Po tak dlouhém lockdownu jsem dovolenou pečlivě plánovala. Nechtěla jsem na obligátní místa a chtěla jsem zažít pořádné dobrodružství. Kostarika se mi zdála jako „to pravé ořechové“, a protože jsem duší dobrodruh, vydala jsem se s přáteli do země, kde nikdo neumí anglicky.

Já vlastně také v angličtině nevynikám, a tak to bude „fifty fifty“ a ruce a nohy máme všichni, ne? Místním jazykem je španělština, ve městech ale většina lidí umí anglicky. Místní měnou jsou colones nebo dolary. Počasí ve vnitrozemí je většinou deštivé, proto si nezapomeňte na cestu přibalit deštník a nepromokavé oblečení spolu s příslušnou obuví.

Let z Prahy do Kostariky trvá necelých 15 a půl hodiny s jedním přestupem (Frankfurt nad Mohanem). Překonáte tak vzdálenost přesně 9 750 kilometrů, a to měřeno vzdušnou čarou.

Návštěva Kostariky se vám nesmazatelně vryje do srdce. Název této malebné zemičky (špan. Costa Rica) znamená v překladu úrodné pobřeží plné hojnosti. Myslím, že to samotné hovoří za vše. Kostarické republice se také přezdívá Perla Střední Ameriky a hodně Evropanů ji nazývá také Švýcarsko Střední Ameriky.

Důležité před cestou bylo zarezervovat si automobil. To bylo kapánek složitější, nakonec nám to ale vyšlo. Z pohledu bezpečnosti se tu turisté nemusejí ničeho bát. Běžná kriminalita a zloději řádí nejvíc v hlavním městě San José. Řekla bych, že v Praze na Václaváku jste v mnohem větším nebezpečí než v samotné Kostarice. Jezdí se zde velice pomalu, většinou rychlostí 40 km/hod, někde je povoleno i 60 km/hod. Vybírat byste při cestování měli ne podle délky trasy, ale podle její sjízdnosti. Mnohé cesty jsou velmi strmé a připomínají lyžařskou sjezdovku černé barvy. Kostarika je celkově plná ostrých zatáček, serpentin a velkého převýšení.

Jedna z našich cest vedla na rodinnou kávovou plantáž, kde jsme ochutnali místní kávu exkluzívní kvality. Rozhodně tato káva chutnala naprosto jinak, než v našich kavárnách, a to stoprocentně lépe. Malá rodinná firma navíc vše kolem kávy dělá ručně, a tak v šálku kávy ochutnáte i srdce, které do přípravy dali. Ochutnali jsme také vynikající čokoládu, která se na Kostarice také vyrábí. Kostaričané jsou velmi pohostinní, milí a přátelští.

Pokud chcete na Kostarice pozdravit místním jazykem, poděkovat, přitakat, rozloučit se, přivítat se nebo pochválit, stačí vám jeden jediný výraz, a to „Pura vida“. V překladu tato fráze znamená doslova „čistý život“. Jaképak komplikace?

Na Kostarice jsme si oblíbili místní smoothie z čerstvého ovoce, které tam roste. Místní popíjí smoothie z ananasu, manga papáji a jiného ovoce s mlékem či vodou k snídani, obědu i k večeři. Díky skvělému ovoci, kterého je tu všude dost, a zelenině se tu dá celkem pohodlně žít zdravě. Skvěle se tu dá najíst v mnoha restauracích s mezinárodní kuchyní, a tak i zde ochutnáte např. sushi či thajskou kuchyni. Cenově se místní restaurace vyrovnají těm českým, a tak vám oběd v restauraci neudělá díru do peněženky. Ještě levněji se ale najíte v místních tzv. sodas. Tam jsem vyzkoušela typické a populární Gallo Pinto noc pollo, což je rýže, fazole, kuře a omáčka. Chutnalo to znamenitě.

Milovníky piva nadchne místní mikropivovar ve městě Uvita, který založil Ital, jenž se na Kostarice usadil.

Pochutnali jsme si také na rybách. Nejpopulárnější rybou je zde red rapper, který se nejčastěji připravuje smažený a jeho maso chutná podobně jako kuřecí.

Na Kostarice není nic problém, všichni vám ochotně pomůžou a nic za to od vás nechtějí. Hodně je to vidět například u prodejců suvenýrů, které potkáte v turistických oblastech, jako je např. Park Manuel Antonio. Prodejci vás osloví, ale nejsou vlezlí, jen hezky pozdraví, usmějí se a popřejí pěkný den.

Na Kostarice je spousta národních parků. V oblasti La Fortuna jsme navštívili dvě aktivní sopky.    U jedné z nich jsou termální prameny, v kterých jsme se i vykoupali. Bylo příjemné ležet v horké řece v pralese a pozorovat, jak právě začíná pršet. Při jedné z cest jsme narazili i na lenochoda.  To bylo radosti! Na každé z cest nás doprovázely opice. Kotul rudohřbetý, malé místní opičky, nám často křížil cestu a my museli jet opatrně. Nejaktivnějším a nejčastějším druhem opic jsou malpy kapucínské, kterým Kostaričané říkají „Bad Boys“ čili zlobiví kluci. Tyto opičky rády kradou jídlo i drobnosti a dokážou být hodně drzé. V mnoha národních parcích je proto upozornění na jejich přítomnost. Poměrně běžní jsou tu také leguáni.

Těšili jsme se i na krokodýly. Ve směru z Jacó do Manuel Antonia je tzv. Crocodile Bridge, a pod tímto mostem žijí opravdu obří krokodýli. Můžete si zaplatit také plavbu po řece s pozorováním ptáků a krokodýlů. Vidět kousek od sebe osmimetrového krokodýla byl zážitek, na který člověk jen tak nezapomene. Občas se stane, že tu natrefíte na krokodýla na nějaké divoké pláži, nebo dokonce v oceánu. Když na vlastní oči vidíte v parku Whale Tail ceduli „Pozor, nekrmte krokodýly!“, chuť na plavání vás určitě přejde.

Na pár místech na Kostarice žijí také pumy či levharti. My jsme je ve volné přírodě neviděli, což jsme byli docela rádi. Těšit jsme se ale mohli z tukanů, papoušků Ara, mývalů, různých druhů místních žab, kolibříků a kajmanů.

Na Kostavice jsme strávili nezapomenutelné tři týdny dovolené a Kostarika se nám navždy vryla do srdce. Je to země s úžasnou přírodou a zvířaty, která jinde nepotkáte.

Věřím, že se sem brzy zase vrátím. A proto… Pura vida, Kostariko!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10