Navštivte tři vrcholy, kde bydlím už 23 let

V časném podzimu není až tak snadné se rozhodovat, kam na výlet. Nechte se inspirovat našimi fotografiemi, možná vám napoví.
V Českém středohoří na mnoha místech rostou, právě brzy na jaře, pravé klenoty. Na vycházce, kterou vám doporučíme, je můžete nalézt. Předmětem našeho zájmu budou  tři  kopce, které mnozí míjíme cestou do práce.
Směrem od Mostu je nejdříve Zlatník, následuje Želenický vrch a třetí v pořadí je Bořeň. Výlet začneme v Obrnicích, kam je  vzhledem k obtížnosti vlakového spojení od Bíliny, odkud se budeme vracet, nejlepší přijet městskou dopravou z Mostu. Kopec Zlatník se tyčí přímo před námi, ale nejvhodnější cesta vede přece jen oklikou. Pojedeme rychlostní komunikací a po místní cestě dojdeme až do Českých Zlatníků ke kostelu. Zde zahneme doprava tak, abychom podešli silnicí mezi Mostem a Bílinou a vytrvalým stoupáním podél  bývalého kravína téměř do sedla pod Zlatníkem.
Zde zahneme doleva po pěšině, která se po chvíli  stáčí opět doleva, přímo na vrchol  kopce. Cesta sice není značená, ale cíl je jasný. Na vrcholu, ve výšce 521 m n.m, nás čeká panoramatický rozhled a především železniční modeláři si přijdou na své. Nádraží v Obrnicích mají jako na dlani. Cestu na další, poněkud nižší, Želenický vrch začneme klesáním do sedla, ze kterého jsme vyšli.
Dále pokračujeme vlevo podél hranice lesa až do předělu mezi dvěma zmiňovanými kopci. Les pod Želenickým vrchem je čistý, a tak výstup na vrchol je příjemný a bez problémů, při respektovaní výstražných tabulí o přítomnosti kamenolomu. Nacházíme se asi v první třetině výletu a nejvyšší vrchol Bořeň je teprve před námi. Pohledem nazpět vidíme nejen Zlatník, ale na jedné straně panoráma Českého středohoří, na druhé straně druhý masiv Krušných hor a před námi je naše další cesta. Můžeme si zde promyslet další naše kroky, neboť cesta z Liběšic na Bořeň je orientačně náročná. Po krátkém občerstvení z vlastních zásob začneme sestupovat dolů. Opět po silnici do Chouče a odkud po polní cestě stálým stoupáním až pod Bořeň.

Kratší varianta vede přímo po loukách z Liběšic na Bořeń, vystavujeme se však prodírání šípkovými keři, které postupně tyto louky zarůstají. Po jisté době narazíme na úpatí Bořně na zelenou značku, která v tomto místě obchází Bořeň po vrstevnici. Přijdeme na odbočku, kde značka odbočuje na vrchol. Cesta strmě stoupá a všímaví turisté objeví nejeden rostlinný klenot. Rozhled z vrcholku Bořně v nadmořské výšce 539 m n.m. je impozantní. Dokonalý okruhový rozhled a železniční modeláři jsou opět spokojeni, je vidět nádraží v Bílině stejně jako moje bydliště, kde jsem v tomto městě už 23 let.

Cesta dolů příjemně uplyne už při pomyšlení na skutečnost, že právě na okraji kopce nás čeká skutečně horská chata. Je to až neuvěřitelné, ale na informačních panelech u chaty se dozvíme celou historii. Chata je v právě  celoročně navštěvovaná horolezci, kteří ve stěnách Bořně nacházejí cesty  takřka  všech obtížností. Chata je vždy po celý den otevřená, a tak se zde každý rád zastaví. Dále pokračujeme po zelené značce, která nás dovede až na vlakovou zastávku Bílina Kyselka, odkud je možno se vrátit vlakem do výchozího místa. Cesta zdánlivě není dlouhá, ale svým profilem je občas nepřehledným terénem, který vám zabere více než půl dne, ovšem za pěkného podzimního počasí to bude ještě příjemně strávený čas.To je vše o mém městě.