Filipíny- ztracený ráj?

Když jsem poprvé měla možnost tuto zemi navštívit v roce 2010, nebyla jsem si jista tím, co mám očekávat. Bylo to pro mě tak vzdálené – nejen počtem kilometrů, délkou letu, ale zejména odlišnou místní kulturou. Jasný byl jen jazyk a měna. Domluvíte se anglicky a i když je měnou filipínské peso, lze platit i americkými dolary.

Přímý let Amsterodam – Manila (hlavní město Filipín) trval 10 hodin. Letěli jsme na jaře, před obdobím dešťů, kdy Evropan může na těchto ostrovech přežít bez větší újmy (v důsledku vlivu teploty a vlhkosti vzduchu). Průměrná teplota bývá kolem 26 stupňů, v období březen až květen dosahují teploty 37 stupňů. Naši dovolenou jsme strávili na třech místech – přímo v hlavním městě, potom na námořní základně Subic Bay a na ostrově Boracay, o kterém se říká, že má nejkrásnější pláže na světě.

Manila - rozkládá se na východním pobřeží Manilské zátoky na ostrově Luzon. Počet obyvatel v hlavním městě je 10,6 mil. Úředním jazykem je Tagalog (Pilipino). V Manile jsme se setkali s chudobou, slumy, žebrajícími dětmi, které pobíhají mezi stojícími či jedoucími auty na silnicích, a na druhé straně s bohatstvím, krásou letovisek a upravených rozlehlých parků, kde vám nechybí naprosto nic. V Manile zjistíte velmi zajímavý přístup v automobilové dopravě – každé auto má své povolení pro jízdu jen pro určité dny v týdnu – např. pondělí a úterý. V jiné dny na silnici nesmíte. Pokud ale máte v rodině další auto, tak žádáte o povolení např. na středu a čtvrtek nebo na jiné zbývající dny. Toto dělení je z důvodu velmi častých kolapsů dopravy v centru. Na silnicích v centru vás míjí místní minibusy (typické pro Manilu- tzv. Jeepney, jedná se o kombinaci jeepu a miniautobusu) a ty jezdi jen určené okruhy po několika sousedících ulicích. Pro nás trošku nezvykle krátké trasy. Vedle tohoto dopravního prostředku nás zaujaly tzv. tricycle, což je něco jako taxi a je to motocykl nebo kolo se sajdkárou.

V historické části města jsme navštívili muzeum a park národního hrdiny a vlastence, bojovníka za nezávislost Joseho Rizala. Opravdovou dominantou Manily jsou mohutné španělské hradby, v jejichž středu leží pevnost Santiago. Tato pevnost byla sídlem španělských později amerických kolonizátorů.

V centru Manily najdete i druhé největší nákupní středisko v Asii – Mall of Asia a můžete si i zabruslit, pokud vás nákupy přestanou bavit.

Subic Bay - původně se jedná o americkou námořní základnu, nyní rekreační oblast pro turisty a obyvatele Manily. Cesta autobusem do této oblasti trvala téměř 3,5 hodiny. Najdete zde široké bulváry, obchodní centra a luxusní hotely. Je to pozůstatek z doby před rokem 1991, kdy Američané museli tuto základnu opustit.

Filipíny Boracay - jedná se o velmi malý ostrov o délce 9 kilometrů a šířce 1 kilometru a leží na severozápad od ostrova Panay. Přímý let z Manily trval hodinu. Přiletěli jsme v pátek večer a ubytovali jsme se v pokoji s přímým vstupem do hotelového bazénu. Další dny při procházkách a slunění jsme zjistili, že jsou zde desítky krásných letovisek lemující slibované bílé pláže, hospůdky, které jsou vlastněny Evropany a pokud někdo miluje průzračné modré moře a potápění - je to pro něho ten pravý ráj. Bohužel pro mě tam bylo mnoho turistů – takže chyběl ten klid.

V roce 2012 jsem byla v této zemi podruhé. Náš let Vídeň - Dubai – Manila se uskutečnil opět na jaře a jen jsme změnili naší konečnou destinaci, a to na ostrov Palawan. Přímý let Manila – Puerto Princesa ( hlavní město ostrova Palawan) trval 2 hodiny. Tento ostrov najdete mezi Jihočínským a Suluským mořem, patří mezi 4 největší ostrovy Filipín, jeho rozloha je 11 785 km². Ostrov je většinou hornatý, hodně zalesněný a kolem tohoto ostrova najdete dalších 1780 ostrůvků. Nedaleko od hlavního města se nachází národní park Puerto –Princesa Subterranean River National Park s nejdelší známou podzemní řekou ústící přímo do moře. Ovšem, získat povolení od místních úředníků k návštěvě tohoto unikátu, zařazeného v roce 1999 do Světového dědictví UNESCO, není vůbec jednoduché. Z časového důvodu jsme o to povolení ani nepožádali.

Z tohoto ostrova jsme pokračovali na další, poměrně malý ostrov s jediným letoviskem Los Palmas. Zde jsme našli ty prázdné bílé pláže, klid, který byl balzámem na duši a čisté modré moře, které vidíme na reklamách na dovolené.

Cesta lodí trvala na tento ostrov z Puerto Princesa 2 hodiny. Přes počáteční obavy ze stability lodi se cesta změnila v nezapomenutelný zážitek. Na téměř prázdném ostrově, ale s velmi příjemným personálem, jsme prožili několik dní. Každý večer jsme seděli na pláži v blízkosti mangrovníků a dívali se na překrásný západ slunce a klidné moře. Pak nastal čas návratu….

Rena64 - čtenářka
ChtráŽena.cz

Tento článek také můžete