Nekonečná cesta k Popradskému plesu

Třetí den naší dovolené začíná skvěle. Probouzíme se a sluníčko krásně svítí. Po včerejším dešti to bylo úžasné. Ihned jsme s dcerou začaly plánovat, kam půjdeme. Po snídani jsme sedly na električku a jely na zastávku Štrbské pleso. Vzhledem k tomu, že bylo hezky, tak jelo hodně lidí. Ze zastávky směrem k plesu šel pořádný zástup. Někteří se zastavili u stánků a obchůdků, tak se postupně dav rozplynul. Podle značky tedy zahneme a míříme k plesu. Za okamžik se před námi objevil medvěd. Nelekejte se, nebyl živý. Tedy byl, ale jen maskot. Podal nám tlapku a přál hezký výlet.

U Štrbského plesa jsme byly za chviličku. Je to největší a zřejmě nejznámější morénové jezero na Slovensku. Najdete ho v nadmořské výšce 1346 metrů. Rozloha jezera je téměř dvacet hektarů a maximální hloubka je dvacet metrů. Pleso nemá žádný přítok ani odtok. Průměrná roční teplota vody u hladiny je šest stupňů Celsia, jezero zamrzá zhruba na 155 dnů v roce. Je zde velmi čistá voda, ve které žijí pstruzi, štiky, plotice, okouni a jelci. Rozhodly jsme se, že jezero obejdeme. Když jsme byly asi v polovině plánované cesty, tak se zatáhlo a začalo poprchávat. Byly jsme zrovna v blízkosti přístřešku, ihned jsme se tam tedy schovaly. A udělaly jsme dobře, protože se strhl pořádný liják. Asi po půl hodině přestalo pršet, vyjasnilo se a vykouklo na nás sluníčko. Pokračovaly jsme tedy v naplánované cestě. Jezero jsme obešly a potom se vydaly ke sportovnímu areálu podívat se na skokanské můstky. To je výška, tam bych ani snad nevylezla, natož skočit dolů.

Počasí nás ještě trochu potrápilo několika malými přeháňkami. Nakonec ale vysvitlo sluníčko, nebe bylo krásně modré a po mracích ani stopy. Dcera navrhla, že bychom mohly vyjet lanovkou na Solisko. Koupily jsme si lístky tam i zpět a nastoupily na lanovku. Přední Solisko má vrchol ve výšce 2117 metrů nad mořem a je to jediný přístupný vrchol v hřebeni Solisko. Pohled ze shora byl úchvatný. Vidíme odtud celou plochu Štrbského plesa a okolí. V jednu chvíli nahoře svítilo sluníčko a dole pod námi se přehnaly mraky. Je to zvláštní pocit vidět mraky pod sebou. Fotky se celkem povedly, tak sedáme na lanovku a vracíme se dolů.

Další naše cesta vedla k Popradskému plesu. Na rozcestníku uváděli, že by cesta měla trvat asi hodinu. Šly jsme hodinu a půl a pořád jsme u cíle nebyly. Je pravda, že místy byla cesta plná bláta a kaluží po včerejším vydatném dešti. Myslely jsme si, že díky tomu, že občas přeskakujeme z kamene na kámen nebo různě zacházíme do lesa, abychom se kalužím a blátu vyhnuly, nám to trvá déle. Během cesty jsme se daly do řeči s jinými turisty a ti také říkali, že místní značení není moc spolehlivé. Zlaté naše turistické značky a údaje v kilometrech. Zde vše uvádí v časových údajích. Někdo ale chodí rychle, někdo naopak pomalu, tak se podle nich moc řídit nedá. Někde jsou značky i dost daleko od sebe, že už přemýšlíte o tom, jestli vůbec jdete dobře. Skoro po dvou hodinách konečně přicházíme k Popradskému plesu. Je to ledovcové jezero, které má rozlohu 6,88 hektarů a hloubku asi osmnáct metrů. Nalézá se v nadmořské výšce 1494 metrů. Opět obcházíme jezero kolem dokola. Je tu krásně. Po krátkém odpočinku se ještě jdeme podívat na symbolický cintorín, který je centrálním památníkem obětí Vysokých Tater. Na skalách jsou umístěny pamětní desky se jmény lidí, kteří zde zahynuli. Nikdo z nich tu ale není pohřben. Cintorín byl založen v roce 1936 a vysvěcen v roce 1940. Hezká je dřevěná kaplička, která je postavena nad poměrně rozlehlým symbolickým hřbitovem. Motto této památky zní: „Mrtvým na památku, živým pro výstrahu“.

No a potom nás již čekala cesta zpět k električce na zastávku Popradské pleso. Cesta chvílemi vedla ještě horším kamenitým terénem. Potom jsme vyšly na asfaltovou cestu, to už se šlo skvěle. Časově jsme to stihly akorát. Asi za patnáct minut električka přijela. Byla ale dost plná, že jsme se tam musely trochu natlačit. Ve Starém Smokovci se sjely tři električky a to byl mumraj při přestupování. Lidé přebíhali z jedné koleje na druhou. Každý ale bezpečně našel tu svou. Do našeho penzionu jsme se vrátily akorát na večeři. Dnešní den jsme si užily opravdu do poslední minuty. Byl nádherný.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10