Po prvním návratu z Mauricia v roce 2016 jsme si řekli, že pokud bude možnost, tak bychom se sem rádi znovu vrátili. Poprvé jsme byli na západním pobřeží, tak pro tentokrát jsme zvolili opačnou část ostrova - východní pobřeží. Tato část je, jak jsme mohli soudit podle obydlí i obyvatelstva, chudší, spíše zemědělská, ale příroda je i tady nádherná.

Cesta byla stejná jako poprvé, na té se nedá nic jiného vymyslet; takže opět 11hodinový let z Vídně s přistáním na letišti SSR v Mahébourgu na Mauriciu. Cestování se jako obvykle snaží zpříjemnit letušky podáváním občerstvení, klid jen trochu narušoval nářek maličkého mimina, se kterým rodiče cestovali na dovolenou. Část cestujících proklínala rodiče a druhá část litovala mimino, které celou cestu prokřičelo. Odbavení bylo vcelku rychlé, měli jsme zajištěné ubytování, tak nebyl problém. Na letišti na nás čekal odvoz na místo pobytu. Byli jsme ubytovaní v letovisku Belle Mare, které  se nachází na východním pobřeží ostrova Mauritius a je vzdáleno přibližně 40 km od města Mahébourg. Ubytovaní  jsme byli blízko pláže a tentokrát nebyl výběr, stravování bylo all inclusive. Jídlo bylo výborné, každý si vybral, vegetarián i masožravec. My máme rádi ryby a všechno, co plave v moři, tak jsme měli každý den jinou a jinak upravenou rybu, nepřeberné množství ovoce a zeleniny i nám neznámých druhů, které jsme pak hledali na internetu, co to je.

První dva dny jsme si nechali na aklimatizaci, chodili jsme na pláž, obhlídli okolí resortu a večer nám přivezli auto, tak následující den jsme mohli vyrazit na první naplánovaný výlet. Jízda vlevo, která zůstala po někdejší anglické nadvládě, už nedělala takový problém jako při prvním pobytu. První výlet byl kratší,  jeli jsme k nedaleké zřícenině cukrovaru, patřil k jednomu z prvních dvou cukrovarů, které začaly fungovat už v roce 1744, ještě za francouzské nadvlády. Tehdy bylo potřeba velkého množství pracovní síly, tak sem začali vozit otroky. Ve 2. polovině 19. století začala masová imigrace nájemních pracovníků z Indie. Po 150 letech své nadvlády v roce 1968 Angličané zde po sobě zanechali kromě golfových klubů, jízdy vlevo také smysl pro obchod. V současnosti se jedná o nejbohatší a nejlidnatější stát v Africe, který nemá stálou armádu. Jeden z dalších výletů byl do muzea přistěhovalectví. Pan Google říká: „Ostrov Mauricius byl objeven již v 10. století arabskými a malajskými mořeplavci. První Evropané, kteří sem připluli, byli Portugalci v roce 1505, brzy po nich však ostrov obsadili Holanďané, kteří ho pojmenovali podle holandského mořeplavce Maurice Nassavského. Po Holanďanech ho obsadili Francouzi, v roce 1810 pak Mauricius definitivně připadl Britům. Ti byli vládci ostrova až do roku 1968, kdy Mauricius získal nezávislost. Od roku 1992 je Mauricius republikou v čele s prezidentem“. V muzeu jsme viděli i lodě, kterými vozili otroky i obrázky, jak žili otroci.

Navštívili jsme i národní park Bras de Eau, po cestě jsme se zastavili u historické obranné věže Martello Towers.

V Port Luis jsme se byli podívat na trhu, kde bylo množství ovoce a zeleniny, ale i různých jiných lákadel a suvenýrů. Mezi hemžením lidí se přes tržiště proplétala auta a motorky, do toho vyvolávali prodejci, prostě pravé orientální tržiště.

Na této části ostrova jsou přírodní lávové jeskyně, jednu z nich Pont Bon Dieu jsme také navštívili,  po strmé cestičce se jde do hlubiny k tzv. čertí díře.

Byli jsme se podívat také v místě, kde se pěstuje Ylang ylang neboli Kananga vonná, je to tropický strom, jehož krásné žluté květiny slouží na výrobu tolik známého esenciálního oleje. Neodolali jsme a tento olejíček jsme koupili jako dárek.

Prohlédli jsme si na jednom z našich výletů i koloniální dům, který je v nádherné zahradě. Je dokladem dřívější vyspělosti civilizace na Mauriciu s názvem Labourdonnais ve městě Mapou nedaleko Port Luis. Sídlo postavila v roce 1856 rodina Wiehe. Každá z místností sloužila k jiným účelům a je vybavena odlišným nábytkem, většinou ze vzácných dřevin, který byl vyroben ve východní Indii. Unikátní atmosférou zaujme hudební salón s dobovým klavírem, čalouněným sedacím nábytkem a dokonce i gramofonem. Jídelně dominuje obrovský jídelní stůl s židlemi z ebenového dřeva. Na stole je rozmístěn zdobný francouzský porcelán, který je i ve vitrínách.

Těch výletů bylo víc, ale tyto byly nejzajímavější.

Čas nám tady utíkal nějak moc rychle a nadešel čas k návratu. Zase mi bude chybět ta jejich příjemná povaha, úslužnost a úsměvy.