Křížem krážem naší milovanou Šumavou

Neuběhly ani tři měsíce od našeho návratu ze Šumavy (článek najdete ZDE) a my už zase balili bágly a poslední srpnovou sobotu odjížděli na jih republiky. Tentokrát jsme jeli jinou cestou, abychom mohli poznávat nová krásná místa naší české země.

Počasí se to ráno netvářilo zrovna dovolenkově, bylo chladno a na obloze se kupily mraky, které nás doprovázely až za Plzeň.

První zastavení bylo ve Vlčtejně, kde jsme navštívili zříceninu hradu stejného jména. U hradu jsme se převlékali do lehčího oblečení, neboť sluníčko již pěkně hřálo a z ranních mraků nebylo nic.

Další naší zastávkou byly Lnáře. Zde jsme se podívali na zámek, okoukli zahradu a zámecký rybník. Posvačili jsme a jeli dále na zámek Blatná. Tady jsme sice již dříve byli, ale nevadilo. Zámek je lákavý a hlavně dančí obora nemá chybu. Taktéž voda kolem zámku je porostlá lekníny a místní kačenky čekají na nějaký pamlsek v podobě suchého pečiva. Také jsou pěkně vypasené :-). Prošli jsme se městem a zakotvili v naší oblíbené cukrárně, kde jsme se chladili zmrzlinovým pohárem.

Z Blatné jsme již jeli přímou cestou na místo našeho pobytu, kterým byla tentokrát Kubova Huť. Místo je to malé, leč pěkné. Krásné chalupy a příjemní lidé.

Křížem krážem Šumavou Po ubytování, vybalení a odpočinku jsme si šli - jako vždy, prohlédnout místo, které jsme si vybrali k pobytu. Hned pod hotelem je nádraží, vlak jede směrem na Strakonice a na Volary. Mimochodem, Kubova Huť je nejvýše položeným místem v České republice. Přes koleje začíná Keltská stezka, která vede na Boubínskou rozhlednu. Pod hotelem jsou nádherné chalupy, většina slouží jako penziony. Naproti hotelu je krásná restaurace, která nás zaujala svou květinovou výzdobou.

Po večeři jsme pak plánovali, kam se vydáme v neděli. Měli jsme několik cílů a šlo o to je dobře rozvrhnout, také jsme museli brát na vědomí počasí. Média hlásila, že bude hezky jen do pondělka a od úterý deště. A tak jsme na neděli naplánovali Stezku odvahy :-)….teda ne, Stezku v korunách stromů.

S její návštěvou jsme doma váhali, ale nakonec jsme dostali vstupenky na Stezku jako dárek, a tak by bylo neslušné je nevyužít.

V neděli hned po snídani jsme tedy vyjeli směr Lipno, kde jsme se zastavili v Černé v Pošumaví a kochali naším malým českým mořem. Počasí bylo krásné a modrá voda úplně lákala ke koupání. Ale náš cíl byl až ve městě Lipno nad Vltavou, kde jsme hravě našli parkoviště pod stezkou.

Po krátkém váhání, zda nahoru jet stezkobusem nebo sedačkovou lanovkou, jsme zvolili lanovku, abychom také cestou něco viděli. Měla jsem hrozný strach, v životě jsem v otevřené lanovce nejela, znám jen kabinové lanovky na Ještěd nebo na Petřín. Ale překonali jsme s manželem své obavy a na lanovku nasedli a kochali se krásnou přírodou. Pozorovali pod sebou bikeristy, kteří kopec sjížděli po velice nebezpečně vypadající stezce a ještě cestou překonávali překážky. Dívat se na stromy a přírodu z této výšky byla pro nás nová a zajímavá zkušenost. Ještě jsme ani nedojeli do horní stanice lanovky, když jsme viděli mezi stromy vrchol Stezky. Nastal další strach, zda to zvládneme, ale ten byl opravdu zbytečný.

Po opuštění sedačkové lanovky jsme se opět pokochali přírodou a kopci okolo nás a pak jsme se vydali blíže ke Stezce. Kdo nezažil, nepozná ten pocit, když jdete opravdu mezi stromy, stále výš a výš, až dojdete nad jejich vrcholy a vidíte široko daleko. Lipno máte jako na dlani, šišky na stromech vidíte tak zblízka, že by šly pomalu i utrhnout. Byl to úžasný a nezapomenutelný zážitek a my s manželem jsme šťastni, že jsme se tam vydali. (Díky, Jaruško, za vstupenky!).

Když jsme se zase stejnou cestou, tzn. lanovkou vydali zpět dolů a opustili jsme areál Stezky v korunách stromů, vydali jsme se na Vítkův Hrádek, který najdete nad osadou Svatý Tomáš. Zde stojí nejvýše položený hrad v Čechách (1 053 m n. m), který nabízí nejkrásnější výhledy na Lipno, Šumavu, Novohradské hory a při dobré viditelnosti je vidět až na rakouské Alpy.

Cestou do hotelu jsme se opět kochali lipenskou nádrží a myslíme, že nedělní den jsme si jaksepatří užili.

Na pondělí jsme měli dva nápady, buď jet na návštěvu zámků nebo vyšlapat na Boubínskou rozhlednu. Vzhledem k tomu, že v pondělí bývají zámky zavřené, rozhodli jsme se pro Boubín. V tyto poslední srpnové dny panovaly velké pařáky, takže jsme vyšli ihned po snídani. Naší výhodou bylo, že jsme bydleli kousek od začátku Keltské stezky, takže již v půl deváté jsme šlapali po vyznačené cestě. Příroda byla úžasná, hodně jsme cestou nahoru fotili, moc jsme nemluvili, občas jsme se zastavili a napili se. Asi po dvou kilometrech šlapání do kopce jsme si mysleli, že to v tom vedru vzdáme. Funěli jsme oba, ale šlapali statečně dále. Vypadalo to, že jsme se na rozhlednu vydali jen my dva. Nikoho jsme nepotkali ani za námi nikdo nešel.

Necelý půlkilometr před cílem se sejde z cesty do lesa na dřevěné chodníky, zde jsme již věděli, že máme vyhráno. Nevzdáme se a dojdeme do cíle. Až pod samotnou rozhlednou jsme potkali dva čundráky, kteří zde přespali. V tuto chvíli se vydali dolů do Kubovy Hutě, aby putovali dále svým vandrem.

A my jsme byli u cíle. Trochu nás zarazily poničené vrcholy smrků, které před pár lety vzal s sebou orkán Kyril, jak jsme se dočetli na informačních tabulích. Před námi se v sluneční záři tyčila Boubínská rozhledna. Její poloha je 1 362 m n. m., takže jsme výstupem překonali 367 m převýšení. Ale stálo to za to :-). Ihned jsme se vydali na rozhlednu, protože jsem měla obavy, že když si sedneme a budeme si chtít odpočinout, pak už nahoru nevylezeme.

Z rozhledny byly opět nádherné výhledy na Šumavu a další naše krásné hory. Také jsme shora viděli, že už zde nejsme sami. Na vrchol přišli další turisté.

Teprve po slezení z rozhledny jsme se na chvíli posadili, abychom posvačili a odpočinuli si. Pak jsme se vydali na zpáteční cestu, která ubíhala mnohem rychleji. Asi v jedné třetině cesty nás dohnala mladá dvojice lidí, se kterými jsme se potkali na rozhledně a společně v družném hovoru jsme zdolali cestu zpět do Kubovky.

Odpoledne jsme strávili v místě pobytu, šli jsme do bazénu, zahrát si pink-ponk a opět jsme se prošli mezi chalupami a penziony.

V úterý jsme se vydali na zámek Kratochvíle, kde jsme měli sraz s přáteli od Českých Budějovic. Společně jsme si prohlédli zámek a zahradu a pak jsme se zase rozloučili. My se vydali do Bechyně. Zastavili jsme se v Týně nad Vltavou na obědě a pokračovali dál kolem Temelína do Bechyně. Zde jsme zažili obrovské zklamání, neboť už bylo 1. září a zámek byl zavřen. Vůbec nám to při plánování nedošlo a nekoukli jsme se, jaká je zářijová otvírací doba v Panství Bechyně. A tak jsme mohli město jen projít a zámek obejít, ale dál jsme se nedostali. Škoda.

V úterý v noci sprchlo a ve středu se konečně ochladilo. Příjemný den na naši další cestu. Opět hned po snídani jsme se vydali do Svinné Lady, kde jsme navštívili Chalupskou slať, snad nejkrásnější místo na Šumavě. Poté jsme se vydali do Boubínského pralesa, kde jsme se zastavili u Boubínského jezírka a potom jsme šli kousek okolo pralesa. Tam se nesmí, prales vidíte jen skrz plot, takže jsme moc neviděli.

Odpoledne jsme se vydali směrem na Lipno, se zastávkou v Horní Plané na obědě. Ale naším cílem byl Kájov, kde máme příbuzné. Strávili jsme u nich hezké dvě hodinky a vrátili se zpět do hotelu. V Kájově mají moc pěkný kostel.

Čtvrtek byl posledním výletním dnem naší dovolené…nechali jsme auto na hotelovém parkovišti a vyjeli si vláčkem směrem k Volyni. Vystoupili jsme na zastávce Soumarský Most a opět se vydali mezi rašeliniště. Došli jsme na rozhlednu a po jiné stezce kolem Teplé Vltavy až k mostu na Dobrou. Krásná procházka lesem, přes kořeny stromů a mezi slatěmi. Protože už nebyla taková vedra, neotravoval nás žádný hmyz a moc se nám tento výlet líbil. Vlakem jsme se zase dopravili zpátky do Kubovky a docela hladoví zakotvili v hotelu naproti našemu, kde jsme k našemu velkému překvapení objevili pralinkové knedlíky. Ty jsme si dali k obědu a musím pochválit, že neměly chybu. Doporučuji všem, je to neskutečná lahůdka. O knedlíkách jsme slyšeli hned v pondělí, údajně je měli podávat v Borové Ladě, ale tam jsme na hospůdku nenarazili. Nakonec je měli jen přes silnici u nás. Ještě, že to byl až poslední den pobytu, jinak si myslím, že bychom na nich byli vícekrát.

Jak jsem již psala, byl to poslední den, takže jsme odpoledne začali balit a v pátek po snídani jsme se vydali domů…

Šumava nás opět nezklamala a těšíme se na příští rok, určitě se tam zase vydáme.

Lenig - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete