le Montenvers.

Tady jsme přešli ke stejně pojmenovanému hotelu, prohlídli jsme si malé muzeum, kde je vystavena maketa ledovce, ukázky sond vrtaných do ledovce a různé fotografie, na kterých jsme viděli, jak se ledovec mění.

Čekání na zubačku, která nás po chvíli dovezla spět do Chamonix, jsme využili k nákupu suvenýrů. 

Po návratu jsme si v útulné pizzerii pochutnali na výborné pizze, prošli se po městečku a pomalu se vrátili do hotelu. 

Večer jsme všichni konstatovali, že ani déšť nám nepokazil krásný zážitek a prožili jsme zajímavý den. 

Všichni jsme si však přáli, aby se počasí zlepšilo, protože hlavní cíl cesty byl stále před námi. 

Dada274 - čtenářka
ChytráŽena.cz